8°C
Jednou z nejznámějších realizací Hypšmana, který se narodil coby Bohumil Hübschmann, avšak po druhé světové válce si jméno nechal počeštit, je areál ministerstev pod Emauzy. Jde o budovy ministerstva zdravotnictví a ministerstva sociální práce, které odděluje náměstí Pod Emauzy s velkolepým pomníkem Praha svým vítězným synům. Řešení je dodnes oceňované za to, že nezastiňuje, nýbrž dává vyniknout emauzskému klášteru a vůbec pražskému panoramatu na pravém břehu řeky. Hypšman proto úmyslně nenavrhoval budovy přílišně vysoké.
„Architekt Hypšman využil původní gradaci terénu. Prostor Palackého náměstí pojal jako vyvýšenou terasu − základnu pomníku −, jehož pozadí zpevnil monumentální budovou Ministerstva zdravotnictví. Její hmotový protějšek, druhou ministerskou budovu, odsunul až k ústí Podskalské ulice,“ uvádí Encyklopedie Prahy 2. „Bohumil Hypšman vytvořil po formální stránce dokonalou urbanistickou kompozici, která je však zcela podřízena původnímu emauzskému panoramatu. K pocitu neživoucí dokonalosti přispívá též − v kontextu dobové architektury − zastaralá neoklasicistní forma budov i náměstí.“ Nutno podotknout, že obě budovy ministerstva jsou dnes památkově chráněné.
V atriu budovy MPSV funguje původní páternoster. Atrium je velkolepé. David Zima
Doma ve Střešovicích
Coby vesměs každý architekt, i Hypšman si navrhl vlastní vilu, v níž strávil zbytek života. Nemálo věhlasných architektů si pro svůj život vybíralo prominentní čtvrť na Ořechovce a Hypšman nebyl výjimkou. Jeho vila na hranici Střešovic a Ořechovky vznikala v letech 1926 až 1927 při dynamickém rozvoji vilové čtvrti, s jejímž konceptem přišli architekti Jaroslav Vondrák a Jan Šenkýř.
„Rodinný dům na nárožním pozemku ve Střešovicích postavil architekt pro sebe, manželku Marii a své tři syny. Dům se skládá ze tří rovnoběžně situovaných bloků, z nichž střední je převýšený o podkrovní podlaží,“ líčí v knize Slavné pražské vily Dita Dvořáková. Že jde o slavnou vilu ,o tom není pochyb. Už zpovzdálí je nápaditá, leč nenápadná strohými průčelími. Hledali bychom ji na konci ulice U Laboratoře v Praze 6.
Kde vznikala Slovanská epopej?
Ve stejné městské části se nalézá další s Hypšmanových vrcholných realizací. Na zakázku totiž navrhoval dům pro světoznámého malíře Alfonse Muchu, konkrétně v bubenečské ulici V Tišině. „V době, kdy požádal architekta Bohumila Hypšmana o projekt svého domu, ještě do dokončení Epopeje zbývaly tři roky. Byť ji maloval na zámku Zbiroh, samozřejmě potřeboval mít ateliér v Praze,“ uvádí Radomíra Sedláková v publikace Slavné vily Prahy 6 – Bubeneč.
Vilu Hypšman navrhoval tak, aby vyhověl Muchovým požadavkům. „Nabídl mu vilu současně velkolepou a jednoduchou. Kromě obvyklých prostor, jako je garáž, byt domovníka, prádelna, kotelna a sklepy, byla největší suterénní místnost určena jako rámárna,“ líčí Sedláková s tím, že kompozice interiéru dvoupodlažní vily byla striktně symetrická. „Podkroví bylo určeno Mistrovi – ve středu ležel na celou hloubku domu velký ateliér se zvýšeným stropem a s oknem přecházejícím do střechy.“ Stavba započala v roce 1925 a o tři roky později bylo hotovo. Nedaleko Muchovy vily pak stojí nepřehlédnutelná Sieburgova vila, kterou Hypšman navrhl pro císařského radu a podnikatele s tapetami Hugo Sieburgera.
Pomohl živit Prahu
Nejen zakázkami pro movitější klientelu byl syn krejčího, který vystudoval pražskou stavební průmyslovou školu, živ. Jeho první realizace vznikaly v prvním desetiletí dvacátého století a zdaleka se nejednalo o vily prominentních obyvatel Prahy. Mezi jeho nejranější stavby paří například škola pro neslyšící ve smíchovské Holečkově ulici. Podílel se také na hotelových stavbách na Václavském náměstí nebo na některých budovách Odkolkova mlýnu a pekárně ve Vysočanech.
V roce 1909 se začalo s realizací jeho návrhu Akciového parního mlýnu v Holešovicích, který je dodnes k nalezení v ulici U Uranie. Byť samozřejmě uzpůsoben k jinému účelu – dnes se v komplexu budov, které jsou signifikantní vystouplou nápaditou věží, nachází především kanceláře. Kdysi se v těchto místech nicméně zpracovávalo až 210 tun obilí denně! To se dále zpracovávalo do mouky, z nichž se vyráběly houstičky a rohlíčky, kterými se krmila celá Praha.
„Fasádu navrhl v duchu wagnerovské moderny,“ zmiňují autoři knihy Pražský industriál vídeňského architekta Otto Wagnera, jenž je považován za zakladatele moderní evropské architektury, a který měl zejména v Hypšmanovvých počátcích na mladého architektka velký vliv. Je i považován za jeho učitele.
„Její plochý dekor skládaný z cihel naznačuje vnitřní dělení stavby. V roce 1911 bylo na pozemku provedeno už železobetonové osmipodlažní skladiště na mouku, jedno z prvních této konstrukce v tehdejší monarchii.“ Ačkoliv se mlýnský areál nedochoval ve své úplnosti, torzo, které přetrvalo, je dodnes památkově chráněno. Tentýž osud však minul zmíněné Odkolkovy mlýny a pekárny ve Vysočanech, které byly zkraje roku 2021 zdemolovány.
Budoval průmyslovou Hostivař
Zkraje bylo uvedeno, že Hypšmanovy stavby lze najít doslova v každém koutu Prahy. Vpravdě to není přehnané tvrzení. Zatímco signatury mnohých význačných architektů – např. Jan Kotěra, Jaroslav Vondrák, Josef Gočár, Alois Dryák, Josef Mocker nebo Josef Fuchs – lze najít v centru Prahy a jejím širším okolí, některé z Hypšmanových staveb bychom nalezli až prakticky na její periferii. V roce 1922 se rozrostla o velký prstenec čtvrtí, které jsou dnes samozřejmostí metropole. Mezi nimi i Hostivař, kde byl v té době čilý stavební ruch. Mezi mnohými byl pod ním podepsaný i právě Hypšman, kterého lze v tomto ohledu označit dokonce za průkopníka.
„Strojírna Ing. Otakara Podhajského, založená roku 1913, byla první továrnou hostivařského areálu, který původně navrhoval architekt Bohumil Hypšman na rovinatých pozemcích při železniční trati,“ dočteme se v knize Pražský industriál. Nalézala v ulici U Pekáren. Tamtéž čili přesně na hranici mezi Hostivaři, Horními a Dolními Měcholupy, navrhl Hypšman také Pražské sklárny. „Hala van, hala pecí, řezárna, balírna, kotelna a strojovna,“ vypočítávají autoři knihy, oč průmyslový areál Hypšman tehdy obohatil. Dlouho haly sloužily coby sklady, které v roce 2018 zdevastoval ničivý požár.
Trochu živější osud potkal Hypšmanovy Hostivařské mlýny a pekárny, které architekt projektoval v roce 1918, a které byly v té době patrně nejnápaditější stavbou v okolí. „Architekt dal fasádám nezaměnitelný výraz geometrickým členěním, jež tvoří kombinace čtverců a kruhů. Dominantou areálu se stalo betonové čtyřkomorové silo ukončené požární nádrží,“ stojí v knize. Původnímu účelu stavba nesloužila dlouho. Ve 30. letech byla přestavěna na filmové ateliéry, později na laboratoř nukleární fyziky. „V letech 1994-1995 byla budova mlýna přestavěna na kanceláře. Tehdy zmizelo původní dekorativní oplocení a přibyly doplňky znehodnocující Hypšmanovu architekturu,“ soudí autoři knihy Pražský industriál.
Zachoval Praze světovost
Hypšman, ač stavěl veskrze budovy pro moderní účely, byl zastánce zachování historické tváře Prahy. Jednu dobu byl předsedou klubu Za starou Prahu, působil ve Státní regulační komisi, po druhé světové válce byl rovněž členem Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst. Při tvorbě svých staveb dbal na to, aby nenarušovaly ráz svého okolí, což je nejlépe patrné právě na budovách dvou ministerstev pod Emauzy.
Ostatně nekrolog, který po Hypšmanově smrti vyšel v Literárních novinách 18. listopadu 1961 hovoří zřetelně: „Stále se vracel k Praze a zachraňoval, kde jen mohl, její světový dosah.“ Dlužno dodat, že její dosah nejen zachraňoval, ale i rozšiřoval.
Ne každá realizace mu však byla dopřána. Tak jako mnoho jeho vrstevníků, i on se opakovaně hlásil k dostavbě Staroměstské radnice. Ta, jak víme, nebyla dostavěná vzdor mnoha uskutečněným architektonickým soutěžím, a to ani po válce, kdy utrpěla zkázonosným požárem. I tak zůstal Hypšman činný až do pozdějších let – byť jeho „zlatá hodinka“ nepochybně nastala v meziválečném období, ze kdy pochází jeho nejznámější stavby. Mimo již řečených jsou to například Sociální ústav pro okresní nemocenskou pokladnu v Lannově ulici, přístavba k Plodinové burze na Senovážném náměstí, obchodní dům na Národní třídě a další, a další...
