Lékařka Areta (54) nekouřila, přesto má rakovinu plic: Uvědomila jsem si blízkost smrti

Autor: Andrea Ulagová - 
29. července 2020
06:10

Areta (54) pracovala jako primářka geriatrického oddělení v nemocnici a současně vypomáhala v hospici, kde se zaměřovala na paliativní medicínu. Nikdy nekouřila, snažila se zdravě jíst, sportovala. Před rokem se jí ale začalo špatně dýchat a byla unavená. Diagnóza byla zdrcující: Rakovina plic. Areta přiznala Blesk Zprávám, že se zhroutila při představě, že jí zbývá už jen pár měsíců života. Pak se přece jen rozhodla bojovat, když jí lékař nabídl moderní imunoterapeutickou léčbu.

„Nemyslím, že jsem se nějak prohřešila proti zdravému životnímu stylu,“ říká Areta na otázku, jak žila před diagnózou. Rakovina plic se přičítá zejména silným kuřákům, či lidem na 60 let.

Nikdy jsem nekouřila, sportovala jsem, chodila jsem po horách a snažila se jíst zdravě. „Proč rakovina postihla zrovna mě, asi nikdy nezjistím, ale jediné vysvětlení, které mě napadá, je stres. Ten jsem nejen v práci prožívala v podstatě denně,“ přemítá žena.

„Na jaře loňského roku jsem měla po návratu z dovolené těžký zápal plic,“ vzpomíná Areta. Protože je lékařka, naordinovala si antibiotickou léčbu a klid na lůžku sama. Po 14 dnech se opět vrátila do práce. „Další dva měsíce jsem se ale stále necítila úplně dobře. Špatně se mi dýchalo, byla jsem hodně unavená. Nakonec jsem se nechala pro jistotou prohlédnout plicní lékařkou a ta mi bohužel po sérii vyšetření oznámila, že mám rakovinu plic, a odeslala mě na specializované oddělení pro onkologické pacienty,“ popisuje Areta s tím, že ji nic nebolelo, jen cítila tlak na plicích. 

Areta: Uvědomila jsem si blízkost smrti

Diagnóza rakoviny plic Aretě obrátila život naruby. Pracovala jako primářka geriatrického oddělení v nemocnici a současně vypomáhala v hospici, kde se zaměřovala na paliativní medicínu. Tyto zkušenosti ji v souvislosti se závažnou diagnózou nestavěly do lehké role. „Okamžitě po stanovení diagnózy jsem si uvědomila blízkost smrti, zhroutila jsem se, hodně jsem se uzavřela do sebe, přestala jsem komunikovat s přáteli, v rodině jsem to řekla jen někomu a nebyla jsem schopná jít ani na nákup,“ vzpomíná Areta. Pak se ale podle svých slov postupně začala vzpamatovávat a řekla si, že bude bojovat. Největší oporou jí byl manžel a děti.

Moderní léčba za téměř 100 tisíc

 „Operace už nebyla možná a v podstatě okamžitě jsem se začala léčit chemoterapií. Zároveň mi ošetřující lékař udělal další testy, aby zjistil, jaký typ nádoru přesně mám, a jestli nejsem vhodným kandidátem na moderní imunoterapeutickou léčbu,“ vysvětluje Areta.

Podstoupila proto biopsii, ale rozbor ukázal, že odebraný vzorek nádoru nemá dostatečně silnou pozitivitu na znak, takzvaný biomarker, na základě kterého pojišťovna nasazení imunoterapie (léčby stimulující vlastní imunitu) schvaluje. „Lékař ale i přesto věřil, že tato léčba pro mě bude vhodná, a požádal o ni pojišťovnu přes paragraf 16. Na vyřízení takové žádosti se čeká týdny, já jsem ale s nasazením léčby otálet nechtěla. Rozhodla jsem se proto, že si ji zaplatím sama,“ popisuje pacientka.

Do prvních dávek investovala téměř sto tisíc korun a byla rozhodnutá v tom pokračovat, dokud by finance měla. „Po týdnech čekání mi pojišťovna nakonec léčbu povolila. Nejdřív jsem dostávala kombinaci chemoterapie a imunoterapie, od března už docházím každé tři týdny do nemocnice jen na infúzi imunoterapeutického léku,“ říká pacientka a doplňuje: „Výsledky léčby se dostavily už na začátku roku a na posledním kontrolním CT vyšetření bylo viditelné zmenšení nádoru. Ustoupily i počáteční nežádoucí účinky. Teď cítím jen občasnou únavu.“

Stále ale cítila zodpovědnost ke svým pacientům a nechtěla opustit svou práci, pořád si říkala, že to nějak zvládne. „Ke konci roku už to ale nešlo, byla jsem velmi unavená, měla jsem dechové obtíže a celkově jsem se necítila dobře. Lékař mi doporučil klidový režim a musela jsem nastoupit na neschopenku. Pak se k tomu přidala koronavirová epidemie, takže do práce se v nejbližší době ani po zlepšení mého stavu vracet nemohu,“ přiznává Areta smutně.

„Nemoc se porazit nedá, snad mi dovolí dlouho žít“

„Pozitivní výsledky léčby jsou pro mě velkým povzbuzením. Po počátečním šoku, kdy jsem si myslela, že mi zbývá jen pár měsíců života, je to pro mě nová naděje na budoucnost,“ říká statečná žena a uzavírá: „Čekám na další kontroly, co bude. Klepu se, nevím, co bude, vím, že tato nemoc se jen tak porazit nedá, ale třeba mi dovolí dlouho žít.“

Co Aretě nejvíce pomohlo? A co vzkazuje onkologickým pacientům? Podívejte se na rozhovor:

Video Areta, pacientka s rakovinou plic - Andrea Ulagová

Další videa
Články odjinud