Úterý 19. března 2024
Svátek slaví Josef, zítra Světlana
Polojasno 9°C

Socialistická „sámoška“: Prodavačka Sylva zmínila hrůzu z mléka. Co bylo k mání?

  • Autor: Vladimír Blažek - 
    18. 8. 2019
    09:00

    Socialistická samoobsluha zákazníky oslovovala všemi smysly. Zvláštními zvuky, vůněmi i zápachy - a samozřejmě taky zrak si přišel na své. Ženy za pultem, úzkoprofilové zboží a kultovní potraviny, které přežily dodnes. Víte, čemu se říkalo „kombajnérka“ a jak vznikla ruská vejce? Máme tu pro vás druhý díl našeho retroseriálu Život za „totáče“. Blesk Zprávy jím připomínají, že letos uplyne 30 let od historického mezníku, kterým byl 17. listopad 1989.

     

    V socialistické samoobsluze si na své přišel nejen zrak, ale také čich. A to hned u vchodu, kde často bývalo okénko na odevzdávání prázdných lahví. Ne všichni totiž byli tak uvědomělí, aby flašky vymyli, takže v okolí panoval odér zvětralého rozlitého piva.

    V samotné samoobsluze se pak mezi sebou praly dva čichové vjemy. Pokud byl v blízkosti pekelně rachotící veřejný mlýnek, tak se od něj linula vůně čerstvě umleté kávy.

    Ovšem pokud jste museli projít kolem přenosky s igelitovými pytlíky, tak to bylo horší. Občas měl nějaký pytlík dírku, nebo prasknul, takže mléko vyteklo, kysalo a smrdělo. „Nikdo to nechtěl vytírat, ruce vám smrděly z toho hadru na podlahu, hrůza, to bylo za trest,“ vzpomíná Sylva Butorová, která 23 let pracovala v OD Máj. A svůj zvláštní zápach mívalo i oddělení ovoce-zelenina a masna. 

    Fronty a úzkoprofilové zboží

    Fronty se stály často ze dvou stran. Z jedné strany byli platící zákazníci, z druhé strany ti, kteří čekali na vozík nebo na košík. Zvláštností vozíků bylo, že měly malá, tvrdá kolečka, která na dlaždičkách hlučně rachotila.

    Košíky pletené z drátu se staly přímo jedním ze symbolů socialistických samoobsluh. Zajímavé je, že vozíky i košíky byly menší, než na jaké jsme zvyklí dneska. Můžeme jen hádat, jestli to bylo tím, že i zboží bylo méně, nebo jsme prostě nebyli tolik „rozežraní“.

    Nenápadným, ale současně  z dnešního pohledu trochu neobvyklým doplňkem „sámošek“ byly odkládací pulty ještě před kasami. Původně zřejmě měly sloužit k překládání nákupu z vozíku do tašek. Reálně se tam odkládaly i tašky se zbožím z dříve navštívených obchodů a také trochu odrostlejší děti - obvykle s rodičovským rozkazem „hlídej!“ 

    OD Máj, dárkové potraviny těsně před Silvestrem 1984 OD Máj, dárkové potraviny těsně před Silvestrem 1984 | archiv Sylvy Butorové

    Existovalo zboží, kterému se říkalo vznešeně „úzkoprofilové“. V praxi to znamenalo, že se objevilo jednou za „uherský rok“ a ihned zmizelo, i když se dávalo jen v omezeném množství. Před Mikulášem třeba přivezli mandarinky a do samoobsluhy chodili členové rodiny nakupovat po jednom, aby každý dostal jeden kilogram.

    Nedostatek banánů, toaletního papíru, ale i čočky

    Banány nebo toaletní papír jsou dneska už příklady skoro čítankové. Ale může autorovi článku někdo vysvětlit, proč dlouhou dobu nebyla čočka? Někdy docházelo k určitému paradoxu. Rozkřiklo se, že určitý druh zboží nebude, takže si ho hospodyňky „nasyslily“  do zásoby. A tak se stalo, že z regálů skutečně zmizelo. 

    S úzkoprofilovým zbožím je spojena další věc - fronty „na něco“. Zkušený frontový bojovník, když viděl dlouhou řadu lidí, si nejprve stoupl na její konec. A teprve pak se zeptal, co přivezli. Buď měl štěstí a dostal, co bylo, nebo měl smůlu a zboží došlo těsně před ním. Když se po okolí rozkřiklo, že přivezli třeba zmiňovaný toaletní papír, spolehlivě se vylidnila všechna pracoviště v okolí a všichni si šli stoupnout do fronty. Šéfové pro to měli pochopení. Museli, protože jinak by měli na krku remcání a malé sociální bouře. 

    Za pultem a pod pultem 

    A nesmíme zapomenout ani na tak zvané podpultovky. Tenhle termín prakticky zmizel. Už neprosíme známé prodavačky, aby nám nějaký ten kousek zboží nechaly schovaný za drobné všimné nebo menší protislužby. Faktem je, že tenhle druh obchodu fungoval a vyplatilo se mít mezi ženami za pultem známou. A to nejen v samoobsluze, v uzenářství, v zelinářství, ale třeba také v knihkupectví.

    Máte vlastní zážitky nebo dokonce fotky na doby dávno minulé? Zajímá nás, jak jste žili před 17. listopadem 1989. Vyprávění nebo fotografie posílejte na mail: tip@blesk.cz. Taky je můžete vložit na náš profil https://www.facebook.com/Blesk.cz/. Třeba se i vy stanete součástí dalšího dílu našeho retroseriálu.

    Nad současným bojem proti igelitovým taškám se pamětník trochu pousměje. Tenkrát se totiž považovaly skoro za vzácnost. Používaly se tašky látkové, které si nezřídka ženy šily doma. Stále legendární jsou síťovky. Měly jednu výhodu - snadno se složily do kapsy. A jednu nevýhodu - každý viděl, co jste si koupili.

    Do dnešních dnů se jen v lehce modernizované podobě udržely tašky tenkrát zlomyslně nazývané RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci). Bytelný vak na trubkové konstrukci s kolečky domů dovezl i nákup na víkend. 

    Ovocné šťávy (Retro muzeum Na statku) Ovocné šťávy (Retro muzeum Na statku) | Lukáš Fajtl

    Nákupy na víkend vůbec bývaly „peklíčko“.  Dnes nás supermarkety rozmazlily dlouhou otevírací dobou po celý týden a před svátky, kdy mají ze zákona zavřeno, to v nich vypadá, jako by měl přijít nejméně dvouletý hladomor.

    Před rokem 1989 všechny samoobsluhy nemilosrdně zavíraly v sobotu v poledne. A večerky neexistovaly. Víkendové nákupy se tak většinou odbývaly v pátek odpoledne. Podle toho to u kas také vypadalo. Pokud si nešťastník zapomněl koupit třeba droždí, musel zazvonit u sousedů a vypůjčit si. Na tyto mise byly nezřídka vysílané děti: „Dobrý den, maminka se ptá, jestli náhodou nemáte trochu kafe? Nám totiž došlo.“

    „Sámoška“ byl svět sám pro sebe. Její prostředí by vydalo na celou knihu, ostatně Jaroslav Dietl o ní dokázal natočit celý seriál Žena za pultem. Často si ani neuvědomujeme, co všechno bylo jinak - kasy, váhy, sortiment... Z něj si na dalších stránkách aspoň něco můžeme připomenout. 

  • 1.Mléko v pytlíku

    Krabicové balení nápojů bylo sice patentováno v USA už v roce 1915, ale do Československa tato vymoženost dorazila až na sklonku socialismu. Pamětníci jistě znají mléko ve skleněných lahvích s uzávěrem z tenké hliníkové fólie. A samozřejmě i mléko v pytlíku.

    Podle barvy na první pohled bylo jasné, jestli mléko je polotučné nebo plnotučné. Pytlíky měly jednu zásadní vadu - snadno se protrhly. Když se to stalo v tašce s nákupem, bylo zle. Pokud jste mléko přinesli v pořádku domů, bylo zapotřebí ho po otevření dát do speciální nádoby, v které pytlík stál. Mléko se otevíralo ustřižením růžku a v nejedné domácnosti se vedly spory o to, jak velký kousek se má odstřihnout.

    Spořivější hospodyňky pytlíky nevyhazovaly, ale vymývaly, a děti v nich pak do školy nosily svačinu. 

    Mléko v sáčku (Retromagazín) Mléko v sáčku (Retromagazín) | archiv retro.mnoho.info

  • 2.Oranžová „kombajnérka“ a jiné limonády

    „Já měl nejradši žlutou limonádu - kombajnérku,“ říká majitel Retro muzea Na statku Lukáš Fajtl. V jeho sbírce jsou lahve dokonce i s původním obsahem. Žlutá limonáda s pomerančovou příchutí byla jedna z nejrozšířenějších a svoje jméno dostala zřejmě podle toho, že v době žní byla oblíbeným nápojem na polích. 

    Ale sortiment byl podstatně pestřejší - prago cola, air cola, citro cola, jedovatě červené granátové jablko, ještě jedovatěji zelená amara a řada dalších. Autor článku ve svém dětství upřednostňoval ke svačině broňu, dvě housky a deset deka junioru.

    Většina nápojů tehdy byla v unifikovaných, vratných lahvích - u limonád to byly třetinky nebo sedmičky. Jisté úskalí představoval korunkový uzávěr. Tam platilo heslo - každý správný muž, má u sebe nůž (s otvírákem). Stejně dobře ale posloužil obrubník, zárubeň dveří nebo u těch neotrlejších vlastní zuby.

    Dobové limonády (Retro muzeum Na statku) Dobové limonády (Retro muzeum Na statku) | Lukáš Fajtl

  • 3.Vitacit: Pochoutka za korunu dvacet

    Kdo je dneska retro, ten ve škole lízal vitacit. Výrobce sypkou, krystalickou hmotu skládající se z kyseliny citronové, umělého barviva a stejně umělé příchuti původně zamýšlel jako rozpustný nápoj do vody. Děti přeskakovaly fázi „voda“ a konzumovaly vitacit neředěný přímo z dlaně do pusy. 

    Tato pochoutka stála korunu padesát haléřů, tedy stejně jako sáček bonbonů lipo. Nezřídka se na jedno balení složilo víc dětí, které si prášek nasypaly do dlaní a svorně lízaly. Na ulici byly ihned k poznání, podle barevných dlaní a pusy. 

    Vitacit - rozpustný nápoj do vody (Retromagazín) Vitacit - rozpustný nápoj do vody (Retromagazín) | archiv retro.mnoho.info

  • 4.Polárkový sníh - „Už to není, co bývalo“

    „Polárkový sníh, ten se dělal u nás v Brně tady na Václavské a ten byl úplně vynikající. Jestli se nepletu, tak stál čtyři kačky. K tomu člověk dostal takovou tu špejlku jako od ledňáčka. Prostě to byla úžasná věc. Dělá se do dneška, ale to se nedá srovnat,“ zavzpomínal pro Blesk Zprávy majitel Retro muzea Na statku Lukáš Fajtl.

    Nanuků a polárkových dortů byla poměrně pestrá škála. Připomeňme si aspoň jednu legendu - ovocnou dřeň v umělohmotných kostkách (více v galerii). Řidiči obal používali jako krytku koule závěsného zařízení.

    A jedna záhada, která vrtá hlavou autorovi seriálu dodnes. Proč ho babička nutila zakusovat nanuk rohlíkem? Bylo to dost drsné - když nechtěl jíst rohlík, nedostal ani nanuk.

    Polárkový sníh (Retromagazín) Polárkový sníh (Retromagazín) | archiv retro.mnoho.info

  • 5.Kultovní sifon

    Sifonová lahev dřív byla prakticky v každé rodině. Bombičky byly zálohované, vyměnili vám je skoro všude a zaplatili jste za to pět korun.

    Lahev na obrázku je přímo kultovní, patří totiž k k tomu nejlepší z československého designu před rokem 1989. A slouží dodnes. Dokonce se k ní stále dělají náhradní součástky, což je určitě svým způsobem rekord. A pozor, v oblibě ji mají i profesionální barmani.

    Sifonová lahev (Retromagazín) Sifonová lahev (Retromagazín) | http://retro.mnoho.info/

  • 6.Žena za pultem

    Tento seriál podle hodnocení na ČSFD prakticky propadl - 32 procent je dost bída. Přitom ve své době patřilo toto drama z „lahůdek“ k těm nejsledovanějším. 

    „Seriál jsem měla ráda, jen jsme se jako učeňky tomu smály. Tam totiž měli na prodejně všechno nedostatkové zboží, které jsme v omezeném množství dostávali jen na Vánoce. Kaviár, tresčí játra apod.,“ vzpomíná paní Sylva. Kdysi sama seděla za pultem s dárkovými potravinami v obchodním domě Máj.

    Seriálová klasika - Žena za pultem. Všimněte si lahve v rukách Hany Maciuchové (Retromagazín) Seriálová klasika - Žena za pultem. Všimněte si lahve v rukách Hany Maciuchové (Retromagazín) | archiv retro.mnoho.info

  • 7.Ruská vejce - vznikla z odpadu?

    Víte jak vznikla ruské vejce? Před lety po tom pátral časopis Reflex. Původ prý sahá až do 50. let minulého století. Provozní slavného automatu Koruna na Václavském náměstí v Praze Josef Hliňák si všiml, že začíná plesnivět naložená červená řepa a sledi z Polska. Ke všemu se propadala skladovací lhůta vajec.

    Hliňák, aby zachránil, co se dá, rozhodl se k radikálnímu kroku. Donutil šéfkuchaře z Koruny Jiřího Tučnera, aby do českého bramborového salátu s majonézou nakrájel onu poloplesnivou řípu, zapáchající sledě a uvařil propadlé vejce natvrdo. Vzniklý produkt z odpadků nazval Hliňák „ruský salát“. Nechal ho nandat do papírových kelímků, navrch se položilo rozpůlené vejce s propadlou lhůtou, celé se to polilo lžicí majonézy a na vrch pokrmu se položila stroužka naložené červené kapie.

    A od té doby patří ruská vejce do tradičního sortimentu lahůdek.

    Ruská vejce (Retromagazín) Ruská vejce (Retromagazín) | http://retro.mnoho.info/

  • 8.Toaletní papír - úzkoprofilové zboží

    Nedostatek toaletní papíru byl symbolickou tečkou za centrálním plánováním. V roce 1988 vyhořely Harmanecké papírny, takže nepostradatelné zboží se stalo nedostatkovým. Domácnosti musely improvizovat nastříhanými novinami. 

    Vláda dovezla 3000 tun ze zahraničí, ale většinou za něj musela platit velice cennými devizami.

    Na obrázku je druh toaletního papíru, který určitě nikdo neměl rád. Je záhadou, proč se prodával, když neplnil funkci o nic lépe než zmíněné noviny.

    Ta horší varianta toaletního papíru (Retromagazín) Ta horší varianta toaletního papíru (Retromagazín) | archiv retro.mnoho.info

Aktuální dění

 

Izraelsko-palestinský konflikt:

ONLINE dění v Izraeli Velitel Hamásu Iron Dome

Válka na Ukrajině:ONLINE dění na Ukrajině

haza ( 19. srpna 2019 19:13 )

Milá Sylva pravděpodobně patřila mezi ty prodavačky které se na nás šklebily již po otevření , protože že je někdo rušil. Jen několik poznámek. K mléku - nebylo nic jednodužšího než místo lakování si nehtů ,( kterými většinou sáčky protrhly )omýt netekoucí sáčky pod vodou což mimo jiné prodavačky normálně dělali - v Máji asi ne. Co se týče limonád a skla - nevím co je lepšího v plastových obalech , které najdete naprosto všude od lesa přes rybníky až na hory nebo sklo , které se vrátí do oběhu.Mimochodem i mléko bylo v lahvích ale ti lenošnější volili pytlíky. O salámech nemá význam se bavit, nebyl v žádném případě takový výběr ale byl to z 85%salám z masa a ne lisovaný separát. Zkuste si dne osmažit luncheon -meat .Pokud někomu v sobotu večer došla káva - bylo to spíš o tom že někdo nemyslí.Potaviny v roce 89 a dnes normální člověk raděj nehodnotí. Ano máme banány, máme pomeranče prakticky všechno exotické ovoce ale za jakou cenu. Sklízejí se naprosto zelené a pokud by je nedržela chemie na jejich cestě (někdy i 3týdny)tak by je nikdo nepoznal. To samé zelenina - je vše ale ? Ochutnejte jahodu, salát, olurku ze zahrady a ze SM .Dnes máme vše ale nikdo se nepozastavuje nad tím jak je možné , že je skoro všechna zelenina v podstatě za stejnou cenu jako v roce 89 ??? Že by nás někdo měl tak rád ?? Asi ne ale je to spíš tím, že rozumní lidé v západní Evropě by to nedali do hu-by.No jistě nebylo vše v pořádku ale v té době době se dle mého jedlo jistě zdravěji než dnes v době mekáčů, KFC a podobných rádoby zdravých stravoven. Jinak Vám Sylvo přeji pevné zdraví a dlouhý život.

tinker ( 19. srpna 2019 10:53 )

..To jako by někdo srovnával dnešní nebo 70. léta min. století s rokem 1920,a to zde přeci byl kapitalismus...

lokii má pravdu!

tinker ( 19. srpna 2019 10:49 )

Srovnávat dnešní prodejny s dobou před 50 lety je debilita. Je to i o technologiích. To jako by někdo srovnával dnešní nebo 70. léta min. století s rokem 1920,a to zde přeci byl. Ta páchnoucí hokynářství jistě měla svůj půvab , bohatí tam posílali nakupovat služebnictvo, samozřejmě byly i obchody lepší. Takže nechápu o co pořád jde, proč se pořád přetřásá nějaký Ovocit a kaviár . Srovnávejte kvalitu...ne obaly

tinker ( 19. srpna 2019 10:16 )

Sylva si na úklid rozlitého mléka mohla vzít gumové rukavice. Ty existovaly a v OD Máj je určitě měli v prodeji. Košíky byly menší protože prodejní prostor byl menší a hlavně se nehrálo na psych. oblbování zákazníka velkým košem . ted koukej hodně nakoupit. Jídla bylo dost, sortiment např. v těstovinách, rýži, moukách l menší. Nebyly regálky pro diabetiky a bezlepek, ta nemoc se tehdy vlastně neznala. Také nebyla z kupovaného jídla salmo­nelo­za..­.Siru­py měly hezké barvy to co je na fotkách je odporný starý hnus, takhle nevypadaly. Zboží se balilo do papíru, překvapivě se K tomu od "úžasnách" igelitů vracíme. Každý měl doma tašku nákupní. Dnes si můžete koupit "ekologickou" tašku kdoví zčeho za 75 Kč od jakýchsi celebrit, prostě něco ruské vejce z Koruny (čemuž nevěřím) si VIP dokáží zpeněžit. Tresčí játra byly běžně , kaviár ne, ale na to byly specializované prodejny ESO. Vědělo se kdy přijde do řeznictví zboží, většinou úterý a čtvrtek a šlo se pro maso. Knihy byly ve čtvrtek.
prodejní doba se také vrací zpět s tím, že o víkendech bude zavřeno. Tak o co vlastně jde? Prošlé zboží se neprodávalo, dnes váím ho řetězce klidně se slevou prodávají, zákazníky mají za prasata. ČOI fungovala a stížnosti v Knize přání a stížností se braly vážně a prověřovaly se.

pupi ( 18. srpna 2019 17:51 )

Tak,tak !!

Zobrazit celou diskusi