Úterý 29. září 2020
Svátek slaví Michal, zítra Jeroným
Zataženo, déšť 11°C

Dřív byl škůdce, teď může vyhynout. „Obyčejný“ křeček je nově kriticky ohrožený druh

Autor: Markéta Mikešová - 
19. července 2020
14:40

Spousta starších lidí si ho pamatuje jako škůdce, který byl postrachem nejednoho zemědělce. Křeček polní, či také obecný, dokázal úrodu zlikvidovat bez mrknutí oka. A tak ho agrárníci začali hubit. S otravným hladovcem se jim podařilo zatočit natolik, že z přírody téměř zmizel a úřady mu musely udělit speciální ochranu. Mezinárodní svaz pro ochranu přírody (IUNC) nyní informoval, že situace se zhoršuje a křečka přesunul do kategorie kriticky ohrožených zvířat. Pokud se nic nezmění, druh do 30 let vyhyne, říká.

IUNC o křečcích hovořil v kontextu rozšiřování tzv. červeného seznamu ohrožených zvířat. V něm jsou shromážděny všechny živočišné druhy, které z různých důvodů mizí z přírody a podle ochranářů si zaslouží speciální ochranu. Kategorií a podkategorií je v seznamu několik, ale obecně je lze shrnout do tří – ohrožené druhy, silně ohrožené druhy a kriticky ohrožené druhy.

Kriticky ohrožené jsou ty druhy, které mají k vyhynutí v přírodě nakročeno nejvíce. Právě na ně by ochranářské programy měly cílit nejvíce, protože mají skutečně namále. Křeček polní byl doposud v kategorii silně ohrožených druhů, ale IUCN ho nově přeřadil do kritické kategorie. Důvod? Výhledy nejsou dobré.

Úhlavní nepřítel polí před 70 lety

Ještě před několika lety přitom o žádné krizi nemohla být řeč. Křečků bylo po celé Evropě spousta a dokonce se hovořilo o jejich přemnožení. Mlsní hlodavci si rádi tvořili nory na polích, čímž efektivně ničili úrodu a pravidelně rozčilovali nejednoho zemědělce - něco jako dnes hraboši, jen byli možná o něco roztomilejší.

Majitelé polí si to každopádně nenechali líbit a křečky začali systematicky hubit. Stavy křeččích populací se postupně začaly snižovat a časem dokonce i samice, dříve schopné během jednoho vrhu porodit 20 mláďat, najednou rodily pouze 5-6 mláďat. Proč k tomu došlo, je záhadou, která dodnes vrtá hlavou nejednomu biologovi.

Zamýšlí se nad tím i IUNC. Podle svazu je možné, že to způsobila kombinace faktorů, mezi kterými byl přechod na monokulturní plodiny, klimatické změny, světelné znečištění a příliš intenzivní zemědělství. To vše společně s dřívějším masovým hubením mělo za efekt, že z některých částí Evropy křečci polní téměř zmizeli – například ve francouzském Alsasku byste je už hledali těžko.

I Německo má velký problém. U našich sousedů křečci během posledních několika let zmizeli ze 75 procent území, kde dříve žili. Podle Michaila Rusina, doktora, který se zasloužil o přeřazení křečků do kategorie kriticky ohrožených druhů, se sice podařilo v některých evropských regionech mizení zpomalit, ale stále nebyl zvrácen negativní trend.

„Je třeba urgentně provést další výzkum různých možných hnacích sil mizení křečka obecného, aby byl zachráněn před vyhynutím,“ uvedl Rusin v prohlášení. A dodal, že pokud se nic nezmění, hlodavec do 30 let vyhyne.

Jsme na tom lépe, ale ne o tolik

V Česku tak drastická situace jako v Německu a ve Francii není, ale neznamená to, že by tu křečkovi nic nehrozilo. I podle české legislativy je zvíře silně ohroženo, přičemž evropské i české seznamy vychází právě z doporučení IUNC, takže lze očekávat, že i v Česku bude přeřazen do kategorie kriticky ohrožených zvířat. V ní se nachází mimo jiné zmije obecná, kočka divoká nebo užovka stromová.

Jistému obnovení populací křečka u nás v posledních letech napomohly mírné zimy, které přály také výše zmíněnému hrabošovi. Hlodavci měli dostatek potravy, navíc půda nebyla zmrzlá, takže se do ní mohli zahrabávat. Ve výsledků se tak například na Olomoucku křečci stali velkým tématem, jelikož kvůli jejich zákonné ochraně je zemědělci nemohou nijak likvidovat. Proto proti nim nasadili alespoň dravce jako přirozené nepřátele.

Obecně je tom východní Evropa v rámci počtů křečků výrazně lépe než ta západní. Neznamená to ovšem, že můžeme usnout na vavřínech, ostatně kdyby křečků byl dostatek, nenacházeli by se v Česku tak dlouho na seznamu silně ohrožených zvířat. Navíc doložitelně zažíváme všechny faktory, které IUNC jmenovalo jako hlavní důvody mizení křečcích populací.

A mizení druhu potvrdil již před deseti lety výzkum vedený Emilem Tkadlecem z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. „Úbytek křečka v České republice odpovídá stejnému trendu v početnosti zjišťovanému na celém území západní Evropy,“ informoval tehdy jeho tým.

Křeček je zrzavý samotář

Křeček polní se mírně liší od křečka zlatého či džungarského, které doma lidé chovají jako mazlíčky. Je větší, může dorůst až 34 centimetrů a vážit 600 gramů. Obvykle má pestré zrzavo-černo-hnědé zbarvení a krátký chlupatý ocas. Nechybí typické nafouknuté tváře, do kterých si „syslí“ stravu.

V Evropě se křeček vyskytuje od jihozápadní Sibiře po Belgii a severovýchodní cíp Francie. V rámci Česka jej najdeme téměř na celém území vyjma jižních Čech. Pobývá především na polích a loukách, kde si hloubí složité nory. Žije samotářsky a na podzim uléhá k přerušovanému zimnímu spánku.

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud