Martin ve 2 letech kvůli pneumokoku ohluchl, Josef skončil v kómatu. Češi ale očkování odmítají
Martin Müller (26) se narodil jako zdravé dítě. Když mu ale bylo 2,5 roku, tak onemocněl pneumokokovou meningitidou. Kvůli ní ohluchl i přestal mluvit. Podobnou zkušenost má také Josef Hořejš (56). Ten se musel znovu učit chodit, těžké následky má doposud. Na bacily chřipky i pneumokoku umírá každoročně řada Čechů, nejvíce ohrožené jsou děti a senioři nad 65 let. Riziko ale hrozí všem. Přesto se řada lidí - například i gravidní ženy - odmítá očkovat. To odborníci označují za hazardování, jak uvedli na konferenci Nemocnice na Bulovce „Chraňte se - očkujte se“.
„Narodil jsem se jako zdravé dítě, a když mi bylo 2,5 roku, tak jsem vážně onemocněl. Dostal jsem rýmu, kašel, mysleli jsme, že obyčejné nachlazení. Šli jsme k doktorce, a ta mi nasadila antibiotika a nějaké kapky. Asi za týden jsem měl ale vysoké horečky až 40 stupňů a omdlíval jsem,“ vzpomíná Martin Müller s tím, že ho rodina okamžitě vzala do místní nemocnice, odkud ho vrtulníkem transportovali do plzeňského špitálu.
„Tam jsem zůstal na pozorováni. Byl jsem na kapačkách. Nakonec zjistili, že jsem ztratil sluch a to kvůli nemoci - meningitidě,“ uvedl mladý muž. Ten se musel po nemoci učit znovu mluvit a pohybovat. Trvalé následky v podobě hluchoty mu bohužel zůstaly doposud.
Že se nemoc nevyhýbá ani lidem v produktivním věku, ví Josef Hořejš (56), který ji chytil před dvěma lety. 8 dní byl dokonce v kómatu, po probuzení si nic nepamatoval. Musel se učit znovu základní dovednosti, dosud potřebuje pomoc například s mytím a oblékáním.
„Nikdy jsem před tím nemarodil, drobné bolístky jsem přecházel bez problémů, snažil jsem se pracovat a užívat si života a neřešit, že mě někde něco píchlo. Po nemoci jsem pomalu začal chodit. To v té době znamenalo, že jsem si vzal chodítko a s pomocí dalších dvou osob jsem ušel 15 metrů. Časem se trasa prodlužovala. Když jsem dokázal jít s pomocí pouze jedné osoby, měl jsem to za plus. Nyní mám problém se psaním a čtením. Orientace je katastrofa, protože i u míst, kam jsem chodíval běžně, stačí malinká změna a mě to hrozně rozhodí,“ popsal Josef.
Stovky mrtvých
Že podobné případy nejsou zase tak výjimečné, uvedli experti na úterní tiskové konferenci Nemocnice na Bulovce. Podle nich není dobré podceňovat ani chřipku, natož pneumokokovou infekci. A není divu. V loňském roce bylo v České republice přes tisíc případů onemocnění chřipkou s velmi těžkým průběhem, z toho zhruba 300 hlášených úmrtí. Invazivní pneumokokovou infekcí ochořelo 444 osob, 79 nemoci podlehlo.
Většina z nich byli senioři, u nich je riziko spolu s malými dětmi největší - bývá až 60krát vyšší než u zbytku populace. „K primárním komplikacím patří například velmi závažný chřipkový zánět plic. I při včasné intenzivní péči umírá až polovina pacientů. Častější komplikací chřipky jsou druhotné bakteriální infekce, které vznikají v důsledku rozsáhlého poškození epitelu dýchacích cest způsobeného virem chřipky. Bakterie tak mají otevřenou cestu k průniku do dolních dýchacích cest, což může vést k závažnému bakteriálnímu zánětu plic,“ uvedla Hana Roháčová, primářka Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí NNB.
Nejlepší prevencí je u obou onemocnění podle odborníků vakcína. Proočkovanost v České republice je ale obecně nízká. Například v seniorské populaci je očkováno proti chřipce zhruba 20 – 30 %, což zdaleka nedosahuje 75% úrovně doporučované Světovou zdravotnickou organizací. V případě vakcinace proti pneumokokovým infekcím je situace ještě horší. Podle průzkumu agentury Ipsos uvedla pouze 4 % starších dospělých Čechů (věk 50+), že jsou očkovány proti pneumokokům.
Fámy a nízká informovanost
To má podle lékařů celou řadu důvodů. Jedním z nich je, že specialisté - například kardiologové - své pacienty na rizika chřipky či pneumokoku neupozorňují a vakcíny nezmiňují. Přitom například úmrtí na chřipku a související zápal plic je 435krát pravděpodobnější u nemocných s kombinací nemocí srdce a plic.
„Důležitá je edukace pacientů, a to i v ordinacích specialistů. Například to platí pro pacienty s cukrovkou, onemocněním srdce. Specialisté by měli vyzývat, ať se pacienti nechají na podzim u praktického lékaře očkovat. To tu bohužel selhává. Musí tu být podpora a jednolitý tlak a edukace, protože může dojít k opravdu vážným poškozením i u relativně mladých lidí či ve středním věku,“ řekl místopředseda Společnosti všeobecného lékařství České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně Igor Karen.
Podle něj by měla být i větší podpora očkování ze strany zdravotních pojišťoven, ministerstva i pacientských organizací.
Někdy se prý ve své ordinaci setkává s tím, že lidi odrazuje cena vakcíny. V případě očkování proti chřipce i pneumokoku je ale pro jedince nad 65 let bezplatné. „Byl bych pro to, aby se hranice snižovala níž k 50 letům. Je třeba změna myšlení i pacientů. Všichni se pořád bojí rakoviny, ale nikdo se nebojí komplikací s chřipkou či pneumokokem,“ okomentoval Karen.
Problémem je podle něj i řada fám, které kolují. Například si někteří pacienti myslí, že sama vakcína je může nakazit danou nemocí. „Musí stále zaznívat, že očkovací látky proti chřipce a pneumokoku nenavodí to samotné onemocnění. Není to živá vakcína, ale neživá. Já to přirovnávám k tomu, že byste dostal auto, proti kterému si organismus udělá protilátky, ale to auto nemá motor, volant, kola, brzdy, ale tvar auta je ten virus, proti kterému si organismus udělá protilátky,“ nastínil lékař.
Někdy se rovněž stane, že lidé i po očkování onemocní, což je rozčílí. Obvykle ale prý nejde o danou chřipku, proti které jsou očkovaní, ale o běžnou virózu, kterou si laici často zaměňují. „Občas se stane, že někoho naočkujete proti chřipce a on je v inkubační době normální virózy. On tak onemocnění virózou, která proběhne s plnou parádou. A on to řekne ostatním kolegyním, kolegům v práci, na vesnici s tím, že se už nikdy nenechá očkovat, protože onemocněl. Přitom nešlo o chřipku, proti které je očkovaný. Pramení to z neznalosti,“ dodal Karen.
Kdy se nechat očkovat?
Všechny chřipkové vakcíny obsahují 3 druhy usmrcených chřipkových virů (2xA a 1xB), jejich složení je každoročně upravováno dle doporučení Světové zdravotnické organizace, aby co nejvíce odpovídalo cirkulujícím kmenům chřipky. Nejvhodnější je k očkování doba před začátkem chřipkové sezóny, ideálním termínem je tedy říjen a listopad. Jednou ročně je dobré vakcínu obnovit.
U pneumokoku stačí seniora očkovat jednou a organismus by měl být chráněn po zbytek života. Vakcínu lze aplikovat celoročně.
