Zákeřná nemoc ji připravila o nohy: Chtěla jsem umřít, přiznala poslankyně Brzobohatá

Kdy jste onemocněla meningitidou a víte, jaká byla příčina?

Onemocněla jsem, když mi bylo 39 let, už je to deset let. Nebyla jsem tedy ve věkové skupině, která je nemocí nejvíce ohrožená, ale může to potkat každého. Tehdy mě opustil přítel a otec mého ročního syna a já se tím velmi trápila. Měla jsem sníženou imunitu a to je přesně ten moment, kdy můžete potkat někoho, kdo meningokoka má a ani o tom neví. Kontakt s přenašečem tak může způsobit, že onemocníte.

Jak se nemoc projevovala? Vy jste věděla, že nějaká taková nemoc existuje?

V té době jsem netušila, že nějaký meningokok existuje. Myslím, že edukace o této nemoci je u nás stále na nízké úrovni. Odjížděli jsme s malým na hory a já měla klasické příznaky chřipky - bolesti hlavy, bolesti v krku, ale s malým dítětem to zkrátka nevyležíte. Tak jsme odjeli na hory a mně bylo hůř a hůř. Ráno vzali přátelé malého na výlet a já zůstala sama. Začala jsem ztrácet vědomí, nemohla jsem chodit, měla jsem průjem, objevovaly se mi fialové skvrny na těle, ale netušila jsem přičinu. Kdybych odhadla tíhu celé situace, zavolala bych si záchranku dříve a zřejmě bych dopadla lépe. Známí přišli až večer a záchranku volali oni. Pak mě odvezli do Vrchlabí a odtud do Hradce Králové. To trvalo asi osm hodin a já vůbec nevím, co se dělo. Bohužel u této nemoci platí, že každá minuta je dobrá. Může se stát, že člověk může zemřít třeba do 24 hodin a žádný sebelepší lékař mu nepomůže.

Renatu (30) připravil meningokok o nohy: Možná jsem to neměla přežít, říká s lítostí

Myšlenky na smrt

Kdy jste se probudila?

Byla jsem v Hradci a rodina mě po pěti dnech nechala transportovat do Brna vrtulníkem. To si nepamatuji, to mě docela mrzí. Probrala jsem se asi po pěti týdnech, byla jsem celá ovázaná, protože meningokok způsobuje petechie - doslova vám rozežírá kůži. Nemohla jsem se hýbat, nemohla jsem se ani dotknout prstem nosu, jak jsem byla paralyzovaná. A netušila jsem, že nemám nohy.

A jak jste se to dozvěděla?

Měla jsem hrozné sny a halucinace a pořád jsem chtěla bačkory. A pak mi nějaká sestra řekla: Na co je chcete, dyť nemáte nohy....

Tak jste se to dozvěděla takto mimochodem?

Oni mi to možná říkali už předtím, ale je možné, že jsem to nevnímala.

A jak jste na tu zprávu reagovala?

Upřímně - ze začátku jsem si říkala, že nemá cenu na tomto světě zůstat. Jenomže i když máte myšlenku na sebevraždu a v té nemocnici se nemůžete ani pohnout, tak naštěstí nemůžete nic udělat. Trvalo nějakou dobu, než jsem si řekla, že mám dvě děti, a že na světě musím zůstat, už kvůli synovi, vymodlenému dítěti, kterému byl rok a půl. Já se léčila dva roky, v tu dobu ho vychovával můj bývalý partner a já syna viděla za ty dva roky jen dvakrát. Jednou to bylo v rehabilitačním ústavu, já byla celá natěšená, ale on ke mně nechtěl jít, byla jsem ovázaná, na vozíku a on nevěděl, kdo jsem. To pro mě bylo velké trauma, vlastně nechápu, jak jsem to celé dala - bez dětí, bez nohou. Ale v určitém momentu jsem si řekla, že to tak nenechám, že si  seženu nohy, nějaké protézy a všechno bude tak, jak dřív. Jenže u toho je důležitá trpělivost a tu jsem nikdy moc neměla. Tohle mě ale naučilo, že vše trvá - než si poprvé sednete, než se otočíte na posteli. Jde o malé cíle, než dosáhnete toho velkého. A já ho dosáhla. 

Poslankyně přišla kvůli meningokoku o nohy: Proti zákeřné infekci chce očkovat více dětí

Dostala jste protézy, jak jste to zvládala? První krůčky a sžívání s nimi?

Když vám amputují nohy, dostanete prvoprotézy. Já dostala první v Ostravě. Těšila jsem se, že dostanu protézy a budu zase celá ženská. Oni mi přinesli prvoprotézy, kde stehno mělo asi metr a lýtko 30 centimetrů, absolutně neanatomické. Jenže pak se musíte naučit na protézách chodit a to také nejde hned. Já jsem byla velmi urputná a na pojišťovně jsem si domluvila bionické nohy, což není úplně běžné. Sice je proplácí pojišťovna, ale jedna stojí asi 750 tisíc. Nyní mám na nich obaly z 3D tiskárny a když nosím sukni nebo kratasy, tak to nevypadá úplně špatně. Já nemám problém přiznat, že nosím protézy. Samozřejmě není to zrovna komfortní a lidé se na mě dívají, ale to je přirozené. Já bych se také dívala.

Vy jste říkala, že jste musela podstoupit plastické operace...

Ano, v nemocnici jsem musela 3x denně do narkózy a musela prodělat asi 60 plastických operací. Není to hezký pohled, ale dnes už je to jedno. Když se podíváte na své tělo a máte ho zjizvené, tak si musíte zvyknout.

Co vám dalo největší sílu?

Moje děti a zřejmě ta moje urputnost.

Andrea: Myslela jsem, že ve Sněmovně změním svět

Kdy jste se rozhodla věnovat se osvětě ohledně meningokoka?

Prakticky hned. Já nemám problém o něčem mluvit, takže postupně jsem začala dělat osvětu. Skrze nadaci se snažím lidem po amputacích pomáhat, např. jak mají přistupovat k příspěvkům na péči a na co mají nárok. Vlastní zkušenost je to, co můžete těm lidem dát. Pak jsem přijala nabídku od Středočeského kraje a za ANO jsem se ocitla na kandidátce a skončila třetí. Byla jsem šťastná, že jsem se do Sněmovny dostala. I když kdybych měla nohy, tak by se to asi nestalo.

Na začátku volebního období jste dávala Blesk Zprávám rozhovor, ještě jste netušila, co vás ve Sněmovně čeká. Jak to vidíte nyní, po čtyřech letech?

Abych řekla pravdu, já si myslela, že když přijdu do Sněmovny, tak změním svět. Myslela jsem si, že přijdu, dáme nějaký zákon a pak jsem zjistila, že to není tak jednoduché, že je to stejné, jako s mým příběhem. Musíte dělat malé krůčky a pak můžete něčeho dosáhnout.

Díky covidu máme méně meningokoka. Počet případů s vážnou infekcí klesl o polovinu

Jakého cíle se vám tedy podařilo dosáhnout?

Jedním z těch cílů bylo právě očkování proti meningitidě. Když se v květnu loňského roku začalo očkovat, připravila jsem pozměňovací návrh a projednala ho s pojišťovnami, aby  se mohly očkovat děti do půl roku. Očkování je drahé, maminky tak musí sáhnout hluboko do kapsy. Od května se už očkovalo 80 tisíc miminek. Z toho mám radost. Navíc to bylo před rokem, kdy začal covid-19. Nyní jsme s kolegy připravili pozměňovací návrh do zákona o veřejném pojištění, kde chceme, aby byl příspěvek na očkování proti meningokoku i pro adolescenty ve věku 14 - 15 let. Pokud se návrh schválí, budeme první na světě. 

Je něco, co se vám nepodařilo prosadit?

Chtěla bych změnit zákon 108, což je zákon o sociálních službách a příspěvcích na péči, které jsou nízké a jsou mezi nimi velké rozdíly, ale to je na celé volební období. Také bych chtěla změnit to, že se v Česku velmi kšeftuje s náhradním plněním - firmy naoko zaměstnávají člověka s postižením, aby nemusely platit daně.

Amputací život nekončí

Budete znovu kandidovat?

Ráda bych, ano.

Jak vám ve funkci pomohlo to, co jste prožila?

Naučila jsem se, že člověk nemůže mít všechno hned. Musíte si postupně stanovit malé cíle a pak dojít k těm větším.

Co byste chtěla vzkázat lidem, kteří se ocitnou ve stejné situaci jako vy?

Amputací život nekončí. Ano, člověku se změní všechny hodnoty a vidí věci jinak. Je třeba ukázat lidem, že lze získat kvalitní protézy, naučit se na nich chodit a ne jen sedět doma na příspěvcích. S protézami se dá chodit do práce, sportovat a já si jako handikepovaný člověk rozhodně nepřipadám.