„Cítila jsem její dech a ostré nehty,“ Veronika (25) popsala spánkovou obrnu
Veronika má zkušenosti se spánkovou obrnou už pět let. „Jednou jsem cítila, jak mi ohavná čarodějnice sedá na hrudník a zarývá do mě své nehty. Nemohla jsem dělat nic. Ráno jsem se musela zkontrolovat v zrcadle, protože to bylo neskutečně reálné,“ popisuje mladá učitelka. Alespoň jednu epizodu paralýzy zažije podle Karla Šonky z neurologické kliniky i 40% populace. Léky sice neexistují, ale podle Veroniky se jí může člověk zbavit, když se svému problému postaví čelem. Spánkem trávíme třetinu života, jaké to tedy je, když se člověk každou noc bojí usnout, aby se neprobudil do vlastního hororového příběhu?
„Otevřela jsem oči a nemohla jsem se hnout. Myslela jsem si, že jsem ochrnula. Pak jsem ucítila, jak se prohýbá matrace, koutkem oka jsem viděla chlupatou nohu a pahýl s kopýtkem, jak mi mizí za tělem. Pak jsem cítila zvláštní teplo, jak si postava lehla vedle mě a dýchala mi za krk,“ popisuje Veronika Blesk Zprávám svůj první zážitek se spánkovou paralýzou. „Viděla jsem realitu, svůj pokoj a deku. Bohužel k ní i tuhle stvůru,“ dodává mladá učitelka, která nedávno dostudovala učitelství se specializací na náboženství na UK.
Paralýza způsobuje naprosté ochromení těla, člověk se nedokáže pohnout ani mluvit. Veronika se setkala s mnoha lidmi, kteří měli podobné zážitky jako ona. Podle ní jsou halucinace, které lidé vídají, hodně podobné. „Nejhorší je zjevení čarodějnice. Shodli jsme se na tom ve velkém kruhu lidí. Mě si ohavná čarodějnice sedla na hrudník, uvědomovala jsem si váhu jejího těla i teplo, které z ní sálalo. Cítila jsem její dotek a ostré nehty, kterými mě škrábala po zádech. Snažila se mě i stáhnout z postele,“ vypráví děsivý zážitek Veronika. Ráno se i přesto, že věděla, o co se jednalo, kontrolovala v zrcadle a hledala škrábance.
Zdravý nemocný
Ptali jsme se odborníků, jak se spánková obrna projevuje z lékařského hlediska a jak tuto poruchu léčit. „Jednak se vyskytuje u zcela zdravých lidí, ale může to být i symptom narkolepsie. Odhaduje se, že asi 15-40% lidí zažije alespoň jednu epizodu obrny, velmi vzácně se pak epizody opakují,“ řekl profesor Šonka z neurologické kliniky 1- lékařské fakulty UK. Veronika chytla jackpot a měsíčně si prožila i pět děsivých epizod, které trvaly vteřiny nebo minuty, ale pro ni trvaly věčnost.
„Patofyziologickým podkladem spánkové obrny je přetrvání svalové atonie REM spánku do plné bdělosti. Současná spánková medicína nabízí psychoterapeutické i farmakologické možnosti léčby,“ vysvětluje Jitka Bušková z oddělení spánkové medicíny Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ). „V ČR se s obrnou potýká asi 8% populace,“ dodává Bušková. Na NÚDZ se obrátila i Veronika po několika pokusech nalézt pochopení u jiných doktorů.
„Můj doktor o tom nic nevěděl, psychiatr mi chtěl zase předepsat antidepresiva, což mi přišlo více než zbytečné,“ popisuje Veronika, jenž si prvotně myslela, že je vážně nemocná, zbláznila se anebo je snad médiem komunikujícím s duchy. „Nakonec jsem podstoupila testy ve spánkové laboratoři NÚDZ. Mimo jiné i zjistili, že bych měla spát kolem devíti hodin a málem jsem podstoupila i lumbální punkci. Nakonec jsem se ale zalekla doktorského prostředí a přestala tam docházet, což asi nebylo správně,“ vypráví.
Opět za vše může stres
Podle Šonky je dispozicí pro výskyt spánkové obrny duševní vypětí. S tím ostatně souhlasí většina odborníků a zdůrazňují pozitivní psychoterapeutické účinky léčby v kombinaci s dobrým spánkem. „Teď jsem už pár měsíců paralýzu neměla, hodně věcí jsem si v sobě totiž srovnala a také co nejpečlivěji dodržuju spánkovou hygienu,“ shoduje se Veroniky vyprávění s doporučením doktorů.
„Snažím se usínat ve stejnou dobu a spát alespoň osm hodin, větrám místnost – což je hodně důležité. Především jsem poslechla jednu svojí známou, která mi řekla, ať se s paralýzou skamarádím. Přijala jsem jí jako součást svého života a mysli, která mi nabízí varování před možnými problémy,“ říká na závěr rozhovoru Veronika a dodává, že už dokonce měla s paralýzou pozitivní zkušenost. Díky novému náhledu na život při poslední epizodě cítila radostné pocity. Možná se s ní obrna loučila.
Doktoři radí nejen to, jak paralýze předejít, ale také se zabývají tím, co má člověk dělat ve chvíli, kdy otevře oči do osobního hororu. Po pár epizodách si člověk i zvykne, vytuší, že to, co se děje, neskončí smrtí, přesto se v člověku vaří emoce strachu a úzkosti. Nabudit si zcela vědomý stav není jednoduché. Kromě toho, že vás svírá strach, jste omezováni vlastním mozkem. Ten totiž neprobral k životu vaše svaly, a proto je naprosto zbytečné pokoušet se zvednou ruku nebo křičet. Účinné může být pokusit se mrknout, usmát nebo třeba nakrčit nos. Takto malé mimické svaly totiž rozpohybujete snáz, než těžké ruce a nohy nebo hlavu.
Normální projev .