Ivan (45) zjistil, že trpí nádorovým onemocněním krve. „Zhroutil se mi svět“

Ivan (45) začal být před pěti lety stále unavený a víc se i potil. Své potíže nepovažoval za projev něčeho vážného, do té doby neměl žádné větší zdravotní potíže. 

„Pak se mi jednou udělalo špatně a zamotala se mi hlava. Říkal jsem si ale, že to nic není, že to byla jen náhoda. Nicméně všichni z mého okolí mě pobízeli, abych šel raději k doktorovi,“ vzpomíná Ivan.

Ivan naštěstí jejich naléhání vyslyšel a navštívil praktického lékaře, který mu udělal krevní testy. „A pak už to šlo ráz na ráz,“ popisuje pan Ivan. „Praktik mi volal, že testy nedopadly vůbec dobře, a hned mě poslal do krnovské nemocnice. Odtud mě lékař ještě ten den odeslal na Hematoonkologickou kliniku v Olomouci, kde mě okamžitě hospitalizovali,“ doplňuje. Tady se pan Ivan dozvěděl, že trpí chronickou myeloidní leukémií, a začal užívat léky.

Transplantace kostní dřeně jako jediná možnost

Tím ale Ivanovo trápení neskončilo. Po půl roce lékaři zjistili, že u Ivana došlo k takzvanému blastickému zvratu a chronický typ nemoci přešel do akutního. Léky přestaly zabírat a jedinou možností byla transplantace kostní dřeně. 

„V té chvíli jsem nemohl uvěřit, že se mi něco takové děje, bylo to neskutečné, úplně se mi zhroutil svět,“ popsal pan Ivan. „Nejdřív lékaři samozřejmě hledali dárce u nás v rodině, ale bohužel nikdo neměl dostatečnou shodu. Musel jsem tedy čekat na dárce z registru,“ zavzpomínal, aby dodal: „Naštěstí jsem se za čtyři měsíce dočkal a vhodný dárce se našel.“

Toníkovi (6) se vrátila rakovina. Tatínek se rozplakal, rodina obrací každou korunu

Ivanovi pomohla i psycholožka

Příprava těla na samotnou transplantaci byla pro pana Ivana hodně náročná, ke konci musel trávit dny na izolovaném pokoji. Jeho imunitní systém byl totiž „vyřazen z provozu“, aby tělo dobře přijalo transplantovanou kostní dřeň.

„Všechno mi bylo podrobně a trpělivě vysvětleno, vážím si profesionálního přístupu lékařů a sester. Významnou částí léčby pro mě byla i pomoc psycholožky, bez které bych to jen těžko zvládal,“ zmínil muž. 

Ivan měl štěstí. Transplantace se zdařila. „Po transplantaci jsem byl měsíc v nemocnici, pak ještě dalšího půl roku trvalo, než jsem se dal dohromady,“ zavzpomínal.

Návrat štěstí a narození syna

Nyní už pan Ivan funguje jako dříve, musí si ale více dávat pozor na to, aby nebyl nemocný, a více odpočívat.

„Teď jsem opět šťastný, chodím do práce a věnuji se rodině – mám dvě skvělé dcery z předchozího manželství a loni se nám s mojí novou partnerkou narodil syn. Tomu, že mě ještě může potkat něco tak úžasného, bych při čekání na transplantaci nevěřil,“ usmál se Ivan a připojil: „Je skvělé, že lidem nejsou lhostejné osudy jiných a dobrovolně se k dárcovství kostní dřeně přihlásí, já i mnozí další pacienti jsem tak díky tomu stále na světě.

Pavlína zachránila Míše život, i když ji neznala. Setkaly se po devíti letech

V registru je třeba 200 tisíc dárců

Na Hematoonkologické klinice FNOL a LF UP v Olomouci, která je společně s nadací na podporu transplantace kostní dřeně Haimaom organizátorem Olomouckých hematologických dnů, transplantují kostní dřeň již 22 let. Za tu dobu prošlo tamním transplantačním programem přes 1300 nemocných s leukémiemi, lymfomy a dalšími zhoubnými onemocněními krvetvorby.

„V posledních letech transplantujeme ročně až 70 pacientů,“ řekl MUDr. Tomáš Papajík, CSc., přednosta Hematoonkologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc (FNOL) a Lékařské fakulty Univerzity Palackého (LF UP) v Olomouci. Člen výboru České hematologické společnosti ČLS JEP připojil: „U některých diagnóz je pro nemocného transplantace kostní dřeně jediným řešením. Abychom našli vhodného dárce, je pro nás klíčové, aby jich byl v registru co největší počet.“

Národní registr dárců kostní dřeně eviduje kolem 80 000 dárců, potřeba by bylo minimálně 200 000 registrovaných dárců.