Diplomat o summitu s Putinem: Co musí Trump udělat, aby předešel fiasku? Být větší medvěd!
V pátek se má na Aljašce uskutečnit narychlo svolaný summit amerického a ruského prezidenta. Jediným výsledkem, který se bude počítat, bude úplné a všeobecné příměří, jež Donald Trump dlouhodobě požaduje a na něž Ukrajina přistoupila před pěti měsíci. Pokud se toho nedosáhne, summit bude neúspěchem a mír se ještě vzdálí, píše na webu CNN ostřílený diplomat Brett H. McGurk, který pracoval pro čtyři americké prezidenty včetně Trumpa. Vladimiru Putinovi nesmí jeho někdejší šéf vlézt do pasti, varuje diplomat.
„Diplomacie je naprosto zbytečná, pokud za ní nestojí síla,“ cituje McGurk Theodora Roosevelta, amerického prezidenta v letech 1901-09, který za zprostředkování míru Japonska s Ruskem dostal Nobelovu cenu míru, ale proslul i vojenskými intervencemi. „Mluv tiše a nos velký klacek; dojdeš daleko,“ zní také jiná verze „Teddyho“ citátu.
„Platí to zejména v případě diplomacie s Ruskem, což je úkol, s nímž jsem se jako vyslanec prezidentů Obamy a Trumpa potýkal s určitými obtížemi,“ psal McGurk pro CNN dříve. „Expert na Rusko z mého týmu mi vysvětlil, že Rusové přistupují k diplomacii jako medvěd k tanci. Medvěd ví, že to on určí, kdy a jak tanec skončí, pokud se jeho taneční partner neukáže být větším medvědem.“
Putin si myslí, že má navrch
Spojené státy jsou sice mnohem mocnější zemí než Rusko, ovšem v kontextu Ukrajiny Putin věří, že v takových lokalizovaných konfliktech má navrch díky odhodlání a důslednosti Moskvy, zatímco u Ameriky předpokládá nesoustředěnost, nedostatečnou vytrvalost a politiku proměnlivou v průběhu volebních cyklů. Ruský prezident počítá, že jeho odhodlání dosáhnout těchto cílů je větší než Trumpovo odhodlání podporovat Ukrajinu. Napravit tento pocit je prvním principem účinné diplomacie s Moskvou.
Putin přijede na Aljašku s přesvědčením, že dokáže Trumpa zmanipulovat. Pravděpodobně se bude snažit ho přesvědčit, že cíle Ruska jsou rozumné a že Rusko je odhodláno dosáhnout mírového řešení – byť mírové řešení, o které Putin usiluje, vyžaduje úplné podrobení Ukrajiny. Poté se možná pokusí přimět Trumpa, aby podpořil zdlouhavý diplomatický proces, aniž by zastavil válku. Americký prezident by na to neměl přistoupit. Jediným konzistentním prvkem jeho politiky byla od samého začátku výzva k bezpodmínečnému třicetidennímu příměří, během kterého by mohla začít jednání o ukončení války. Ukrajina na to v březnu kývla, zato Rusko válku pouze eskalovalo a od Trumpova nástupu do úřadu se jeho útoky na Ukrajinu zdvojnásobily.
Trump však nyní může požadovat od Putina příměří z pozice síly. Minulý měsíc oznámil novou politiku vůči Ukrajině; pokud Kreml nekývne, uvalí Bílý dům paralyzující ekonomické sankce na Rusko i na všechny odběratele ruských energetických produktů. Dosud takto zakročil proti Indii, po Číně druhému největšímu odběrateli. Potvrdil také pokračování vojenské podpory USA Ukrajině prostřednictvím systémů financovaných a dodávaných spojenci z NATO. A spojence z aliance přiměl ke zvýšení výdajů na obranu na 5 % HDP - více, než kolik vynakládají USA.
Obnovená podpora Ukrajiny znamená, že pokračování války ze strany Ruska povede k jeho dalším ztrátám a ekonomickému napětí. Putin se možná sebevědomě vydá na summit, ale za ním leží milion ruských ztrát, včetně 250 000 mrtvých. Americká strana musí pouze sdělit, že bez příměří a následného vyjednávacího procesu (v tomto pořadí, ne naopak) se situace pro Putina nezlepší a jeho cíle na Ukrajině zůstanou nedosažitelné.
Trump také přichází v silné globální pozici. Jedna věc, kterou Putin zná, chápe a respektuje, je moc. Určitě si všiml amerických leteckých úderů na Írán; takové ruská armáda nedokáže. Rovněž jimi Trump demonstroval svou ochotu jít do rizika, připravenost použít sílu. Strategie vyjednávání by měla tuto silovou rovnici odrážet. Je to příležitost držet se principů, což je jediná cesta k míru. Putin musí souhlasit s ukončením války, kterou začal, jinak by Trump měl odjet z Aljašky s nepořízenou.
Reagan se nebál odejít
Trump by se měl inspirovat Ronaldem Reaganem, jehož portrét si pověsil do Oválné pracovny. V říjnu 1986 se jeho republikánský předchůdce setkal s generálním tajemníkem ÚV KSSS Michailem Gorbačovem v hlavním městě Islandu, aby uklidnili napětí mezi supervelmocemi studené války a poprvé také probrali možnost uzavření rozsáhlé dohody o kontrole jaderných zbraní. Jak je u Rusů zvykem, Gorbačov přijel dobře připravený s novými návrhy, záložními pozicemi a progresivními recepty na snížení jaderného arzenálu.
Reagan také chtěl dohodu a během dvou dnů jednání se obě strany dohodly na parametrech toho, co mohlo být historickým výsledkem. Reagan však odmítl vzdát se vznikající protiraketové obrany SDI (zvané tehdy Hvězdné války), která stavěla Sověty do strategické nevýhody. Reagan odmítl ustoupit i za cenu zvýšení napětí, přesto neúspěšný summit nakonec vytvořil podmínky pro mír. O rok později podepsaly USA a SSSR první smlouvu o likvidaci jedné kategorie jaderných zbraní. Historici dnes označují Reykjavík za zlomový bod studené války a Reaganovo principiální stanovisko vůči Gorbačovovi za základ míru.
„Bílý dům a prezident by se neměli obávat selhání summitu, že nepřinese takové obrázky, jaké si přejí,“ řekl McGurk také ve vysílání CNN. „Držte jednoduchou, ale pevnou linii: Příměří, zastavme válku, zastavme zabíjení. Až pak se bavit o mapách.“
Na Aljašce se Putin bude snažit ovlivnit Trumpa sliby spolupráce v dalších globálních otázkách, od Íránu a Čínu přes obchod a přístup na trhy a k nerostným surovinám až po civilní jadernou spolupráci nebo boj proti terorismu. Ač se summit má věnovat Ukrajině, Rusové se budou snažit odvést pozornost americké strany různými nesouvisejícími body programu a vykreslit obraz dvou velmocí spolupracujících v globálních záležitostech.
„Tuto taktiku jsem viděl na vlastní oči. Když jsem vedl jednání s Ruskem o konfliktu v Sýrii, naše agenda se soustředila na rizika vojenského střetu mezi našimi silami,“ líčí McGurk. „Rusové však často přicházeli s řadou nesouvisejících témat a mementy druhé světové války, aby naznačili, že spolupráce mezi Washingtonem a Moskvou je klíčem k stabilnějšímu světu.“ Americká strana by se měla soustředit výhradně na Ukrajinu a jasně dát najevo, že spolupráce v jiných otázkách je možná – až bude vyřešena situace na Ukrajině, nabízí lekci ze svých zkušeností.
Rusové pravděpodobně předloží podrobné návrhy s mapami či navrhnou nové výměny vězňů, možná i lokalizované a omezené příměří. Putin bude tvrdit, že je připraven na trvalý mír, a bude chválit Trumpa jako jediného vůdce, který ho může dosáhnout. To vše může znít Trumpovi slibně, ale je to past.
Pokud Trump summitem usiluje o posun mírového úsilí na Ukrajině, měl by se inspirovat Reaganem a držet se vlastního deklarovaného principu: úplného 30denního příměří. Bez toho by neměly být žádné další diskuse, zejména o nových územních ústupcích. Cokoli, co nebude znamenat zastavení války ze strany Ruska – s dalšími jednáními o jejím úplném ukončení během příměří – bude neúspěchem. Aby vytvořil podmínky potřebné pro mír na Ukrajině, musí být prezident připraven jednání opustit.
Putin touží světu ukázat snímky, kterak sedí s Trumpem na americké půdě nad mapami a vytyčuje budoucí hranice v evropské zemi, do které vtrhnul. Takový obrázek by Spojené státy za žádných okolností neměly poskytnout. Summit má potenciál nastartovat proces, který nakonec povede ke spravedlivému řešení války. Je to čistě buď-anebo: Dojde po Aljašce k příměří, nebo ne? Všechno ostatní je irelevantní a odvádí pozornost, uzavírá pro CNN Brett McGurk.
