Honza si musel vybrat: Škola, či bydlení? Experti: Na hraně chudoby je 12 tisíc studentů

„Studoval jsem na Filozofické fakultě. Školu jsem ale musel ukončit z finančních důvodů. Nakupily se mi poplatky za školné, za nájem a celkově se mi zvedly náklady na život. Bylo to v době vrcholu pandemie a byl jsem bez zaměstnání,“ vypráví svůj příběh Honza Blesk Zprávám. 

Není jediným studentem, který kvůli financím zůstal stát před obtížnou volbou - buď si udržet střechu nad hlavou, nebo dodělat školu. Podle analýzy projektu Neviditelní totiž balancuje na hraně chudoby až 12 tisíc studentů vysokých škol. 

„Často se stává, že kvůli složitým podmínkám je těžké skloubit školu a práci. A pokud studium nedokončíte, může to ovlivnit celý váš život a rodinné vztahy. Výsledkem pak může být nástup do méně kvalifikované práce,“ upozorňují na důsledky těchto čísel autoři projektu, který se zabývá pomocí 13 ohrožených skupin „neviditelných“. Vedle studentů zde najdeme i pracovníky v šedé ekonomice, dobrovolně nezaměstnané nad 50 let či samoživitelky. 

„Od rodiny jsem se distancoval“

Může se zdát, že 12 tisíc je poměrně malé číslo. Nutno tak podotknout, že podle údajů z ministerstva školství začátkem roku chodilo na vysoké školy přes 190 tisíc Čechů a Češek a dalších 61 tisíc studovalo dálkově. „Na sociální stipendium dosáhne jen asi 10 % z uvedených 12 tisíc,“ dodávají Neviditelní. 

Dan je sám na sedm dětí v dvoupokojovém bytě: Musím to zvládnout kvůli nim, žena utekla

Za současný stav nemůže jenom pandemie. Studenti z chudých či znevýhodněných rodin tu byli i před covidem a během studia se mohli spoléhat jen na sebe. „Od rodiny jsem se distancoval,“ řekl Honza Blesku a podotkl: „Ne všichni studenti dostávají peníze od rodičů na život. Lidé by měli vnímat, že není jednoduché si tímto obdobím procházet sám.“ 

Práce, nebo škola? Místy vás ani nechtějí

Studenti, kteří nemají podporu od rodiny a případně se již dávno postavili na vlastní nohy, tak musí řešit nekonečný cyklus - nedostatek času na školu i na práci. „Když člověk pracuje, aby mohl studovat, tak pak kolikrát nemá čas na samotné studium. Tak pak prodlužuje a začnou se mu kupit poplatky za školné,“ pokračuje Honza.  

Vysoké školy si totiž za prodlužování doby studia účtují poplatky. Za zmínku stojí i fakt, že i u státních škol se musí počítat s výdaji. Navíc samotný fakt, že je student stále přivázán ke studiu, je problémem, jak zmiňuje Honza. 

„S nedostudovanou školou mi na pohovorech říkali, ať přijdu, až budu mít po státnicích. Mají vidinu toho, že investují do někoho, kdo se za rok posune jinam,“ vysvětluje. „V gastru je to jednoduché, ale to bylo nyní mimo provoz. Navíc já jsem se snažil najít kancelářskou práci a to se mi prostě nepovedlo,“ dodává. 

Podle projektu Neviditelní může nedokončená škola stát v průměru až 115 tisíc korun. „O tolik více byste mohl vydělávat v případě dokončeného studia. Nižší příjmy mají za následek, že jako nedostudovaný Neviditelný budete odvádět do veřejných rozpočtů v průměru o 92 600 Kč ročně méně na daňových odvodech,“ zmiňuje projekt.

Honza míní, že nyní jeho hlavním problémem je teď práce. Bydlení je totiž nyní dostupnější, a to i díky tomu, že se v době pandemie uvolnily některé byty. Ať už nepřítomností zahraničních dovolenkářů, tak i faktem, že se někteří studenti vraceli v době pandemie domů k rodinám. 

O dostupnosti práce mluví i Neviditelní. Podle projektu by byl problém řešitelný, kdyby se například vracela část nákladů firmám, které studenty zaměstnávají. Zmiňuje i podporu studentů z chudých rodin, aby tak pro ně peníze nebyly bariérou k lepšímu životu. Z rozhovorů se studenty totiž v analýze vyplynulo i to, že si mnozí studenti raději vybírají méně časově náročné obory. „Kdybych studoval Matfyz nebo na zdrávce, nezvládl bych to,“ podotkl například student Ondřej.