Honzátka podřízl Ctirad Mašín tupou skautskou dýkou!

Ctirad jako místo druhého útoku zvolil policejní stanici v Čelákovicích. Mladší Josef tehdy pracoval jako řidič v Jeseníku, plán se tedy musel obejít bez něj. „Místo Pepy s sebou prostě vezme Zbyňka Janatu, Milan Paumer to opět odřídí… S Pepou se sice nemůžou srovnávat, ale Radek (Ctirad – pozn. red.) nemá na vybranou,“ píše se v románu Jana Nováka Zatím dobrý, na jehož vzniku s Mašíny úzce spolupracoval.

Ostříleného esenbáka Honzátka, který měl tu noc službu na stanici v Čelákovicích, Ctirad opět vylákal ven pod smyšlenou historkou o dopravní nehodě. V kanceláři pak poručil Honzátkovi, aby si lehl na gauč a svázal ho padákovou šňůrou. A konečně získal to, pro co přišel – pět samopalů, zásobníky, náboje... „Nedá se nic dělat, soudruhu, teď tě musíme uspat, abys nám nenadělal ňáký zmatky,“ popisuje Novák Honzátkovy poslední minuty. Už v tu chvíli totiž Ctirad dobře věděl, že Honzátko musí zemřít. Poté, co dá četníkovi nasát chloroform, vyndá dýku… „Podřízne mu krk, jenže zase tak jednoduché to není, skautská dýka je nějaká tupá, krev stříká na všechny strany… Radek je zalitý potem, tak a dost, konec, zhasne, vyběhne z dusné místnosti,“ líčí kniha čin, po kterém už i na Ctiradových rukou ulpívá krev esenbáka.

Mašínové svůj odboj brali jako poslání, které musí přinášet oběti. „…Už brzo se přidá k americké armádě, právě dobojoval další bitvu ve své válce s komunismem,“ honilo se podle Nováka hlavou Ctiradovi po jeho prvním zabití.