Úterý 1. prosinec 2020
Svátek slaví Iva, zítra Blanka
Oblačno, sněžení 0°C

Válčili jsme za „totáče“: Naše armády byly v kufříku a pískoviště naším bojištěm

  • Autor: Vladimír Blažek - 
    1. 9. 2019
    05:45

    Superroboti a monstra po sobě pálí laserovými zbraněmi, skřeti masakrují elfy (nebo naopak). Děti dnes válčí v budoucnosti i ve světě fantasy a často na monitorech počítačů.  Klukovské bitvy minulých generací se odehrávaly v dětských pokojíčcích nebo na pískovišti. Malé armády tvořili vojáčci podobní těm skutečným. Exotikou byli jen indiáni a kovbojové. A stejně jako v knížkách Karla Maye i v klukovských hrách vítězili ti spravedliví. Všechny ty slavné bitvy začínaly zvonkem u dveří a větou „Pojď si hrát“. Máme tu pro vás třetí  díl našeho retroseriálu Život za „totáče“. Blesk Zprávy jím připomínají, že letos uplyne 30 let od historického mezníku, kterým byl 17. listopad 1989.

    V dětských kufřících, ve stejných jako na výtvarnou výchovu, odpočívaly naše klukovské armády. A směs to byla zpravidla velmi pestrá.

    Po tatínkovi nebo po starším příbuzném  tam leželi „hlinění“ vojáčci v prvorepublikových uniformách. Ti se totiž v továrně Durolin (po znárodnění Dřevopodnik Brno) vyráběli ještě v 60. letech a měli svoji poezii. Jejich sběratelé ví, že historie těchto figurek je mnohem složitější a některé z nich mají dokonce uniformy německého wehrmachtu, až na ty hlavičky s československými helmami. Ale to jsme tenkrát samozřejmě nevěděli a i kdybychom to věděli, tak by nám to bylo fuk.

    Koncem 70. let si moudří dospělí všimli, že žádní českoslovenští vojáčci na trhu nejsou, a tak se opět rozjela výroba, ovšem z jiných forem.  Nevím, jak se figurky líbili ostatním klukům, ale autor článku z nich měl tehdy pocity dost rozpačité. Představovali všechny druhy vojska, jenže působily prostě „odfláknutě“ a toporně. Navíc jejich životnost nebyla vysoká, protože i kvalita použitého materiálu šla dolů. Na druhou stranu tomu odpovídala i cena v řádu korun, tak nás za jejich rozbití doma nehubovali.

    Vojáčci Durolin, 80. létaVojáčci Durolin, 80. léta | sbírka autora článku

    A do třetice byste u takového kluka ze 70. let v kufříkovém vojsku našli i skoro nesmrtelné gumové vojáčky z NDR. V Německu, tedy v tom východním, se vyrábět hračky s vojenskou tématikou poněkud ostýchali. Zlom přišel až v roce 1956 se  vznikem Národní lidové armády. Nové hračky měly podnítit zájem o ozbrojené složky - prostě jiný stát, jiná armáda a tak i jiní vojáčci. Zpočátku je v NDR také vyráběli z „hlíny“. Ale po čase tento křehký materiál nahradila skoro nezničitelná guma. 

    Výrobci tanků: Ites, Igra, Anker

    Zbrojní průmysl tyto značky nezná, přitom právě tyhle firmy vyrobily tisíce kusů obrněné techniky. Snad každý kluk si vzpomene na sérii transportérů značky Igra . Byly na klíček, při jízdě jiskřily a dělaly strašný kravál.  Za to stály jenom 25-32 korun, což za tu zábavu určitě stálo.

    Kdo nezlobil, mohl najít od roku 1967 pod stromečkem plechový tank T-54 od firmy Ites. A to už bylo něco. Stál 80 korun a už byl na baterii. Sice neměl dálkové ovládání, ale dal se nařídit chod vpřed i vzad a uměl zatáčet. Dočkal se hned několika variant - kromě klasické s věží byla také varianta mostní a raketonosič. V polovině 80. let plech vystřídal plast. Ale na druhé straně v poklopu přibyl tankista. Bohužel, ani tahle klasická hračka se nedožila nového tisíciletí, i když výrobce se ji snažil inovovat - ženijní variantou s radlicí nebo dokonce kouskem v bíle barvě jednotek UNPROFOR. 

    Ani Ites ale nepředstavoval úplný vrchol klukovských snů. Tím byly výrobky východoněmecké firmy Anker (později Piko). Ta od 60. let vyráběla elektromechanické hračky a mezi nimi i bojovou techniku, například tank T-62. Zpracováním se řadily skoro k modelům a především - měly bovden. Tedy pomocí kabelu se daly řídit skoro na dálku, jenom se při tom kluk dost naběhal. 

    Kolekce tanků a transportéru firmy IgraKolekce tanků a transportéru firmy Igra | sbírka autora článku

    Divoký západ dětí socialismu

    Romantika knížek Karla Maye zasáhla řadu generací a díky původu spisovatele nejprve možná víc v Německu. U nás ta největší vlna odstartovala  8. května 1964, kdy se v Československu poprvé promítal Poklad na Stříbrném jezeře. Následovaly další adaptace Mayových děl a spousta kluků zatoužila po čelence, dřevěném tomahavku a samozřejmě po figurkách indiánů a kovbojů. Ten největší pro nás dostupný sortiment měli - jak jinak - v NDR.

    Existovali i  „českoslovenští indiáni“. Vznikali v již zmíněné firmě Durolin a to z původních forem, snad ještě prvorepublikových, ne-li starších. Druhů bylo nesrovnatelně méně, než kolik jich nabízela východoněmecká produkce. Navíc byli velmi zranitelní - stačil pád na tvrdou podlahu a už se lámaly ruce, nohy. 

    Indiáni DurolinIndiáni Durolin | archiv autora

    Hračky jsou pro pamětníky téma prakticky nevyčerpatelné. Přežily nejednu bitvu a dneska si je střežíme jako vzpomínku na dětství, nebo je dokonce sbíráme a to už je skoro věda. Pokud si je chcete připomenout, listujte v našem článku dál a ještě víc fotografií najdete v bohaté galerii.  

  • 1.Malí generálové

    Těmto klukům už dneska důchod pomalu klepe na dveře. Fotografie vznikla v 60. letech minulého století a při pozornějším pohledu si všimnete československých vojáčků značky Durolin. A když se podíváte ještě lépe, tak za nimi jede bakelitový obrněný vůz od Igry. 

    Fotografie kluků z 60. let, kteří si hrají s vojáčky značky DurolinFotografie kluků z 60. let, kteří si hrají s vojáčky značky Durolin | archiv Pavla Kříže

  • 2.Durolin - levní vojáčci s dlouhou tradicí

    Říká se jim „hlinění“, ale není to přesné, správněji by se materiálu mělo říkat „masa“ -  z německého masse, tedy hmota. Tou hmotou se rozumí směs pilin, klihu, papírových vláken a i té hlíny. Každá továrna měla recepturu vlastní a velmi přísně si ji střežila. Jako první použil masu Emil Pfeiffer ve Vídni už v roce 1880 a tam jsou počátky i československého Durolinu. 

    Vojenská hudba, DurolinVojenská hudba, Durolin | sbírka autora článku

  • 3.Americká nádhera na klíček

    Jeep Willys, americkou legendu 2. světové války, vyráběla firma Ites a to v mnoha barevných variacích, což samozřejmě dneska láká sběratele. Nejprve ho poháněl pružinový pohon na klíček, později setrvačník. Kromě základní verze existovala i odtahová služba. Byla to hračka krásná, ale měla jednu chybičku - okenní rám se snadno ohnul a zlomil. Proto je dnes obtížné sehnat kousek v nedotčeném stavu.

    Jeep firmy Ites v pozdější variantěJeep firmy Ites v pozdější variantě | sbírka autora článku

  • 4.Tank z Trhových Svinů

    Firma Ites dělala radost hned několika generacím kluků. První hračky začal v Trhových Svinech vyrábět Ladislav Stránský už v roce 1938 jako doplňkový sortiment ke spotřebnímu zboží. Pod značkou Lastra zde vznikaly například elektrické vláčky. Po znárodnění v roce 1949 podnik několikrát změnil název i výrobní program. Nakonec se ale k hračkám vrátil a vznikla tam i tato klasika - plechový tank T-54 na baterii. 

    Tank T-54 plechový, ItesTank T-54 plechový, Ites | sbírka autora článku

  • 5.Splněný klukovský sen

    Asi všichni máme v hlavě nějaký dárek, který jsme si moc přáli a nikdy ho nedostali. Autor článku toužil po ZSU-57-2 na bovden od firmy Anker. Akorát tehdy netušil, že se tomu protiletadlovému „dělu“ tak říká. Nejvíc se mu totiž líbili ti vojáčci uvnitř.  Nedivte se, že  si hračku na „stará kolena“ dal dohromady z jednoho vraku a zase jezdí. Když si uvědomíme, že jí je 50 let, tak se určitě jedná o úctyhodný výkon.

    Anker - samohybný protiletadlový systém ZSU-57-2Anker - samohybný protiletadlový systém ZSU-57-2 | archiv autora

  • 6.Vinnetou a ti druzí

    Jména jako Emil Bayer, Georg Blechsmidt, Anton Röder a další znají jenom sběratelé. Tito pánové většinou na sklonku 19. století v Německu založili malé továrny na hračky a vyráběli i indiány a kovboje.  Výroba v soukromých rukách kupodivu pokračovala až do roku 1972, kdy tyto podniky nacházející se na území NDR byly vyvlastněny a staly se součástí státního podniku Spielzeugland. A právě z tohoto období pochází většina východoněmeckých figurek, které se u nás nacházejí.

    Indiáni a kovbojové, NDRIndiáni a kovbojové, NDR | Sbírka autora článku

  • 7.Bitva o pevnost

    Atraktivitu tématiky divokého Západu zvyšovalo příslušenství - šťastnější kluci měli třeba celou dřevěnou pevnost. Autorovi reportáže udělalo nezřízenou radost, když na přelomu 70. až 80. let jednu takovou, kterou rodiče koupili v obchodě Pragoimpo, našel pod vánočním stromečkem. Přežila všechny bitvy a ve sbírce ji má dodnes, takže se na ni můžete podívat. Ale těch staveb bylo víc - budova šerifa, obchod, saloon, hotel...dalo by se z toho postavit celé westernové městečko. 

    Fort William, NDRFort William, NDR | Sbírka autora článku

  • 8.Nenašli jste svoji hračku?

    I když by se při pohledu na dnešní přecpané hračkárny mohlo zdát, že ve srovnání se současnými dětmi, jsme měli hráček málo, tak ani v tomhle poměrně dlouhém článku se zdaleka jedno malé téma nepodařilo vyčerpat. 

    Pamatujete si na klučičí hračky? Měli jste je vy, nebo třeba váš bráška? A po čem jste jako malí nejvíc toužili? Jste snad dokonce sběratelé a máte doplňující informace? Za každý postřeh budeme rádi. Pište do diskuse, posílejte zprávy na mail tip@blesk.cz nebo na profil  https://www.facebook.com/Blesk.cz/. Třeba se i vy stanete součástí dalšího dílu našeho retroseriálu.

    A čtenářkám slibujeme, že jedno z dalších témat, které připravujeme, bude pro změnu holčičí - o panenkách a kočárcích. 
    A pokud vám článek nestačil, vítejte v galerii, kde najdete desítky dalších fotografií, na které v článku nezbylo místo.
Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud