Petra (30) po klíštěti skončila na vozíku. Experti: Parazity probralo teplo, začínají útočit
Petře nebylo ještě ani 30 let, když ji klíšťová encefalitida připoutala na kolečkové křeslo. Již v minulosti se přitom po přisátí tohoto nebezpečného parazita potýkala s boreliózou. Počty nakažených v Česku stále stoupají, očkování ale řada lidí opomíjí. „Rok 2018 prolomil sedmiletý rekord v počtu nakažených encefalitidou, do léčby nastoupilo 712 osob,“ uvedla Hana Roháčová, primářka Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí z Nemocnice Na Bulovce. Dodala, že při teplotě kolem 5 stupňů Celsia se klíšťata opět probouzí, což znamená, že nyní pomalu začínají „vystrkovat růžky“.
Petru klíště nakazilo virem encefalitidy v roce 2017, projevilo se to tři týdny po přisátí. „Nejdříve jsem měla hodně velkou bolest hlavy v zátylku, pak přišla horečka, zvracení a po třech dnech už jsem o sobě nevěděla,“ nastínila žena svůj příběh na tiskové konferenci. Infekční choroba napadá nervovou soustavu a ani sami lékaři netuší, jaký průběh může nemoc mít.
Člověk od člověka totiž reaguje jinak. Třicetiletá Petra bohužel zažila jeden z nejhorších možných scénářů. „Probudili mě z umělého spánku a já zjistila, že nemůžu hýbat rukou a ani nohama. Vůbec jsem nevěděla, kde jsem,“ říká žena. Encefalitida může skutečně lehce způsobit obrnu a ztrátu řeči, jak varují lékaři. Mohou ale být i případy, kdy se člověk z nemoci „vyspí“ a nic vážného se mu nestane.
Podle statistik jde nicméně o malé procento, 30 % až 60 % nemocných má totiž průběh závažný a často si z kousnutí malého tvorečka odnáší doživotní následky.
„712 osob z měření jsou lidé, kteří opravdu byli infikováni a diagnostikováni. Netušíme ale, kolik lidí encefalitidu prodělalo a vlastně o tom ani neví,“ říká primářka Roháčová.
Petra kvůli jednomu kousnutí možná nikdy nebude chodit, přesto doufá, že se situace zlepší a bude moci alespoň pořádně používat obě ruce, aby mohla nadále pracovat jako restaurátorka textů.
Česko je klíšťaty poseté
Roháčová také upozornila na neustále se horšící situaci v českých lesích a zahradách. Klíšťata se u nás divoce množí a z podnebního pásma, kde tito roztoči číhají na kořist, je na tom Česko nejhůře. Celých 25 % případů encefalitidy se totiž prokáže právě v tuzemsku. Pozor bychom si měli dát ale i na Slovensku, Ukrajině, Polsku, Německu a Rusku.
Nebezpečí začíná být přitom opět aktuální, jaro už klepe na dveře a budí tím i tyto živočichy. „Klíšťata se probouzí ve chvíli, kdy přestanou přízemní mrazy a teplota stoupne na 5 stupňů Celsia. Dá se předpokládat, že do konce měsíce už budou aktivní,“ varuje primářka. Dodává také, že pokud se lidé ještě nenechali očkovat, je právě teď ten pravý čas.
„Vakcína se podává dvakrát, lze ale proces urychlit po domluvě s lékařem. Některé pojišťovny nabízejí i balíček očkování zdarma,“ nabádá lékařka s tím, že vakcína dokáže tělo ochránit až tři roky. Právě nedostatečná informovanost o možnosti očkování je podle primářky důvodem, proč je v Česku tolik nakažených.
To potvrzuje i Petra. „I přesto, že jsem klíšťata vždycky přitahovala, jsem se tenkrát nenaočkovala. Neměla jsem o tom ani povědomí, že to jde,“ řekla Blesk Zprávám. Ona sama nyní očkování nepotřebuje, po prodělání encefalitidy má v sobě na pár let protilátky. Po oné smutné události se ale nechala podle jejích slov naočkovat celá její rodina i blízcí přátelé.
Cena vakcíny se v současnosti pohybuje okolo 800 korun. VZP pak přispívá 500 korun. „Není to závratná částka, když si představíte, kolik peněz byste pak museli dát do léčby. Neuvědomuje si to ani vláda, která by mohla zavést celoplošné očkování zdarma, jak tomu udělali v Rakousku,“ dodává lékařka.
Netočit, viklat!
Jedním z mýtů ohledně nemoci je i pověra, že se člověk nenakazí, pokud si klíštěte rychle všimne. Podle primářky ale dochází k přenosu infekce téměř okamžitě. „Vir přenáší i nedospělá klíšťata. Jsou kolikrát tak malinká, že si jich ani nemusíte všimnout,“ varuje Roháčová. Radí tak, aby se lidé pravidelně kontrolovali, především pak na místech s jemnou kůži a v místech, kde se pokožka paří – podpaždí, podbřišek a třísla.
V případě, že klíště najdou, se musí vyndávat opatrně. „Je dobré s sebou nosit třeba mikrotenový pytlíček. Na klíště se totiž nesahá holýma rukama. Poté se musí pomalu viklat, přičemž by se mělo držet v místě jeho krčku. Po vytažení potřeme místo dezinfekcí a klíště v uzavřeném pytlíčku vyhodíme,“ radí odbornice, jak se s roztočem vypořádávat.
Místo kousnutí je následně dobré pozorovat, může se objevit červená skvrna, která symbolizuje problém. Člověk by ale neměl podceňovat klíště ani v případě, že se žádná skvrna neobjeví. „Já jsem neměla nic. Žádnou skvrnu. Ani mi nebylo špatně. Teprve po těch třech týdnech mě začala bolet hlava a za chvíli už jsem ležela na dýchací trubici a kapačkách,“ říká na závěr Petra.
