Josef prodělal těžkou infekci. Po probuzení si na přítelkyni Zuzanu nepamatoval

Autor: ula - 
19. 4. 2019
05:59

Život paní Zuzany a jejího partnera Josefa (56) se před dvěma lety obrátil naruby. Jeden den měla Zuzana vedle sebe zdravého člověka, druhý ležel Josef na jednotce intenzivní péče a lékaři netušili, zda vůbec přežije. Zpočátku všechny příznaky odpovídaly běžné chřipce, jenže pak se ukázalo, že pan Josef má pneumokokovou meningitidu. Zuzana Blesk Zprávám popsala strach, který prožívala. A také následky, které se podepsaly na jejím partnerovi i na jejich profesním životě.

Vše začalo před dvěma lety, Zuzana a její partner měli tři neděle chřipku. „Ale bylo to zvláštní, dva dny nám bylo zle, pak zase dobře,“ říká žena. Když spolu odjeli na chatu, udělalo se panu Josefovi na procházce natolik nevolno a slabo, že si po návratu do chaty šel lehnout.

V noci našla Zuzana přítele v bezvědomí a zavolala záchranku. „Druhý den jsem za ním jela do nemocnice a lékaři mi říkali, že situace je vážná, že je to nejspíš zánět mozkových blan, ale ještě se nevědělo od čeho. Myslím, že teprve až třetí den, když byly hotové laboratorní testy, jsem se dozvěděla, že je to pneumokoková meningitida,” vzpomíná Zuzana na osudnou noc, která do té doby o nebezpečné infekci tušila velmi málo.

Zuzana: Lékaři mě připravovali na nejhorší

„Lékaři mě připravovali na to nejhorší. Za klíčové považovali, aby se přítel probral do deseti dnů. Ale i kdyby se probral, nikdo nedokázal říct, jaké budou následky. Mohl by být slepý, hluchý, mohly se objevit psychické potíže  nebo skončit jako doživotní ležák,“ vypráví Zuzana Blesk Zprávám a přiznává: „Nedá se vypovědět, jak je to děsivé. Jeden den vedle sebe máte zdravého člověka a druhý den leží na ARO a vy netušíte, jestli vůbec přežije.“

Naštěstí pan Josef nebýval předtím často nemocný a jeho tělo reagovalo na antibiotika velmi dobře. Devátý den se probudil. I tak byla prognóza velmi nejistá.

Výpadek paměti a křeče

„Nepamatoval si své jméno, nevěděl, kdo jsem, nevěděl, kde je a jaký je den. Byl navíc v křeči, měl stažené svaly a šlachy, nešla mu například rozevřít dlaň nebo natáhnout ruka v lokti,“ popsala chvíle pro probuzení Zuzana. Josef měl potíže i s některými druhy zvuků a světla, kvůli rychle nastupující únavě měl potíže se čtením a pozorností. Hned poté začaly rehabilitace.

První rok byl pro partnery velmi těžký. Josef bez pomoci nemohl nastoupit ani do auta, nemohl se ohnout. „Život se úplně otočil. Jeden den normálně pracujete, jdete se pobavit, jdete na procházku…. Najednou je všechno naprosto jinak. Nemáte čas ani náladu na cokoli jiného. Nevíte, co bude. A nejhorší je ta nejistota. A já jsem nevěděla dlouho,” uvádí Zuzana.

„Prakticky více než rok jsem se věnovala jenom příteli a řešila jen věci, které byly akutní. V první řadě bylo nutné naučit se manipulaci s přítelem. Z počátku byl na vozíku a bylo nutné zvládnout zajištění každodenních potřeb. Naštěstí, se už skoro dvacet let pohybuji mezi zdravotně postiženými, tak jsem o těchto záležitostech něco věděla, ale i přesto to bylo hodně náročné. V podstatě jsem byla k dispozici 24 hodin denně,” vzpomíná Josefova přítelkyně.

Onemocnění si vybírá svou daň

Výrazně nemoc zasáhla obou partnerům i do profesního života  Zuzana byla OSVČ, nyní musela sobě i příteli živnostenský list pozastavit. „Přítel byl následujícího půl roku, než dostal invalidní důchod, naprosto bez příjmů a já v podstatě skoro celý rok také. I když jsem pečovala o přítele, nadále jsem musela platit zdravotní a sociální pojištění v předepsané výši. Takže stále platíte, a příjem žádný – na práci prostě není čas. Ale jde o to alespoň platby snížit na minimum. Kdybych neměla ušetřené peníze, tak nevím, jak bychom přežili,“ říká Zuzana.

Nyní už Zuzana opět pracuje. Onemocnění si ale vybírá svou daň a bude si ji zřejmě vybírat doživotně. Josefův stav se sice stabilizoval, ale dobrý není. Má problémy s orientací, pohybové problémy, problémy s pamětí atd. Je v invalidním důchodu, a to, že by se vrátil do práce, nepřipadá v úvahu.

Zuzana přiznává, že nemá příliš čas sledovat média, ale ví, že nyní panují kolem očkování vášnivé diskuze. Ona však má jasno. „Nechte se očkovat,“ vzkazuje všem a dodává: „Jenže to je typický problém. Když máte nějakou zkušenost a říkáte ji někomu jinému, tak on vám nevěří, dokud tu zkušenost neprožije sám na sobě a to je s očkováním stejné.“

Pneumokoková onemocnění v Česku na vzestupu

Velmi vážnému průběhu invazivní pneumokokové infekce (IPO) loni v České republice podle předběžných údajů Státního zdravotního ústavu (SZÚ) čelilo 481 lidí, což je o 37 více než v roce 2017, celkem 77 lidí infekci podlehlo. K nejvíce ohroženým skupinám patří děti pod pět let věku a senioři.

Nejpočetnější skupinou s vážným průběhem IPO byli právě senioři starší 65 let, kterých bylo loni 256 (v předchozím roce 238). Podle předběžných údajů 48 z nich zemřelo. Ve věkové skupině 40-64 let bylo zjištěno 150 případů IPO.

„Lze vypozorovat vzestup celkové nemocnosti IPO a vzestup věkově specifické nemocnosti dětí 0-11 měsíců a 1-4 roky, i vysoké nemocnosti a počtu úmrtí seniorů,“ komentuje situaci MUDr. Jana Kozáková, vedoucí Národní referenční laboratoře pro streptokokové nákazy. „V souvislosti se vzestupem počtu IPO v loňském roce je nutné opět upozornit na to, že nejlepší prevencí pneumokokových nákaz je očkování, a to ve všech věkových kategoriích,“ dodává.

Video Paní Petra ztratila milovanou dceru - Andrea Ulagová
1080p 720p 360p

1080p 720p 360p
Další videa