Socialistická samoobsluha zákazníky oslovovala všemi smysly. Zvláštními zvuky, vůněmi i zápachy - a samozřejmě taky zrak si přišel na své. Ženy za pultem, úzkoprofilové zboží a kultovní potraviny, které přežily dodnes. Víte, čemu se říkalo „kombajnérka“ a jak vznikla ruská vejce? Máme tu pro vás druhý díl našeho retroseriálu Život za „totáče“. Blesk Zprávy jím připomínají, že letos uplyne 30 let od historického mezníku, kterým byl 17. listopad 1989.
V socialistické samoobsluze si na své přišel nejen zrak, ale také čich. A to hned u vchodu, kde často bývalo okénko na odevzdávání prázdných lahví. Ne všichni totiž byli tak uvědomělí, aby flašky vymyli, takže v okolí panoval odér zvětralého rozlitého piva.
V samotné samoobsluze se pak mezi sebou praly dva čichové vjemy. Pokud byl v blízkosti pekelně rachotící veřejný mlýnek, tak se od něj linula vůně čerstvě umleté kávy.
Ovšem pokud jste museli projít kolem přenosky s igelitovými pytlíky, tak to bylo horší. Občas měl nějaký pytlík dírku, nebo prasknul, takže mléko vyteklo, kysalo a smrdělo. „Nikdo to nechtěl vytírat, ruce vám smrděly z toho hadru na podlahu, hrůza, to bylo za trest,“ vzpomíná Sylva Butorová, která 23 let pracovala v OD Máj. A svůj zvláštní zápach mívalo i oddělení ovoce-zelenina a masna.
Fronty a úzkoprofilové zboží
Fronty se stály často ze dvou stran. Z jedné strany byli platící zákazníci, z druhé strany ti, kteří čekali na vozík nebo na košík. Zvláštností vozíků bylo, že měly malá, tvrdá kolečka, která na dlaždičkách hlučně rachotila.
Košíky pletené z drátu se staly přímo jedním ze symbolů socialistických samoobsluh. Zajímavé je, že vozíky i košíky byly menší, než na jaké jsme zvyklí dneska. Můžeme jen hádat, jestli to bylo tím, že i zboží bylo méně, nebo jsme prostě nebyli tolik „rozežraní“.
Nenápadným, ale současně z dnešního pohledu trochu neobvyklým doplňkem „sámošek“ byly odkládací pulty ještě před kasami. Původně zřejmě měly sloužit k překládání nákupu z vozíku do tašek. Reálně se tam odkládaly i tašky se zbožím z dříve navštívených obchodů a také trochu odrostlejší děti - obvykle s rodičovským rozkazem „hlídej!“
Existovalo zboží, kterému se říkalo vznešeně „úzkoprofilové“. V praxi to znamenalo, že se objevilo jednou za „uherský rok“ a ihned zmizelo, i když se dávalo jen v omezeném množství. Před Mikulášem třeba přivezli mandarinky a do samoobsluhy chodili členové rodiny nakupovat po jednom, aby každý dostal jeden kilogram.
Nedostatek banánů, toaletního papíru, ale i čočky
Banány nebo toaletní papír jsou dneska už příklady skoro čítankové. Ale může autorovi článku někdo vysvětlit, proč dlouhou dobu nebyla čočka? Někdy docházelo k určitému paradoxu. Rozkřiklo se, že určitý druh zboží nebude, takže si ho hospodyňky „nasyslily“ do zásoby. A tak se stalo, že z regálů skutečně zmizelo.
S úzkoprofilovým zbožím je spojena další věc - fronty „na něco“. Zkušený frontový bojovník, když viděl dlouhou řadu lidí, si nejprve stoupl na její konec. A teprve pak se zeptal, co přivezli. Buď měl štěstí a dostal, co bylo, nebo měl smůlu a zboží došlo těsně před ním. Když se po okolí rozkřiklo, že přivezli třeba zmiňovaný toaletní papír, spolehlivě se vylidnila všechna pracoviště v okolí a všichni si šli stoupnout do fronty. Šéfové pro to měli pochopení. Museli, protože jinak by měli na krku remcání a malé sociální bouře.
Za pultem a pod pultem
A nesmíme zapomenout ani na tak zvané podpultovky. Tenhle termín prakticky zmizel. Už neprosíme známé prodavačky, aby nám nějaký ten kousek zboží nechaly schovaný za drobné všimné nebo menší protislužby. Faktem je, že tenhle druh obchodu fungoval a vyplatilo se mít mezi ženami za pultem známou. A to nejen v samoobsluze, v uzenářství, v zelinářství, ale třeba také v knihkupectví.
Máte vlastní zážitky nebo dokonce fotky na doby dávno minulé? Zajímá nás, jak jste žili před 17. listopadem 1989. Vyprávění nebo fotografie posílejte na mail: tip@blesk.cz. Taky je můžete vložit na náš profil https://www.facebook.com/Blesk.cz/. Třeba se i vy stanete součástí dalšího dílu našeho retroseriálu.
Nad současným bojem proti igelitovým taškám se pamětník trochu pousměje. Tenkrát se totiž považovaly skoro za vzácnost. Používaly se tašky látkové, které si nezřídka ženy šily doma. Stále legendární jsou síťovky. Měly jednu výhodu - snadno se složily do kapsy. A jednu nevýhodu - každý viděl, co jste si koupili.
Do dnešních dnů se jen v lehce modernizované podobě udržely tašky tenkrát zlomyslně nazývané RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci). Bytelný vak na trubkové konstrukci s kolečky domů dovezl i nákup na víkend.
Nákupy na víkend vůbec bývaly „peklíčko“. Dnes nás supermarkety rozmazlily dlouhou otevírací dobou po celý týden a před svátky, kdy mají ze zákona zavřeno, to v nich vypadá, jako by měl přijít nejméně dvouletý hladomor.
Před rokem 1989 všechny samoobsluhy nemilosrdně zavíraly v sobotu v poledne. A večerky neexistovaly. Víkendové nákupy se tak většinou odbývaly v pátek odpoledne. Podle toho to u kas také vypadalo. Pokud si nešťastník zapomněl koupit třeba droždí, musel zazvonit u sousedů a vypůjčit si. Na tyto mise byly nezřídka vysílané děti: „Dobrý den, maminka se ptá, jestli náhodou nemáte trochu kafe? Nám totiž došlo.“
„Sámoška“ byl svět sám pro sebe. Její prostředí by vydalo na celou knihu, ostatně Jaroslav Dietl o ní dokázal natočit celý seriál Žena za pultem. Často si ani neuvědomujeme, co všechno bylo jinak - kasy, váhy, sortiment... Z něj si na dalších stránkách aspoň něco můžeme připomenout.
Milá Sylva pravděpodobně patřila mezi ty prodavačky které se na nás šklebily již po otevření , protože že je někdo rušil. Jen několik poznámek. K mléku - nebylo nic jednodužšího než místo lakování si nehtů ,( kterými většinou sáčky protrhly )omýt netekoucí sáčky pod vodou což mimo jiné prodavačky normálně dělali - v Máji asi ne. Co se týče limonád a skla - nevím co je lepšího v plastových obalech , které najdete naprosto všude od lesa přes rybníky až na hory nebo sklo , které se vrátí do oběhu.Mimochodem i mléko bylo v lahvích ale ti lenošnější volili pytlíky. O salámech nemá význam se bavit, nebyl v žádném případě takový výběr ale byl to z 85%salám z masa a ne lisovaný separát. Zkuste si dne osmažit luncheon -meat .Pokud někomu v sobotu večer došla káva - bylo to spíš o tom že někdo nemyslí.Potaviny v roce 89 a dnes normální člověk raděj nehodnotí. Ano máme banány, máme pomeranče prakticky všechno exotické ovoce ale za jakou cenu. Sklízejí se naprosto zelené a pokud by je nedržela chemie na jejich cestě (někdy i 3týdny)tak by je nikdo nepoznal. To samé zelenina - je vše ale ? Ochutnejte jahodu, salát, olurku ze zahrady a ze SM .Dnes máme vše ale nikdo se nepozastavuje nad tím jak je možné , že je skoro všechna zelenina v podstatě za stejnou cenu jako v roce 89 ??? Že by nás někdo měl tak rád ?? Asi ne ale je to spíš tím, že rozumní lidé v západní Evropě by to nedali do hu-by.No jistě nebylo vše v pořádku ale v té době době se dle mého jedlo jistě zdravěji než dnes v době mekáčů, KFC a podobných rádoby zdravých stravoven. Jinak Vám Sylvo přeji pevné zdraví a dlouhý život.