Valachová o slzách po smrti Marcelky: Za čísly úmrtí jsou konkrétní lidé. Vláda není sehraná
Poslankyně ČSSD Kateřina Valachová se minulý týden ve Sněmovně rozplakala při čtení dopisu jedné z voliček. Popisuje v něm, jak kvůli covidu přišla o svou sestru. Bývalá ministryně školství Blesk Zprávám řekla, že je bezradná a neví, jak lidem situaci vysvětlovat. Přiznala zároveň, že vláda neměla připravené scénáře pro řešení situace ve školách, a vyzývá zodpovědné, aby řekli nahlas, že ani příští školní rok nebude takový, na jaké jsme byli zvyklí před koronavirem.
Paní poslankyně Valachová. Ve Sněmovně jste v pátek přečetla příběh ženy, které covid-19 zabil sestru. Marcela přitom v lednu oslavila narozeniny. O pár dní už ji ale sestra oplakávala. Proč jste vlastně tento příběh poslancům při diskusích o nouzovém stavu předčítala?
Ten dopis byl o sestře občanky, voličky, která se na mě obrátila. Debata byla ve Sněmovně taková, jakou lidé opravdu nepotřebují slyšet. Lidé od nás jako od politiků, a je jedno, jestli jsme ve vládě, nebo v opozici, jestli to je od vlády, Sněmovny nebo Senátu, očekávají nějaká společná řešení, proto abychom se z toho dostali, a také řešení, co bude dál po době covidové.
Myslím, že poslanci tu nejsou od toho, aby se častovali počty mrtvých bez toho, aby chápali, že za těmi čísly jsou konkrétní lidé. Konkrétní blízcí a konkrétní pozůstalí. Musíme se snažit o to, aby už žádný člověk takovou ztrátu nepocítil, nebo jich bylo co nejméně.
A bylo podle Vás správné takový dopis, který směřoval přímo vám, zveřejnit a přečíst před ostatními?
Protože jsem právník, tak to pro mě bylo i eticky sporné, jestli mám tento příběh přečíst, ale protože tato konkrétní pisatelka měla strach, aby se na ty lidi, kteří tady už nejsou, nezapomnělo, a protože nemá tu možnost vystoupit v televizi říct vše, tak proto jsem vše takto přečetla. Ta mrazivost toho sdělení byla v tom, že jeden den se těšila péči lékařů, že se uzdraví, a v podstatě druhý den, museli lékaři konfrontovat rodinu s tím, aby se připravila na odchod svého nejbližšího člověka. Tohle je straně zákeřné na té nemoci.
Přiznám se, že i já sama jsem bezradná, protože se snažím s těmi lidmi komunikovat, odpovídat, ale já nevím, co jim mám po tom roce říct. Všichni politici by to měli pochopit. Že se těm lidem po roce dá těžko co říct. Jediný, co můžeme udělat, je se spojit a konkrétně to vyřešit.
Dobře, ale jak vidět, tak lidé politikům obecně už příliš nedůvěřují, když se často dohadují, jestli nouzový stav ano, nebo ne, jestli zavřít podniky, otevřít školy, atd…
Poslední dny v té Sněmovně opravdu nebyly příjemné. Teď máme poslední šanci na restart, na tlustou čáru a každý den ne, že ho obětujeme, ale každý ten den musíme využít k tomu, abychom naočkovali učitele, vrátili děti do škol, testovali a chránili zaměstnance a tak dále, a tak dále. Žádné přetahování, průmysl zavřeme, nezavřeme. Prostě buď budou bezpečná pracoviště, anebo nebudou otevřená.
Školy, pořád samé řeči! Proč už nejsou naočkovaní učitelé? Nemají FFP2 respirátory, respektive až teď, když se tu šíří mutace a ztratili jsme nad tím kontrolu? Doufám, že se očkování podaří během prvních 14 dní v březnu a budeme moct pak pustit děti do školy třeba v menším počtu. Opravdu už není čas na nějaké politické přetahování a politický marketing.
Láme se mi proto ve Sněmovně vždy hlas a zároveň mám zlost. Musíme umět dýchat stejně, jak dýchá republika. Nemůžeme si myslet, že ti lidé jsou na tom jako před rokem. Nejsou. Prostě ne.
On se vám ten hlas právě lámal i při čtení tohoto zmiňovaného dopisu…
Samozřejmě, že to člověka emočně přemůže. Ta atmosféra, která byla v pátek ve Sněmovně, byla pro mě neuvěřitelná. Někteří kolegové si opravdu nevidí do pusy. Těch dopisů dostávám spousty. Naštěstí ne všechny jsou takto tragické, ale ti poslanci si musejí uvědomit, že jsou tady prostě tragické případy. I životy lékařů, kteří jsou vyčerpaní. Mám dopis, kdy mi psal syn jedné z lékařek s tím, že má o ni vyloženě strach, protože neměla za celou dobu volno.
Zmiňovala jste školy. Jste bývalá ministryně školství. Jste členkou vládní strany, i když rezort patří teď hnutí ANO. Proč nejsou učitelé do dnes oočkovaní, když jako politici říkáte, že návrat dětí do škol je pro vás prioritou? Výuka se měla postupně obnovovat u starších ročníků právě 1. 3.
Protože jako vláda nejsme sehraný orchestr. Nejsme ladící koncert ani ve vládě, ani ve Sněmovně. A vím, že tohle prostě musí skončit. A teď myslím jak u koalice, tak u opozice. Prostě takhle to dál nejde. Nejsme v situaci, kdy si to můžeme dovolit. Je to podobné, jako kdybychom čelili nějaké válečné hrozbě a najednou si začali kontrolovat stranické knížky. Jak bychom asi tak dopadli.
Vraťme se tedy k tomu, proč už dávno očkování učitelů a dalších pracovníků ve školství nezačalo? Nebo proč už není připravené testování studentů, a teprve teď začínají přijíždět první várky samotestů?
Školský výbor od poloviny listopadu vyzývá ministerstva školství a zdravotnictví k tomu, aby připravila šetrné testování. Jako příklad jsme tehdy uváděli například Kanadu. Opakuji ještě jednou – tahle výzva je tu od půlky listopadu. V době covidu prostě není možné, aby ta ministerstva mezi sebou hrála ping-pong a přehazovala si vše mezi s sebou. Jestliže si řekneme, že prioritou je návrat dětí do škol, a není to jen plácání prázdné slámy, tak prostě musíme mít v těch školách bezpečno.
A jsme ale zpět u toho očkování učitelů. Kteří se mohou registrovat do systému teprve od soboty?
Ano, měli jsme si umět zvolit prioritu. Prostě bezpečně ve školách bude až tehdy, kdy budou učitelé naočkovaní a děti budou testované. To už ale mělo být dávno. Je dobře, že jsou tu naočkovaní lékaři, protože potřebujeme, abychom měli někoho, kdo nám poskytne zdravotní péči, i když je pravda, že je otázka, jak dlouho to ještě vydrží v takovém zápřahu. A jestli tedy chceme, aby děti šly do školy, tak tu prostě musí být naočkovaní učitelé. Ti, co učí naše děti, musejí být v bezpečí. Co si budeme povídat, v dětském kolektivu ta disciplína s rouškami asi nebude nikdy stoprocentní.
Tu příležitost jsme promarnili. Na druhou stranu je potřeba uznat, že vakcíny přišly pozdě, bylo jich málo. Kdyby byl ale strategický plán bezpečného školství připravený a jen se čekalo, až bude dostatek vakcíny, až dorazí testy, tak jsme mohli vše stihnout teoreticky i před šířením těch mutací. Ty scénáře a plány ale prostě nebyly připravené. To je potřeba si přiznat.
Je dobře na druhou stranu, že teď zůstávají školy zavřené.
To si myslím, že určitě ano. Není to populární, ale s ohledem na situaci i šíření mutací, říkám jednoznačně ano. Druhým dechem ale dodávám, že to musíme co nejdřív naočkovat, co mám informace ze školy, kam chodí moje dcera, tak tam už jsou prý všichni učitelé zaregistrovaní a všichni se nechají oočkovat. Je také potřebovat pracovat se školskými daty. Já první viděla až minulý týden, kdy jsem pozvala na školský výbor profesora Duška.
Kdy by se mohli podle vás postupně žáci a studenti začít vracet do škol?
Já bych doporučovala po těch 14 dnech, tedy pokud budeme mít proočkováno, pokud budeme míst připravené šetrné testování, tak bych byla pro, aby se otevíraly mateřské školy, speciální školy a první, druhá a přidat i třetí třídy základních škol.
A všimněte si taky, jak je tiše po pěšině, a to mě dost štve, naštěstí jsou ale ve střehu učitelé a samotní maturanti, protože se o nich najednou nemluví. Ne tedy o jejich návratu, což bych dokázala pochopit, protože i v této skupině se ten vir šíří prokazatelně rychleji a víc, což nám potvrdil profesor Dušek. Ale je potřeba také připravit bezpečné přijímací zkoušky, jak deváťáků, tak i maturantů, ale i zkoušky na učilištích. Musíme být připravení i na to, že například přijímací zkoušky deváťáků neproběhnou prezenční formou. Jsou sice v půlce dubna, ale je prostě potřeba být raději připravený i na tuto variantu.
Uvažuje se nad tím, jak se vypořádat s tou absencí prezenční výuky, kdy jsou děti ve škole? Budou třeba kratší letní prázdniny, nebo se případně celý rok zopakuje?
Katastrofální je také situace v praxích na učilištích. Vezměte si, že už druhá školní rok nechodí na praxi. Opakovat jeden celý ročník je nerealizovatelné. Ten vzdělávací systém nezvládne. Nemluví se ani o tom, že by to znamenalo, že nám vypadne jeden absolventský ročník. A teď si vezměte, že v této situaci přijdeme o jeden ročník lékařů, zdravotních sester a podobně.
A zkrátit tedy letní prázdniny?
Já jsem příznivec toho, aby existoval národní plán absolvent – nebo student 2020 – 2022, protože ani příští rok nebude normální a bylo by dobrý, kdyby někdo, kdo to má v kompetenci, už konečně přiznal a začal na to připravovat scénáře a plány na to, jak to zvládneme.
Myslím, že by nám pomohl systém škol v přírodě, doučování na školách a systém využití stávající sítě neformálního vzdělávání mládežnických organizací. A abychom klidně využili i polovinu nebo i celé prázdniny. Ale musí v tom být systém. Zareagovat na ty nerovnosti ve vzdělávání, které se prohloubily, je naše národní povinnost. Aktuálně jsme jedna ze zemí, která vypnula prezenční vzdělávání dětí na nejdelší dobu.
POkrytecká socanka se předvádí. Kdyby ti boys jejího šéfa dělali co mají, vybírali pokuty a vůbec zasahovali proti blbům jako jinde ve světě, pokuty a příp. vodní děla bylo by líp. Do kasy by se dostalo víc peněz, a brzy by si to "hrdinní roznašeči" rozmysleli a šlo by to dolů. Takhle sice na jedné straně Hamajda furt něco ve vládě nařizuje ale dodržovat musí jen někteří, a ostatním dělají jen stafáž. Myslím, že socanům jde o to tuhle zemi rozvrátit na ultimo. Ne nadarmo už Procházka kldysi dávno tvrdil, že socané jsou to největší zlo.