České svědectví: Kvůli palmovému oleji rozsekali opice mačetami

17. 9. 2016
05:25

O problém palmového oleje se již začali zajímat i Češi. Zkoumají na obalech, v čem všem je, hledají alternativy. Zkoumá i přírodovědec Stanislav Lhota, ovšem přímo v Indonésii, která je mašinerií výroby palmového oleje těžce zasažena. A to i kvůli záměrně zakládaným požárům a zabíjeným zvířatům. Český primatolog, který zkoumá orangutany a další opice, poskytl Blesk.cz rozhovor během letu z Bruselu do Prahy. Vracel se domů i přes belgickou metropoli, kde se živě debatovalo právě o palmovém oleji.

Proč je z vašeho pohledu o problém palmového oleje větší zájem než dříve?

Je potřeba opravdu něco, co strhne pozornost. Jednou ze dvou věcí, které strhly pozornost, bylo zabíjení orangutanů, protože skutečně v minulých letech docházelo k velmi krutému zabíjení orangutanů coby škůdců na palmových plantážích.

Orangutani byli zaživa rozsekáni mačetami, zaliti petrolejem, zapáleni, pohřbeni v podstatě zaživa, po omráčení. Děly se velké krutosti. To byl první faktor, který přiměl lidi o té problematice uvažovat. Druhý zásadní faktor byly loňské požáry, dnes jsou považovány za dosavadní největší ekologickou katastrofu nového tisíciletí.

V Indonésii působíte od roku 2005. Bylo to tam z vašeho pohledu takto dramatické od začátku?

V době, kdy já jsem přijel do Indonésie, tak na východním Kalimantanu, kde jsem začal působit, palmový olej nebylo stěžejní téma. Stěžejní téma byla stále ještě ilegální těžba dřeva a lesní požáry. O palmovém oleji se začalo mluvit hlavně po těch požárech. A to v souvislosti s tím, že spousta lesů, které byly zasažené požáry, byly prohlášeny za degradované lesy.

Otevřelo to možnost přidělování koncesí pro těžbu hnědého uhlí, palmového oleje a odlesňování se výrazně zrychlilo. Indonésie je poměrně demokratickou zemí, ale je zde také jedna z největších korupcí na světě. Je tam v podstatě všudypřítomná, na všech úrovních a součást každodenního života. Snaží se to nějakým způsobem řešit, ale zatím se to bohužel moc nedaří.

Problém se zvrátil od těžby dřeva a kácení stromů na problém plantáží. V tuhle chvíli už to vypadá skutečně jako plánovaný proces, že byla nejprve udělena koncese nebo nejprve získala ta korporace přístup k území a pak tam nějakým způsobem ten požár vznikne. V tomto případě už není odlesňování dopadem požáru, ale plány k odlesnění mohou být příčinou požáru...

Kvůli plantážím jsou tak ničeny pralesy a umírají zvířata. Snímky zachráněných, ale i uhynulých orangutanů jsou symbolické pro celou tu neutěšenou situaci – likvidace pralesa kvůli plantážím palmy olejné a produkci palmového oleje. 

Orangutan je populární zvíře, které nejvíc přiláká pozornost. Kdyby se mluvilo o nějakých drobných savcích, ptácích a plazech, tak na to lidi nebudou slyšet. Je pravda, že orangutan patří k druhům, které jsou z nejvíce ohrožených. Velmi pomalu se totiž rozmnožuje, má nízké populační hustoty. Historicky už před příchodem Evropanů byly populace orangutanů velmi zdecimované lovem původními domorodými komunitami.

Ve chvíli, když se začal palmový olej produkovat, už tehdy na tom nebyly populace orangutanů nejlépe. Když se začal likvidovat biotop a orangutany začali zabíjet coby škůdce na plantážích, tak počty těch zvířat velmi zásadním způsobem poklesly. Orangutan určitě je jedním z nejvíc ohrožených druhů, ale je to prostě pouze jeden z mnoha ohrožených druhů. Kromě populárních orangutanů, tygrů a slonů mohou některé z druhů vymřít, aniž by si toho kdokoli všiml.

Mluví se o katastrofě, kalamitě. Proč se ale mluví o zelené poušti?

Palmy jsou stromy, palmy jsou zelené rostliny – pro spoustu lidí, zvláště těch, kteří mají poměrně povrchní představu o ekologii a ochraně přírody, co je strom, to je dobře a sázení stromů je v pořádku bez ohledu na to, o jaký strom jde. Samozřejmě není strom jako strom, a když vysázíte monokulturu, kterou tvoří jeden jediný druh stromu, všechny stromy stejného věku, stejné rozestupy mezi nimi, stejná výška...

Takové prostředí poskytuje minimální životní podmínky pro jiné druhy organismů. V tomhle případě v podstatě ta biologická hodnota monokultury, ‚lesa‘, který takto vznikne, je srovnatelná s biologickou hodnotou pouště, respektive je i nižší, protože ty pouštní ekosystémy, které tu máme, jsou přirozenější než monokultura jednoho druhu stromu.

Kvůli tomu, že vzniká infrastruktura a různé rafinerie, jsou v ohrožení třeba i korálové útesy. Jaké druhy jsou v ohrožení z tohoto pohledu?

V té oblasti, kde já působím, tam jde hodně o dukongy, což je velký býložravý mořský savec, který konkrétně v oblasti Bornea je dnes na pokraji vyhubení. Velký problém je to pro některé druhy delfínů, hlavně ty, které obývají pobřežní vody, pro krokodýly mořské, ale i pro obrovskou spoustu drobnějších živočichů. A to je podstatná věc. Ono se to odráží na produkci pobřežního ekosystému a na výdělku rybářských komunit. V Indonésii, což je ostrovní stát, je rybářství spolu s tradičním zemědělstvím v podstatě jedním ze dvou hlavních zdrojů obživy a potravy.

Kolaps místního tradičního rybářství, který dnes vidíme na mnoha místech Indonésie, je velký problém. Průmysl, včetně zpracovatelského průmyslu palmového oleje, v tom hraje zásadní roli. Znečištění ale nepochází jenom z továren, jenom z rafinerií.

Plantáže samotné jsou poměrně velkým zdrojem znečištění, protože tam používají herbicidy, které potom samozřejmě zabíjejí i některé druhy mořských rostlin, používá se tam velká spousta hnojiv, to znamená, že dochází k bujení sinic a řas, ke snížení obsahu kyslíku ve vodě a to je další problém. I ty plantáže samotné mohou znamenat likvidaci sladkovodního, případně i mořského ekosystému.

Dostáváte se i do míst, která jsou značně odlehlá od civilizace. Jak jste přijímáni u místních, domorodých obyvatel?

S místními se setkávám každodenně a vztahy máme velmi dobré. Indonésané patří k národům, které si hodně váží cizinců, máme dost otevřené dveře a navíc nás spojuje „společný nepřítel“ – korporace, které například pěstují olejnou palmu. Je to problém pro nás cizince, kteří se věnují ochraně přírody, i pro místní obyvatele.

V souvislosti s ochranou přírody máme však i celou řadu sporů s místními obyvateli – loví zvířata, střílejí, pojídají ohrožené druhy zvířat. Lov je tam problém.

Proč jsou tato zvířata lovena především?

Třeba na Borneu do odlehlejších částí ještě nepronikli developeři, ale jsou to oblasti obývané dajáckými kmeny a dajáci jsou velmi náruživí lovci. Stávající populace divoce žijících zvířat včetně primátů jsou vlastně za ty desítky let zvláště kvůli střelným zbraním a otevření obchodních vztahů s Čínou velmi zdecimované.

Zvířata se loví zdaleka nejen pro maso, ale také kvůli čínské medicíně. A ve chvíli, když dnes není problém pro čínské obchodníky sednout na letadlo a přejet do vnitrozemí v Borneu a nabídnout tam poměrně zajímavé peníze za bezoárové koule z žaludku ulovených hulmanů (primáti – pozn. red.), tak se ta populace může zdecimovat velmi rychle. 

Jak jste se vůbec dostal k tak hlubokému zájmu o primáty?

Vždy jsem chtěl dělat kognitivní etologii (zkoumá chování zvířat, zkušenosti, které si zvířata utvářejí ve svém přirozeném prostředí – pozn. red.), to bylo ještě před revolucí. V té době byly omezené možnosti, původně jsem chtěl pracovat se šimpanzi, ale krátce po revoluci to bylo finančně nezvládnutelné odjet do Afriky.

Tehdy zvládnutelná možnost byla Indie, protože se tam dalo jet po zemi vlakem, autobusem, což byla asi 14denní cesta, ale stálo to asi 150 dolarů. Udělal jsem tam svou bakalářskou a magisterskou práci. Měli jsme však velké problémy získat v Indii povolení k nějaké oficiální práci, z tohoto důvodu jsem v Indii s výzkumnými aktivitami skončil.

Nebyli jsme schopni působit legálně, byrokracie, kterou musel člověk vyřídit, byla tak obrovská, že se stala úplně neprůbojnou. K lidoopům jsem se dostal až relativně nedávno, asi před 3 lety v Indonésii, kde jsem začal pracovat trochu okrajově s orangutany.

Jak vypadá vaše „pralesní“ pracovní náplň?

Máme některé výzkumné stanice, které jsou i poměrně odlehlejší od civilizace, kde máme tým výzkumných místních asistentů plus tu a tam některé zahraniční výzkumníky. A s nimi trávím v lese celé dny nebo i týdny v kuse sledováním zvířat. Třeba když pracujeme s orangutany, tak je to opravdu tak, že když před rozedněním vstaneme, jdeme k hnízdu, kde orangutan spí, celý den jsme s orangutanem a večer po soumraku se vracíme do kempu.

To je taková příjemná, rutinní práce. V současné době ale, protože jsem tam hodně zapojen do ochranářských aktivit, tak velmi často ta práce spočívá v tom, že člověk tráví dlouhé hodiny na úřadech nebo na jednáních, mítincích, obchází vesnice a promlouvá s vesničany, účastní se konferencí, sedí za počítačem a sepisuje zprávy.

Jak místní reagovali na rozsáhlé požáry? Mají na ně dopad, už tak často přitom trpí chudobou a mají různé problémy jako hlad, nucená práce dospělých i dětí...

Jak kde, my jsme zrovna v oblasti, kde se ty požáry řeší více. Nebylo to ale zas tak díky místním, bylo to hlavně zásluhou jedné z mých holandských kolegyň, které se povedl husarský kousek v 90. letech, kdy společně s několika svými místními asistenty a vesničany ručně uhasila velký požár, který vznikl v rezervaci. A tím se podařilo to téma dostat do médií, zpopularizovat a udělat z něj i téma, které řešila místní vláda. Podařilo se zavést poměrně dobře fungující protipožární ostrahu. 

Ve chvíli, kdy se o 16 let později – v loňském roce – ty požáry zopakovaly, tak jsme na ně byli relativně připravenější oproti jiným oblastem. I tak jsme během loňských požárů přišli o 20 procent lesa. Je to samozřejmě málo vůči mnoha jiným oblastem, které shořely úplně, ale i tak je to hodně, velká ztráta.

Bohužel, po požárech následuje velká vlna zájmu developerů. Propukne silná lobby pro to, aby se oblast považovala za zdegradovanou a začala se využívat nějakým jiným způsobem, třeba pro plantáže olejné palmy. Ve své praxi jsem se nesetkal s těmi extrémními případy – s nucenou prací nebo něčím, co by představovalo hrubé porušení lidských práv. Na druhé straně – konflikty mezi korporacemi a místními obyvateli jsou opravdu na denním pořádku a v podstatě nevím o korporaci, která by měla problém konfliktů s místní komunitou vyřešený. Většinou jde o pozemkové spory, ale pak jsou věci, o kterých se nemluví.

Jaké problémy máte na mysli?

Podle mě jeden ze zásadních problémů, o kterém se nemluví, je potravinová soběstačnost. V době, kdy jsem v té mé oblasti začal působit, jsme nikdy neměli hlad, ani nepamatuju, že by někdo trpěl hladomorem. Ale strava se změnila. Dřív bylo běžné, že měli lidé k dispozici poměrně pestrou škálu zeleniny, ovoce, čerstvých ryb, kvalitních zdravých potravin.

V současné době ve vesnici, kde já žiju, ovoce v podstatě vůbec nemáte. Čerstvá zelenina je velký problém, občas k nám přijde zelinář, který prodává několik málo druhů většinou listové zeleniny, plodová zelenina, cibuloviny a podobné věci, to je velmi obtížně k dostání. A největší paradox je, že jsme rybářská vesnice, ale vlastně už ani nemáme ryby, které se musí dovážet.

Máme možnost jíst spousty instantních čínských nudlí, pít Coca-colu a Sprite, to dřív nebylo, kupovat si spoustu sladkých buchet, sušenek, oplatek, to jsou jakoby nové potraviny, které dřív nebyly. Ale není to ta potrava, kterou by se člověk měl živit.

Právě s potravinami se palmový olej dává do souvislosti především. A to i v České republice. Hodně se mluví o tom, že v naší konzumní společnosti mohou lidé ovlivnit i takto na dálku dění různými svými stravovacími návyky. Mohou ale Češi skutečně ovlivnit skrze toto něco, co se děje v daleké Indonésii? 

Já si myslím, že je to naprosto zásadní věc. Zvláště česká populace mění své stravovací návyky a v rámci ČR je skutečně poměrně silná frakce konzumentů, kteří začínají skutečně uvažovat zodpovědně, kteří nějakým způsobem vyhledávají potraviny neobsahující palmový olej. 

Spotřebitelské chování je základ, samozřejmě potom musí následovat legislativní změny a jakási vlna politické akce, ale ta staví na tom, že si něco přeje, že se nějakým způsobem chová zákazník, který je klíčový faktor. V momentě, kdy se touto problematikou začala zabývat i média, podpořilo to nejen zájem, ale i změnu chování lidí. Lidé začali psát korporacím, které využívají palmový olej, začali je žádat o změnu receptury a dnes přibývá výrobců potravin, kteří skutečně nacházejí bezpalmové receptury. 

Už i část Čechů sleduje na obalech, zda produkty obsahují palmový olej. Jak vy se k palmovému oleji ale stavíte jako takovému? Objevují se různé názory – neobejdeme se bez něj a je třeba ho produkovat v nějaké udržitelné míře. Palmový olej se však objevuje i jako „zabiják“. 

Je to někde mezi. Poptávku po palmovém oleji a jeho spotřebu je třeba omezit. Ve spoustě případů se bez palmového oleje obejdeme, nejlepším příkladem jsou biopaliva. Ale týká se to i celé řady kosmetiky či potravin. V řadě případů skutečně lze palmový olej nahradit jinými typy olejů, které mají menší enviromentální dopady. Paradoxně dokonce i ta nafta coby fosilní palivo za sebou zanechává menší ekologickou stopu než ta agropaliva.

Omezení spotřeby, omezení poptávky, nahrazení palmového oleje jinými oleji určitě ano, ale nikdy se nám nepodaří a nemá smysl o tom uvažovat, že bychom palmový olej přestali produkovat úplně, vždy nějaké využití a nějaká poptávka po palmovém oleji bude. V takovém případě je potom dobré uvažovat o různých certifikačních schématech, o udržitelné produkci palmového oleje. Já toto nezatracuji, ale je tu obrovský prostor pro to, abychom spotřebu palmového oleje v řadě případů omezili.

naidka ( 17. září 2016 10:52 )

Matka příroda tyto barbary nezajímá přitom bez ní by všichni zdechli.

balika ( 17. září 2016 10:31 )

Nebuďte naivní, žádná politická strana nemá na nadnárodní firmy a bankstery, kdo by moc vyskakoval, tak bude mít ošklivou autonehodu s celou rodinou.

spania ( 17. září 2016 10:26 )

Je to hnusné!Trpí příroda,zvířata,ničí se krásné palmy a mnoho dalšího.Proč to nikdo nezastaví...?Tímhle by se měly zabývat politické strany a ne vymýšlet samé kraviny...!

konecnik ( 17. září 2016 09:49 )

 Je to hnus. Indonesanu je jako sracek a stale pribyvaji, logicky se snazi ziskat pudu aby sebe a parchanty uzivit. V tehle statech se mela davno zavest omezena porodnost jako v Cine. Lidi jak hoven, sama chudoba z toho plynouci teror, valky a drancivani prirody. Vydelavaji na tom nadnarodni firmy z "demokratickeho" sveta biliony dolaru. Takze neni vule prelidnenost zastavit a budeme tohle cist denne plus hordy uprchliku k tomu

xxxx678 ( 17. září 2016 07:09 )

Chudáci zvířata.Fotky 18,28...ty opičky jsou jak mimina .Hodně pro záchranu zvířat dělá DiCaprio. Viděla jsem o tom dokument.Dává do toho miliony dolarů.Díky, Leo .

Zobrazit celou diskusi
1080p 720p 360p
Další videa