„První, co mi prolétlo hlavou, bylo, že to je nějaká chyba. Že už jsem si toho prožila tolik, že tohle mne přece potkat nemůže...“ vzpomíná dnes s odstupem času. Bohužel, nebyl to omyl, ale realita. „Když mi to došlo, myslela jsem, že je to konec všeho,“ přiznává paní Jiřina.

Po první chemoterapii mi bylo strašně zle...

Po operaci prsu na ni čekalo osm cyklů chemoterapie. „Té jsem se vlastně moc nebála. Prostě jsem si říkala, že je to nutné a že to zvládnu. Protože nikdo v mém okolí se chemoterapií nikdy neléčil, neměla jsem o tom, co obnáší, žádné bezprostřední informace, jen to, co jsem přečetla různě na internetu, zkušenosti pacientů a podobně. Ty mne poněkud vyděsily. Do té doby jsem počítala maximálně s tím, že mi bude asi trochu špatně. Ovšem realita, ta mne nakonec hodně zaskočila,“ vzpomíná paní Jiřina.

Zvracela jsem osmkrát, úleva nepřicházela

Před první chemoterapií ji její lékařka vybavila jak potřebnými informacemi, tak i standardní preventivní léčbou proti nevolnosti. Ta ovšem u paní Jiřiny neúčinkovala, jak by si všichni přáli. „První hodina či dvě po podání chemoterapie byly relativně dobré. Pak se mi ale udělalo opravdu strašně zle. Do večera jsem zvracela snad osmkrát, už jsem ani neměla co zvracet, ale úleva nepřicházela. Toužila jsem po tmě a po tichu, jako když má člověk migrénu. Vzpomínám si, že utrpením pro mne bylo i slyšet, jak manžel, který mne vezl domů, za volantem žvýká žvýkačku...“

Doma se nezmohla na víc než si lehnout, stočit se do klubíčka a pokusit se myslet na něco hezkého – nejvíce jí pomáhala vzpomínka z dětství na okamžiky, které trávila na louce se svým pejskem. Úporná nevolnost a zvracení paní Jiřinu týraly po prvních chemoterapiích řadu dnů. Na jídlo neměla ani pomyšlení, zle jí dělaly i jen pachy z kuchyně. Když po týdnu dostala poprvé chuť na kávu, bylo to pro ni znamení, že se situace konečně mění k lepšímu.

Úlevu nakonec přinesla jediná tobolka

Před dalšími chemoterapiemi bylo jasné, že bude třeba preventivní léčbu nevolnosti a zvracení změnit. Paní Jiřina se tak dočkala moderní kombinace podávané v jedné tobolce, a to jen jednou před každou chemoterapií. „Rozdíl byl oproti první zkušenosti opravdu znát. Po podání chemoterapie jsem se teď vyzvracela třeba jen jednou, nevolnost trvala do večera – a už druhý den to bylo nesrovnatelně lepší.“

Obrovským štěstím pro paní Jiřinu byla po celou dobu péče její rodiny. „Hodně mi pomohly obě maminky – moje i mého muže. Obě jsou vynikající kuchařky a jejich polévky a domácí kompoty byly pro mne v té době neocenitelné.“

Hrst vlasů v ruce...

Nakonec tedy pro paní Jiřinu tím nejhůře prožívaným nežádoucím účinkem chemoterapie byla ztráta vlasů. „Mívala jsem je 30 cm dlouhé – a najednou si do nich sáhnete a zůstane vám jich celá hrst v ruce... Navíc jsem měla pocit, jako by to, co mne šimrá vzadu na krku, nebyly moje vlasy, ale něco cizího...“ Její vypadané vlasy byly doma úplně všude.

Nakonec nezbylo, než po vzoru zkušeností jiných onkologických pacientek sáhnout po strojku a hlavu si vyholit. „Nejdřív jsem se bála, že se na mne budou někteří lidé dívat divně, ale pak jsem si řekla, tak ať! Pořídila jsem si paruku, různé šátky a turbany – a dál se na to snažila nemyslet.“

V životě nejde všechno podle plánu, tak proč se trápit?!

S odstupem času paní Jiřina oceňuje, že má po celou svou nemoc štěstí na výborné zdravotníky. „Zejména paní docentka Tesařová je úžasná osoba. když se během léčby objeví nějaký problém, tak jí napíšu e-mail a mohu se stoprocentně spolehnout, že mi odpoví, poradí, že jí to prostě není jedno.“ Změnil se i její pohled na život.

„Trochu líp už rozeznávám, co má smysl a co ne. Já jsem vždycky o všem moc přemýšlela, musela jsem mít pro každou situaci nachystaný nejen plán B, ale nejmíň i plán C a chtěla jsem vidět až za třetí roh... Pak přijde nemoc a člověk pozná, že to vlastně nemá smysl, protože v životě to podle plánu vždycky nechodí.“

Existuje léčba, která ulehčí chemoterapii

Aktuálně se paní Jiřina chystá do lázní a věří, že to bude nový začátek, po kterém se bude moci opět vrátit do normálního života i do práce.

„Když si vzpomenu na všechny ty zkušenosti pacientů, které jsem si před chemoterapií četla na internetu nebo je vyslechla v čekárně – a věřte, že něco by člověk opravdu raději neslyšel –, musím říci, že v mnohém se sice shodovaly s mými, ale naštěstí ne ve všem. Co bych ale určitě uvítala, to by byla možnost dočíst se také více o tom, že existuje léčba, která umožní prožít chemoterapii aspoň bez těch nejhorších nežádoucích příznaků,“ říká paní Jiřina.

A na základě toho, co si prožila, vzkazuje ostatním onkologickým pacientům, že chemoterapie není třeba se vyloženě děsit, protože: „Prakticky všechno se dá nakonec vyřešit, i to zvracení.“

Jak chemoterapie funguje?

Chemoterapie (cytotoxická léčba) usmrcuje nádorové (i jiné) buňky. Při jejich rozpadu se do těla vyplavuje řada biologicky aktivních látek, tzv. mediátorů. Ty působí na receptory umístěné v trávicí soustavě a mozku a vyvolávají pocity nevolnosti různé intenzity až zvracení.

Zejména zvracení nejenže pacienta zatěžuje až na samou míru únosnosti, ale často vede ke zhoršení jeho celkového stavu kvůli ztrátě tekutin a minerálů, a tím i k nižší účinnosti protinádorové terapie či zhoršení prognózy základního onkologického onemocnění.

Onkolog: Moderní léky pomohou naprosté většině pacientů

„Role podpůrné léčby a péče je proto pro naše pacienty nezastupitelná. Podílí se významně na co největším možném omezení problémů způsobených jak samotným onkologickým onemocněním, tak jeho léčbou, která bývá mnohdy dosti náročná. Právě nevolnost a zvracení, především v souvislosti s chemoterapií, jsou velmi nepříjemnou komplikací, kterou však díky včasnému preventivnímu podání moderních antiemetických léků můžeme výrazně minimalizovat u naprosté většiny našich pacientů,“ říká prof. MUDr. Samuel Vokurka, Ph.D., z Onkologické a radioterapeutické kliniky LF UK a FN Plzeň, předseda Sekce podpůrné lečby České onkologické společnosti ČLS JEP.

Komu zvracení hrozí častěji?

I když jsou nevolnost a zvracení častými nežádoucími účinky chemoterapie, nepostihují každého pacienta při každé léčbě. A pokud se objeví, doba vzniku, závažnost, spouštěcí faktory a délka trvání obtíží se u jednotlivých pacientů mohou velmi lišit. Vyšší riziko vzniku nevolnosti a zvracení vyvolaných chemoterapií (tzv. CINV – chemotherapy induced nauzea and vomiting) mají obecně ženy, lidé nad 50 let, dále ti, kteří mají sklony ke zvracení (při cestování, v těhotenství apod.), úzkostní pacienti a také abstinenti.

Pravděpodobnost zvracení stoupá i tehdy, pokud se pacient mylně domnívá, že zvracení vyvolává každá chemoterapie, a tudíž nevolnost očekává. Dochází k tomu i v případě, že již prodělal negativní zkušenost s nežádoucími účinky při předchozí léčbě, což je zapříčiněno podmíněným reflexem vyvolaným psychickou asociací chemoterapie s nevolností.

Jak moderní léčba působí?

Podle současných vědeckých poznatků se na vzniku nevolnosti a zvracení při chemoterapii podílejí různé typy mechanismů. Tzv. akutní CINV (rozvíjí se během 24 hodin po podání chemoterapie) jsou způsobeny především uvolněním serotoninu z buněk poškozených chemoterapií. Nevolnost a zvracení ale často přetrvávají i 2.–5. den po podání chemoterapie. Jedná se o tzv. opožděné CINV, na kterých se zase více podílí působení tzv. substance P na centrální nervový systém.

„Teprve objev mechanismu vzniku nevolnosti po chemoterapii, která je způsobená přímým podrážděním centra zvracení, umožnilo objevit účinnou léčbu a dokonce prevenci nevolnosti způsobené protinádorovou léčbou. Tím se zásadně změnila kvalita života onkologických pacientů, kteří už nemusí za svoje uzdravování platit daň v podobě nepříjemných zažívacích potíží,“ zdůrazňuje doc. MUDr. Petra Tesařová, CSc., z Onkologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.

Stačí jedna pilulka

Moderní léčba CINV proto kombinuje blokádu působení serotoninu v trávicím traktu s blokádou receptorů v centrálním nervovém systému. Obě účinné látky jsou dnes obsaženy v jedné tobolce a stačí její jednorázové podání před každou chemoterapií, aby pacienta ochránila před akutními i opožděnými CINV po celou dobu cyklu.

Nové léky dostává jen polovina nemocných...

Podle Modré knihy České onkologické společnosti ČLS JEP „... adekvátní antiemetická terapie by měla být nedílnou součástí moderní onkologické terapie. Přesto v reálné praxi dostává antiemetika podle platných standardů pouze asi polovina nemocných.“

Na rizika spojená s chemoterapií by se proto pacienti měli svých lékařů ptát a měli by se aktivně zajímat o možnosti prevence, která vede ke snížení neúnosných příznaků nebo dokonce k jejich eliminaci.

VIDEO: Profesor Samuel Vokurka hovoří o moderní léčbě.

Video
délka: 04:48

 Česká onkologická společnost