Tisíce dětí vyléčil, sám s ní bojoval. Rakovina vzala Kouteckému (†88) i milovanou ženu

Autor: trm - 
8. července 2019
06:15

Bílý lékařský plášť nosil déle než 60 let, viděl umírat stovky dětí, další tisíce díky němu rakovinu porazily. Profesor Josef Koutecký založil v bývalém Československu dětskou onkologii. Už málokdo ale ví, že s rakovinou bojoval i on sám a že mu zákeřná nemoc vzala v roce 2014 nejbližšího člověka – manželku, se kterou strávil půl století. Profesor Koutecký zemřel v pátek jen pár týdnů před 89. narozeninami. V jednom z posledních rozhovorů řekl, jak relaxuje a co mu chybí v české medicíně.

Profesor Koutecký začal medicínskou dráhu jako chirurg, v zahraniční literatuře se ale dočetl o chemoterapii, která v tehdejším Československu dostupná nebyla a vlastně se o ní nic nevědělo. Cesta ke vzniku dětské onkologie nebyla snadná. „Všichni mávali rukou, všichni se koukali na Kouteckého jako na blázna, protože všichni říkali, že ty děti stejně umřou,“ vzpomínal před několika lety ve vysílání Českého rozhlasu. V té době umíralo na rakovinu 97 procent dětí, které onemocněly. „V současné době jsme na tom tak, že zachráníme 83 procent. Mým životním úspěchem je těch 80 procent rozdílu,“ vzpomínal loni v září profesor Koutecký v dokumentu své „domovské“ nemocnice v Motole.

Od roku 1978 vedl v Motole první samostatné oddělení dětské onkologie v zemi, z něhož se o pět let později stala Klinika dětské onkologie. Po roce 1989 byl po čtyři funkční období děkanem 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, zastával také funkci univerzitního prorektora. V roce 1996 dostal od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy II. stupně. V roce 2010 obdržel hlavní Národní cenu projektu Česká hlava za celoživotní dílo a výzkum v oboru dětské onkologie a před pěti lety převzal Cenu J. E. Purkyně.

Sám říkal, že viděl snad nejvíc mrtvých v této zemi. Zažil ale i řadu medicínských zázraků. „Já jsem zažil situace, kde jsem absolutně nevěřil, že to dítě může přežít. A to dítě přežilo,“ řekl před několika lety s tím, že mu pomáhala i víra. Za své pacienty se nejen modlil. „Dokonce jsem i křtil, protože tam, kde nebyl čas a nebyla možnost v té době, tak má i laik právo před smrtí toho člověka pokřtít,“ vysvětloval profesor.

Profesor Josef Koutecký s herečkou Hanou Maciuchovou v roce 2017.Profesor Josef Koutecký s herečkou Hanou Maciuchovou v roce 2017. | Profimedia

Těžkých medicínských zkoušek zažil za svoji dlouhou kariéru mnoho. „Já jsem patřil k těm lékařům, kteří se snažili i téměř beznadějně nemocného pacienta ještě léčit. Pro mě bylo nejtěžší říct, že tady už to nemá cenu a že tu léčbu skončíme. A toto říct těm rodičům. Protože ti rodiče vás prosí a říkají, že jestli je jedna setina procenta naděje, tak to udělejte. To byly zkoušky, které byly jistě těžší, a o těch jsem moc přemýšlel,“ říkal loni v září.

U dnešních lékařů v Česku postrádal vztah k pacientům. Nástrojem dobrého lékaře by podle něj měly být dvě vlastnosti – slovo a dotyk. „Malé dítě vezmu do náruče, nechám ho krást mi z kapsičky tužky, nebo pro něj mám v kapse bonbóny. U starých lidí si k nim na chvíli sednu, vezmu babičku nebo dědečka za ruku a o něčem si s nimi povídám. To z dnešní medicíny utíká. Medicína se dehumanizuje, a to je myslím největší chyba, která ji provází,“ byl přesvědčen profesor Koutecký.

S rakovinou sám bojoval, vzala mu i milovanou ženu

Milovník hudby a starožitností se naučil v těžké profesi i relaxovat. Stejně jako k profesoru Kouteckému patřil neodmyslitelně motýlek, nedal dopustit ani na „cigárko“. „Večer, když přestanu pracovat, tak si připravím hudbu, na kterou mám náladu, připravím si štamprli meruňkovice nebo hruškovice, a viržínko. A když to mám všechno připravené, tak pustím hudbu, zapálím viržinko, bafám a usrkávám,“ vyprávěl.

S lékařem se v soukromí život „nemazlil“. Přišel o dceru a před pěti lety i o manželku Jitku, se kterou strávil půl století. Vzala mu ji rakovina. „Jsem smutný, byla to má druhá polovina,“ svěřil se po její smrti. Zákeřná choroba nakonec dostihla i jeho a musel se svěřit do rukou svých spolupracovníků. „Vzhledem ke své profesi jsem musel být optimista. Když děti umíraly a přišly další, musel jsem věřit, že tentokrát se podaří je zachránit,“ říkal Koutecký. „Budoval jsem obor a musel jsem věřit především sobě, myšlence a dalším lidem,“ dodával. Profesor Josef Koutecký zemřel v pátek 5. července, bylo mu 88 let.

hejpockej ( 8. července 2019 10:53 )

jinak Dr.Koutecky nebyl nejaky "bily plast" ale skutecny lekar, coz je vzacnost.

hejpockej ( 8. července 2019 10:50 )

koureni byla jeho jedina z mala radosti, takova mala relaxace, kterou si obcas dopral. Muselo to byt strasny na psychiku, pracovat s tezce nemocnymi detmi, ale to clovek jako ty nedokaze pochopit.

Lenka Dukov ( 8. července 2019 10:38 )

Ano, všechna čest. Byl to vynikající lékař i člověk. Léčil mi těžce nemocného syna. Ano dětská onkologie by měla mít čest nosit jeho jméno. Děkujeme vám pane profesore za vše co jste pro tyto děti i jejich rodiny udělal. Lenka D.

hejpockej ( 8. července 2019 10:26 )

prejmenovat na nemocnici Dr.Kouteckeho, pripadne aspon ulici Dr.Kouteckeho

hejpockej ( 8. července 2019 10:24 )

kazdy nemocny clovek by si pral mit lekare jako Dr.Koutecky. Na jeho pocest by meli pojnemovat onkologickou nemocnici, protoze na jeho zasluhy se nikdy nesmi zapomenout.

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud