21 let za pultem v Máji. Prodavačka Sylva: Pokladní byla „někdo“

Autor: Vladimír Blažek - 
15. 9. 2019
06:20

Splnil se mi sen a byla jsem šťastná - říká paní Sylva. Nikdy nechtěla pracovat jinde než v obchodním domě a vydrželo jí to 21 let. Nastoupila v roce 1981 jako mladá holka a zůstala až do roku 2002. Už není moc mladých lidí, kteří by toužili stát se prodavači, ale sny před rokem 1989 prostě byly jiné. Zajímá vás, jak to bylo s „podpultovkami“,  nebo jak se tenkrát v obchodním domě kradlo? Přečtěte si další díl našeho seriálu, kterým si Blesk Zprávy připomínají, že letos uplyne 30 let od historického mezníku, jímž byl 17. listopad 1989.

Dneska si dalšího obchodního domu už ani nevšimneme, ale když se roku 1975 otvírala pražská Kotva, tak to byla událost celostátního významu. A paní Sylvě ovlivnila skoro celý život.

Viděla jsem dokument, mohlo mi být tak 14 let, když se otevírala Kotva. Zaujalo mě mimo jiné i to, jak prodavačky bydlely na ubytovně, jak si tam vařily a tak. Z vyprávění maminky a kamarádek, které prožily mládí na internátu, jsem to znala. Lákalo mě taky zažívat něco podobného v kolektivu dalších holek. Přišlo mi to dobrodružné a veselé. 

Masna, Retro muzeum Na statkuMasna, Retro muzeum Na statku | Retro muzeum Na statku

Takže vás zlákalo dobrodružství?

První roky v Praze byly pro mě nejšťastnějšími vůbec v mém životě... První rok dospělá a byla jsem bez dozoru a dospělých. Pocházím až z Ostravy a měla jsem přísného otce, nikam jsem nesměla a když, tak jsem musela být do setmění doma. Proto mě překvapilo, že mě vůbec do Prahy pustil. Přijela jsem na takzvaný výměnný pobyt, na rok. Já původně chtěla na prodavačku textilu, ale tam mě nepřijali, brali už jen do domu potravin. Tak jsem pracovala v podniku Potraviny pro Prahu 2 jako pokladní. V té době pokladní byla „někdo“.

To mi musíte vysvětlit...

Dneska pokladní může dělat každý, kdo přijde z ulice. Tenkrát u nás na Moravě musela prodavačka být vyučená a mít praxi. Když byla šikovná, mohla se stát pokladní. Proto mě překvapilo, že v Praze byly mladé pokladní i vedoucí obchodů. Na Moravě tyto posty zastávali starší zaměstnanci. Z hlavy jsme ťukali do kasy částky třeba za tři, šest piv, byli jsme jako kalkulačky. Váhy? To jsme museli vypočítávat cenu zboží. Nedej bože, když jste se spletl třeba jen o pětník, hned psali nespokojenci.

OD Máj, dárkové potraviny těsně před Silvestrem 1984OD Máj, dárkové potraviny těsně před Silvestrem 1984 | archiv Sylvy Butorové

Jenže to ještě nebyl tak docela ten úplně velký obchodní dům...

Náhodou jsem bydlela na ubytovně s kamarádkou, ta mě zlákala jít pracovat do Máje a já to přijala, splnil se mi dívčí sen.

Vzpomenete si na svůj první plat?

Ježíši, moment. 1450 jsem měla. Já byla v „balíku“, pobírala jsem k platu i takzvané odlučné. Asi to nebylo moc, ale pro mladou holku bez závazků to byly první „velké peníze“. Za ubytovnu jsem platila 150.- měsíčně, takže super. Mnohem později, když jsem byla svobodná matka, to už bylo horší.

Jak vypadal všední den ženy za pultem?

Obyčejný den? Nastupovalo se v 6 hodin. Přejímalo se zboží a naváželo se na krám. Pečivo, mléko, maso, pivo, limonády a tak. Makalo se ale bez stresu a v pohodě. Vše muselo být připravené. Než se otevřelo, všichni byli na svých místech. Taky jsme třeba mlely kávu do foroty, a ta se prodávala u pokladny, tenkrát mletá káva nebyla.

A co volno?

Byli jsme super parta. Chodili jsme pařit, tancovat. To jsou zážitky, na které nostalgicky vzpomínám do dnes. Znovu opakuji, byla jsem mladá, užívala jsem si. Tady se to nebralo tak vážně jako v Ostravě. V Praze žiji už 40 let.

Retro samoobsluhaRetro samoobsluha | archiv retro.mnoho.info

Vzpomínám si, že někdy během dne určité zboží bylo, pak nebylo, pak se zas objevilo...

Ano, tak to bylo. Dostali jsme třeba tvaroh, šlehačku nebo párky, bylo toho málo, tak se část dala do prodeje ráno a zbylá část odpoledne „pro pracující“. 

Vy jste nakonec nejdéle pracovala v oddělení dárkových potravin. Co tam bylo takzvané „podpultové zboží“?

Podpultovka byla třeba káva extra. Nejvíce se prodávala ruská vodka Stolichnaya a sovětský sekt. V sobotu se snad ani nic jiného neprodávalo. Chodilo to ve velkých těžkých kartonech. Co já se toho tenkrát natahala... Takové zboží chodilo na svátky a nestačilo poptávce.

Vy jste si pod pultem něco koupila?

Pod pultem jsem koupila takovou módní tašku, mamince k Vánocům. Ale neocenila ji a mně to tenkrát přišlo líto. Vystála jsem si frontu vzadu ve skladu, každá ji tenkrát chtěla, bylo to moderní a nedostatkové. A v drogerii jsem třeba pod pultem ulovila deodorant Impuls, taky žádaný snad jen o Vánocích. V každém oddělení bylo něco pod pultem, pro známe, vedoucí a tak.

A kradlo se? 

Měli jsme kolegyni, která snad měla radar na zloděje. Ta viděla osobu, jak vchází do prodejny, a říkala „vsaď se, že přišel krást“. A taky jo, nikdy se nespletla. Já jich taky pár chytla. Byli mírní. Dnes bych si to neriskla. Jsou mnohem agresivnější. Tenkrát to byla přeci jenom ostuda, styděli se. Dnes už neví, co je to stud.

OD Máj, Vánoce, 80. létaOD Máj, Vánoce, 80. léta | archiv Sylvy Butorové

Jak to bylo s placením za ukradené zboží? 

Když nevyšla inventura, tak to zaplatili zaměstnanci. Musela se tenkrát podepsat hmotná odpovědnost. To patřilo k pracovní smlouvě. Já jsem nikdy nic neplatila. Měla jsem dobré šéfy. Jak to dělali, nevím.

Vzpomenete si, co jste dělala v roce 1989?

Já se přiznám, že jsem to v počátku moc nechápala, proč rozháněli demonstranty. Měla jsem tenkrát dost nemocné miminko, tak jsem měla jiné starosti. Říkali mi opakovaně známí, ať nikam nechodím a jsem jen doma. Bála jsem se tenkrát, že bude válka. Ale to zřejmě ještě pracovaly hormony, protože jsem cítila velkou zodpovědnost.

Jaké změny vám rok 1989 přinesl?

Před rokem 89 měly matky automaticky pouze ranní směny, to prostě bylo dané. V roce 91 jsem už měla problém nastoupit do práce, protože nechtěli matku pouze na ranní směnu. Nové vedení, dril, nesměli jsme si povídat, tvořit hloučky, skončila pohoda, každý se začal bát o práci, protože se tím vedení často ohánělo. Ale aby to nevyznělo, že se mi stýská po minulých časech, to ne. Máme se tak dobře. Já žila a žiji skromně, nemůžu si vyskakovat, ale nestěžuji si. Máme zdravá vnoučata a jsem šťastná. 

Na začátku jste mluvila o splněném snu. Kam se poděl? Proč jste odešla?

Dřív jsme se po celém baráku všichni znali. Taková velká rodina. Pár let po revoluci se situace změnila natolik, že jste nevěděl jméno pokladní, co seděla vedle vás. Nastala velká fluktuace. A s prací v obchodě jsem skončila taky proto, že to už nemělo s prodejem, jak já to znala a jak nás to učili, už nic společného. Bylo mi z toho smutno, ale už to nešlo. Ale netvrdím, že za komunistů bylo líp, to rozhodně ne. Jen ty vztahy jsou dnes jiné. 

Pohřeb Karla Gotta

Parte Děti Karla Gota Rozloučení na Žofíně Záznam zádušní mše Hosté na zádušní mši O životě Karla Gotta Dědictví Bertramka

Hrob

Celé Česko truchlí. Zemřel Karel Gott, držitel čtyř desítek Zlatých slavíků. Jen málokterý umělec za sebou zanechá tolik děl, jako zesnulý zpěvák. Připomeňte si Mistrův život.

Vše o Karlovi Gottovi čtěte ZDE

pelagie ( 17. září 2019 08:10 )

nevím co je na práci prodavačky či pokladní dobrodružného a veselého,spíše si musíte dávat pozor při pokladně, aby vás nevzaly na hůl..

satanas ( 16. září 2019 18:21 )

Kdyby Media nasli odvahu pustit to, co HaWel sliboval na Letny mozna bys znenil nazor..Je zahadou proc to nepripomenou kdyz slova Gottwalda ci Jakese omilaji stale dokola!!!

am21 ( 16. září 2019 08:31 )

jej to mě mluvíte ze srdce , a jaká to byla dřina na malých prodejnách , dnes vám nikdo neporadí vlastně prodavačku v obchodě pomalu nepotkáte a mnohdy se ani česky nedomluvíte

cikrt ( 16. září 2019 08:27 )

Dnes ženská za pultem nespočítá na papíře nákup o 5 položkách natož na váze 14,35 deka, když kilo stojí 190 Kč.

am21 ( 16. září 2019 08:24 )

ztuste to týden a ještě ze zákazníkama jako vy takovýma milýma a 12 hod denně a pak suďte

Zobrazit celou diskusi
Další videa