Čtenářská hádka o Paumera: Vrah, nebo hrdina?
Ve středu proběhlo v Poděbradech poslední rozloučení s odbojářem Milanem Paumerem (+79). Proslavil ho útěk na Západ, kdy si spolu s bratry Mašínovými prostříleli cestu z komunistického Československa. Mnoho čtenářů nechápe, jak se mohly politické špičky účastnit pohřbu člověka, jehož čin souvisí s krví. Co píší čtenáři? A co říkají fakta?
Premiér Nečas nebo ministr obrany Vondra vyjádřili v Poděbradech obdiv nad hrdinským činem Milana Paumera a jeho spolubojovníků. Pozvednout zbraň proti utlačovatelům jim přijde legitimní.
Že umírali lidé? Jedni tvrdí, že šlo o příslušníky ozbrojených sil, tedy osoby, které přímo spolupracovaly s komunistickou mocí. Druzí ale namítají, že krev má vždy barvu červenou a že mrtví byli tátové od rodin. Oba tábory mají své zastoupení a jejich diskuze pod článkem o Paumerově pohřbu byla hodně bouřlivá.
Zajímavé jsou ale také výsledky ankety, kdy jsme se ve středu ptali, zda je pro vás Paumer vrahem, nebo hrdinou. 65% čtenářů, kteří hlasovali, v něm vidí vraha. Pro 35% pak Paumer zůstane navždy hrdinou. Případ bratrů Mašínových a jejich skupiny prostě i po letech rozdělil národ na dva nesmiřitelné Tábory.
Paumer nezabíjel
Při této příležitosti je nutné připomenout, že sám Paumer při útěku podle historiků nikoho nezabil. V tomto směru byli aktivní zejména bratři Mašínové. Paumera naopak zranila kulka nepřátel.
Muž, který byl šestkrát horní komorou parlamentu navržen na nejvyšší státní vyznamenání Řád bílého lva, se do konce svého života nikdy nedočkal soudního rozsudku, který by jeho čin definitivně očistil. Tato schizofrenní situace nejlépe vypovídá o tom, že dějiny této země teprve v budoucnosti k jeho činu zaujmou konečné stanovisko.
Co říkají fakta?
Milan Paumer patřil společně s bratry Mašíny Ctiradem a Josefem, Václavem Švédou a Zbyňkem Janatou do protikomunistické odbojové skupiny.
V roce 1953 se skupina rozhodla odejít z Československa a dostat se v Berlíně do americké zóny. Paumer na falešnou propustku odjel od útvaru, kde plnil vojenskou službu, aby se mohl připojit k ostatním. Společně překročili hranici do východního Německa, kde je čekala 29 dní dlouhá a nebezpečná cesta na západ - v patách měli 20 tisíc příslušníků východoněmecké armády.
Václav Švéda a Zbyněk Janat byli zatčeni, navráceni do Československa, kde byli násladně popraveni. Ostatním se podařilo dostat až do cíle, i když Paumera na útěku zasáhla kulka do břicha. Všichni tři byli odvezeni do Ameriky, kde se přihlásili do armády.
