
Češka žijící na Islandu: Vyděláme si tu víc než doma. V obchodě brala 60 tisíc čistého

Mladí se v Česku do práce nehrnou, radši odjedou do zahraničí. Neláká je ani tak cestování, ale spíš peníze. Mladá Češka Simona si prací v obchodě vydělala trojnásobek toho, co by dostala tady. I když je tato země u našinců oblíbená, ona sama by na Islandu dlouhodobě žít nechtěla, hlavně kvůli zimě a drahému alkoholu.
Pro cestu na Island si tři kamarádky vybraly oblíbené období. Utekly z Česka v době největších veder, na Islandu tou dobou nebylo víc než 15 stupňů. Práci hledaly společně a předem, tedy ještě když byly v Česku. „Ti, co tam žijí, nám pak říkali, že mají dobré zkušenosti s tím, když se chodí ptát osobně, až když na Islandu žijí, ale my jsme to vůbec nechtěly riskovat. Rozeslaly jsme asi 200 životopisů a skoro nikdo se nám neozval. Bylo těžké sehnat společnou práci pro tři dívky zároveň,“ popisuje Simona.
Podle ministerstva zahraničí na Islandu žije zhruba 160 Čechů. Ti, kteří tam ale jedou za výdělkem a vrátí se, v evidenci nejsou, proto není k dispozici žádná statistika. „Pohyb po Evropské unii její občané, tedy i Češi, nikam nehlásí,“ doplňuje ředitelka tiskového odboru zahraničního resortu Zuzana Štíchová. Čechů tam pravděpodobně dočasně žije mnohem víc. Jen ve skupině na Facebooku, kde se sdružují, je přihlášených téměř 7 tisíc Čechů a Slováků.
Simoně a jejím kamarádkám se podařilo najít práci v obchodě, kam na sezónu majitelka hledala pomocné síly. Dívky pracovaly jako prodavačky, ale také uklízely nebo doplňovaly zboží. „Tam jsem dělali všichni všechno, střídali jsme se třeba u rychlého občerstvení, já jsem ale nejradši doplňovala zboží,“ říká Simona, která se jinak živí také jako fotografka. Práce podle ní byla fyzicky náročná a často měly problémy se s Islanďany domluvit.
Za odpracované tři týdny dostávala v přepočtu okolo šedesáti tisíc korun čistého. „Pracovala jsem týden v kuse a pak jsem vždycky měla tři nebo čtyři dny volno. Ten čas jsme využívaly na cestování,“ říká. Ti, kdo zamířili na Island jen kvůli práci a věnují jí téměř veškerý čas, si mohou ve velkých městech vydělat i 100 tisíc čistého. Plat 60 tisíc je tam prý standardní.
Ceny jsou ale vyšší než v Česku, obyčejný oběd vyjde na 500 korun. Nájem okolo dvaceti tisíc, ve městech je ale mnohem dražší. „Těm, kdo pracují třeba v menších hotelích, nabízejí zaměstnavatelé i ubytování, je tam spousta Čechů, kteří tuhle možnost využívají,“ připomíná Simona, která na ostrově strávila čtvrt roku a hodlá se tam vracet.
Čechům by se Islanďané mohli zdát nevychovaní
Co Simonu překvapilo, bylo chování místních: „Když jsme cokoliv potřebovaly, byli na nás hodní, ale nejsou zvyklí moc zdravit nebo děkovat. Dokonce nemají ani konkrétní slovo, které by se do češtiny přeložilo jako „prosím“. Mají nějakou jinou frázi, ale rozhodně to není, jako když my někoho o něco poprosíme.“
Islanďané si na zdravý životní styl moc nepotrpí. „My jsme si myslely, že se tam jí hlavně ryby, ale tam jí všichni fast food. Přitom tam mají jedny z nejkvalitnějších surovin světa, ale ládují se burgery, smaženým a párky v rohlíku. Taky podle toho vypadají,“ říká s nadsázkou.
Jinak je Island vyspělá země. „Úplně všude berou platební karty, třeba i na veřejných toaletách. Kartu tam mají dokonce i malé děti. Také všichni mluví anglicky, jen někdy se jim moc mluvit nechce,“ říká. Často bývá přirovnáván ke klidnému Novému Zélandu, podle Simony ale Island není tak odříznutý od civilizace.
Pomoci může agentura, vybírejte pečlivě
V Česku fungují i agentury, které nabízí zájemcům, že jim najdou práci, bydlení a pomohou se startem v cizí zemi. Ty si ale často účtují poplatky za „asistenční služby“. „Za zprostředkování práce se u nás, na rozdíl od Slovenska, nesmí nic platit. Agenturám platí zaměstnavatelé. Agentura by si také neměla brát žádné procento z platu,“ vysvětlil pro Blesk Zprávy Václav Kovařík z portálu nazkušenou.cz, který shrnuje informace o možnostech výjezdů do zahraničí.
Práce na Islandu nemá speciální omezení, stačí platný pas. Není třeba vízum ani pracovní povolení. Při cestách mimo EU se obecně doporučuje jezdit s agenturou, ta totiž vypomůže i při řešení případných sporů se zaměstnavatelem. „Některé pracovní pozice nejsou volně dohledatelné a zaměstnavatelé je hledají pomocí agentur. Výhodu vidím i v tom, že zaměstnavatel za vás zaplatí agentuře nemalé peníze, a je tak motivován si vás udržet a nezrušit pracovní smlouvu hned při prvním problému,“ shrnuje plusy Kovařík.
Dobře zde funguje princip referencí, ty se doporučuje rozhodně před výběrem agentury pročíst. „Je hlavní si zjistit, co se stane, pokud vás zaměstnavatel vyhodí nebo přesune na jinou (horší) práci. Dalším místem sporů je kvalita zajištěného ubytování. Je třeba si uvědomit, že agentura není všemocná, a někdy bývají představy zaměstnanců mimo realitu.
Nejsem si jisr.Ale ti co jdou do Rakouska sae odhklsuji za zdrav. pojisteni na celou dobu.Sam sem to asi dvakrat zarizoval.Kdyz sae pak vratite, cela administrativa trva tydny a mesice, nikdo Vam zadarmo nespravi zuby..