„Brali jsme 3 koruny na hodinu,“ říká Čech, který za totáče vyráběl legendární berušky
Jde o legendární retro hračky, spojené s dětstvím řady Čechů. Byly jiné než dnes, byly specifické. Byly na klíček. K těm nejlevnějším patřila beruška, která se však vyrábí dodnes. Lubomíra Hoška doprovází celý život - za minulého režimu v Kovozávodech Náchod, dnes ve firmě Kovap. Ani hračce pro nejmenší se nevyhnula historie. Proč se pan Hošek nikdy nestal komunistou a jak soudruzi tyhle berušky málem vyhubili? I to se dozvíte v našem retroseriálu Život za „totáče“. Blesk Zprávy jím připomínají, že letos uplyne 30 let od historického mezníku, kterým byl 17. listopad 1989.
Procházíme bludištěm chodeb a podél zdí jsou vyskládané přepravky. V jedné jsou desítky červených blatníků, v další tisíce ozubených koleček, o kus dál leží už zkompletované hnací strojky a za rohem vidíme karosérie k dakarské Tatře Karla Lopraise . Těch přepravek jsou desítky a na každé z nich je lísteček se zkratkou hračky, ke které součástky patří. Abychom se neztratili, vede nás výrobní ředitel Lubomír Hošek, který vypráví příběh berušky, podniku Kovap i svůj vlastní.
Beruška mezi injekcemi
Příběh berušky začal na místě, které by si nikdo nezkusil ani tipnout. První vznikly v továrně Chirany, kterou hlavně pamětníci mají spojenou s výrobou zdravotnické techniky a nástrojů. Název podniku byl například na každé injekční stříkačce, kterou nás lékaři očkovali.
„Po válce měly velké znárodněné podniky povinnost dělat kromě své produkce i něco pro děti nebo pro domácnost. Toho zboží totiž bylo málo. A tak začala Chirana dělat hračky. V roce 1960, ale vyšlo vládní nařízení, kterým místní výrobní družstva dostala za povinnost tuto výrobu převzít,“ vzpomíná Hošek. A tak se beruška dostala do Kovodružstva Náchod.
Ze závodu ve Vyškově do Semil dorazily nástroje i plány, ale cestou se ztratila jedna maličkost - a to jméno autora berušky. Ani v Kovapu netuší, kdo jednoduchou a zároveň geniální hračku, navrhl. A stejná záhada je, v kterém roce přesně ji dostaly děti do ruky. Možná to ale bude vědět někdo ze čtenářů.
Máte vlastní zážitky nebo dokonce fotky na doby dávno minulé? Zajímá nás, jak jste žili před 17. listopadem 1989. Vyprávění nebo fotografie posílejte na mail: tip@blesk.cz. Taky je můžete vložit na náš profil https://www.facebook.com/Blesk.cz/. Třeba se i vy stanete součástí dalšího dílu našeho retroseriálu.
„Továrna? To budete asi zklamaní!“
Když jsme reportáž domlouvali, hovořili jsme o návštěvě továrny. Odpovědí byl lehký smích: „Továrna? To budete asi zklamaní! Tohle je spíš továrnička a jsme hodně retro.“ Když vcházíme do výroby, je nám to jasné, ale my máme retro rádi.
Postupně procházíme velkou lisovnu, malou lisovnu a montovny. Pan Hošek nám vysvětluje, k čemu který stroj slouží. Na některých se plechy řezají, na dalších ohýbají a všechny nepochybně pamatují socialismus, takže fungují bez přestávky půl století a déle.
Největším bohatstvím firmy nejsou soustruhy, řezačky, ani lisy. Ten skutečný poklad byste našli v obyčejném kumbálu. Jsou to speciální nástroje, které se při výrobě používají. Každá hračka je musí mít udělané na míru a tomu odpovídají i náklady na jejich výrobu.
Montovna už je jenom o ruční práci. Rychlé ruce pracovnic skládají jeden motorek za druhým. U dalšího stolu se dávají dohromady převodovky. A také se tu skládají krabičky, v kterých hračky poputují k zákazníkům.
Fantastické „udělátko“ nacházíme u stolu, kde se všechny hračky zkoušejí. Je to speciální klíč na natahování strojků. Jeho funkci oceníte při představě, že byste denně museli natáhnout několik stovek hraček.
Zlatá éra
60. léta berušce přála: levná konkurence z Číny ještě neexistovala, vzácné valuty stát potřeboval na jiné věci a plasty přicházely teprve po špičkách. „Ty dovozy hraček do republiky nebyly velké, takže se vyrábělo u nás. Jenom berušek se ročně v Semilech dělalo 120 000,“ říká Hošek .
Tak úspěšná firma by dneska své zaměstnance dokázala slušně zaplatit. „Já ve firmě pracuji od roku 1976 . Od pamětníků vím, že úplně na začátku si tady lidé vydělali tři koruny za hodinu, později pět korun. A to ani v té době nebyly velké peníze,“ uvádí Hošek na pravou míru přehnaná očekávání.
Později beruška dostala i další příbuzné. Prvním bylo kosmické vozítko Luna, které reagovalo na zvýšený zájem o vesmír po kosmickém letu Jurije Gagarina v roce 1961. S odstupem času byl na milost vzat i „americký brouk“. Mandelinka bramborová se mezi hračky dostala díky tomu, že má stejný tvar jako beruška. Dnes se vyrábí také stylizované Porsche 356 a Tatra 603, které fungují na stejném principu.
Pan „Kovap“
Lubomír Hošek vyrábí plechové hračky už 43 let a začínal v podniku „od píky“, takže v podniku zná každý šroub. „Po vojně jsem sháněl práci. No a někdo mi řekl, že tady shánějí seřizovače soustružnických automatů, což jsem dělal asi pět let. Pak potřebovali někoho do nástrojárny,“ vzpomíná na své počátky.
Přišla i nabídka, aby dělal mistra, ale mělo to jednu podmínku: vstup do komunistické strany. V té době to nebylo nic neobvyklého. „Já měl spoustu kamarádů, kteří byli proti režimu, to jsem jim nemohl udělat. A taky tenkrát lidi do strany vstupovali kvůli prospěchu a to já jsem nechtěl,“ směje se po letech pan Hošek, který se nakonec tím mistrem stal.
Postupně se stal pro podnik prakticky nepostradatelným. Lidé se měnili, ale on zůstal plechovým hračkám věrný a o jejich výrobě tak ví všechno. Začal dělat vedoucího výroby a nakonec celého závodu. I v důchodu dělá výrobního ředitele.
Berušku zachránila revoluce
Byla léta, která berušce nepřála. Kovodružstvo Náchod dál vyrábělo hračky, ale změnil se materiál. „V roce 1970 se rozhodlo, že se s plechem postupně skončí. Nastupovaly plasty, které byly levnější. V roce 1989 se z dříve rozsáhlé výroby dělalo už jen sluníčko a traktor,“ vzpomíná na krušná léta Hošek.
Zatímco v 90. letech šla ke dnu jedna česká továrna za druhou, plechové hračky naopak chytily druhý dech. Plastové nemohly levnému čínskému zboží konkurovat, ale u kovových to bylo naopak. Výrobu založenou na desítkách let zkušeností nedokázali v Asii napodobit v dostatečné kvalitě.
„Najednou se ozvala německá firma Schuco, jestli bychom jim neudělali garáž. Tak jsme ji vyrobili. Pak jsme pro ně do té garáže dělali autíčko Komando,“ popisuje výrobní ředitel cestu zpátky na trh a dodává, že „sametová revoluce vlastně zachránila plechovou berušku, protože ta se měla přestat vyrábět“. Dneska Kovap ročně do hračkářství u nás i ve světě dodává 12.000 berušek.
Proč nespadne ze stolu
Také vám to v dětství vrtalo hlavou? Mechanismus, který zabraňuje, aby hračka spadla ze stolu, si nechala už v roce 1936 patentovat německá firma Schuco, která ji používala u svých plechových autíček. O desítky let mladší beruška používá stejný princip.
Na podvozku jsou tři kolečka. Dvě velká a jedno malé, které je pevně vychýlené doprava a při jízdě lehce nad zemí. Ze dvou velkých koleček je jedno poháněno strojkem, zatímco druhé je volnoběžné. Pokud se tykadla berušky dostanou přes hranu stolu, lehce klesnou. Tím se zablokuje volnoběžné kolečko a na zem se dostane malé, které hračku otočí směrem od nebezpečí pádu.
Přežije beruška rok 2020?
Krize let 2008-2009 byla další ranou, která Kovap zasáhla. Prodeje meziročně poklesly o desítky procent a k původním číslům se továrna už vrátit nedokázala. Letos v červnu do ní vstoupila akciová společnost Sages Consulting a chystají se změny. „Já bych teď byl s budoucností opatrný. Připravujeme novou identitu firmy, připravujeme inovace ve výrobě, připravujeme nový e-shop. A víc bych zatím prozrazovat nechtěl,“ říká jednatel Pavel Ježek.
Chce se vrátit na zahraniční trhy, které v důsledky krize oslabily. Jeden čas hodně Kovap vyvážel například do Kanady nebo do Japonska. Letos se prodeje vydařily například v Rakousku, které spolu s Německem patří k tradičním odběratelům. Našim sousedům se zalíbila novinka - červený traktor Porsche. Teď chce Kovap prorazit také v Rusku.
Otázka je ale cena. Kolik jsou dneska lidé ochotní dát za hračku? „Každý ten dílek si vyrobíme sami, každé to ozubené kolečko. A teď si vemte, kolik lidí a kolikrát to musí vzít do ruky, než se to zkompletuje. A když mi někdo řekne, že to je drahé, tak já mu řeknu,že by to mělo být ještě dražší,“ říká Ježek.
