8°C
Expert promluvil o podrazech na aukcích známek. I o sběratelích, co končí v exekuci
Dobrá investice, ale i exekuce - to jsou dva konce filatelistických aukcí. Někde mezi tím je radost z rozšíření sbírky a také stovky milionů, které se ve „známkovém byznysu“ každý rok v Česku protočí. Zkoušeli jste najít poklad? Možná ho objevíte v albu po dědečkovi. Známky také prozradí, který chlap je „podpantoflák“.
Aleš Klouda ze sběratelského obchodu sbiram.cz je soudní znalec v několika oborech, včetně filatelie. Především ale pořádá aukce, kde se za kamennými tvářemi skrývají prudké emoce. Jde o peníze, jde o prestiž, jde o ješitnost. Tohle je válka, v které krvácejí peněženky. Pro Blesk Zprávy přiblížil ostré lokty ve své branži.
Potkáváte na aukcích lidi, kteří svou vášeň neovládnou a později špatně skončí?
Stává se to, ale jen v minimální míře. Většina lidí má záklopku. Řeknou si: Dneska utratím dva miliony. A fakt neutratí ani o korunu víc. Ale viděl jsem i případy, kdy to přihazující nezvládli. Pak si museli půjčit a ve výjimečných případech to skončilo u exekutora. (Podle insolvenčního zákona je takový dlužník z dalších aukcí vyloučen, pozn. red.)
Existuje na příhozy nějaká osvědčená strategie?
Za 30 let v tom nemám jasno. My se z těch aukcí všichni známe, už víme, kdo co má za známky a co kdo shání. Ale dělá se třeba to, že se nakupuje přes nastrčené osoby. A nebo jsem viděl dražitele, který se schovával za sloupem a při příhozech jenom vystrkoval ruku s číslem.
Zažil jste příhozy, které vám nedávaly smysl?
Každou aukci aspoň jednou kroutím hlavou. Máte známku, která na trhu běžně stojí třeba 2000. A najednou vám při dražbě vylítne na 10 až 15 tisíc. Hodně to dělají cizinci, kteří něco konkrétního moc chtějí, a tak si za to zaplatí. U nás je plat kolem tisíce eur (přesněji 34 105 korun, pozn. red.), oni mají třeba trojnásobek nebo i pětinásobek, tak si to mohou dovolit.
Dělají se při aukcích podrazy?
To bych neřekl, že přímo podrazy. Ale stává se, že se dva sběratelé nemají rádi. Jeden chce určitou známku a ten druhý mu cenu naschvál šroubuje nahoru.
V tom je určité riziko - co když ten první zájemce cukne a známka zůstane tomu, kdo ji třeba vůbec nechtěl...
To se samozřejmě stát může a také se to stává. Potom musí nový majitel zachovat dekorum, zaplatit a tvářit se, že tu známku moc, moc chtěl.
Dá se na známkách vydělat?
To je jako se vším, záleží na jakých. Třeba známky Izraele od roku 1948 se prodávaly před padesáti lety za desítky tisíc korun. A to byly nějaké peníze. A dneska to nikdo nechce. To samé bylo se známkami OSN - kdysi by vám za ně sběratelé utrhli obě ruce, dneska se jich skoro nezbavíte.
To jsme si nerozuměli, já chtěl peníze vydělat a vy mi tady radíte, jak přijít na buben.
Jestli bych měl něco poradit, tak sledovat, v jakém nákladu ty známky vyšly a v jakém je konkrétní kus stavu, musí to být první jakost. Vrací se obliba První republiky, která si to podle mě určitě zaslouží. Zajímavé jsou i okolní státy - Rakousko, Německo. Zvlášť to Rakousko se u nás sbírá, protože jsme byli jeden stát, takže, kdo dělá První republiku, často si k tomu přibere i Rakousko do roku 1918.
A jak jsou na tom známky z éry socialismu?
To je ve filatelii éra 1945 až 1992. Těch je moc. Komplet kdysi stával 30 000 korun, dneska ho pořídíte za 12 000. Tyhle známky sbíral každý a jak sběratelů ubylo, vznikl v nabídce převis. Navíc od roku 1970 tiskla známky do zásoby v ohromných nákladech - třeba na deset až 20 let dopředu. Komunisti si prostě mysleli, že tu budou věčně.
Jak vypadá dneska začínající filatelista?
Většinou je to čtyřicátník, který je zajištěný, má děti z domu a najednou neví co by. Pak někde najde svoje staré album z mládí a řekne si, že by vlastně nebylo špatné se k tomu vrátit. A začne si kupovat známky. Neutrácí moc, třeba 500 korun měsíčně, ale dělá si radost pravidelně.
On má radost, vy máte radost a doma mají taky radost, že je od táťky klid...
Tím posledním bych se nebyl jistý. Všiml jsem si, že řada pánů, kteří nakupují na internet, nás výslovně žádá, abych neuváděli výši pojistky zásilky.
A co ti pánové sbírají?
To je ryze pro radost. Třeba máme zákazníka, který sbírá jenom známky s červenými postavičkami. Jednou chtěl známku, na které jsem žádnou neviděl. Tak vzal lupu a co myslíte? Byla tam! Pak sem chodí jiný pán a ten zase sbírá jenom indiány. Někdo dělá jenom kulaté známky, někdo jenom trojúhelníky.
Je vůbec dneska možné v zapomenutých sbírkách najít něco zajímavého?
Jako že by tady někdo vysypal pytel známek a byla tam rarita? Tak to se mi fakt nestalo. Tyhle pytle totiž dávno před námi přehrabala spousta jiných filatelistů. A to jsem skromný, mně by udělalo radost, i kdybych tam našel známku třeba za stovku. Občas se objeví někdy něco v albech po sběratelích, ale tam už je jasně označeno, že se jedná o známku cennější.
Jenže většina lidí vám sem asi nosí ty pytle známek s haléřovou hodnotou, co s nimi děláte?
Stejně se v nich hrabu, co kdyby tam něco bylo! Ale to je prostě takový ten klukovský sen, že jednou najdete poklad...
Témata:
Související
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.