Neděle 5. prosince 2021
Svátek slaví Jitka, zítra Mikuláš
Zataženo, déšť se sněhem 2°C

Neviditelná zranění ukrajinských vojáků: „Nejsme idioti.“ Mozky jim poničily exploze

Autor: Al Džazíra, mav - 
18. října 2021
12:55

Po více než sedmi letech občanské války, která na východě Ukrajiny stála životy přes deset tisíc vojáků (a kdo ví, kolik civilistů), vycházejí najevo i další oběti. Množství vojáků včetně těch na první pohled nezraněných má neviditelné rány, netušené následky střelby a explozí. Ne jen psychické, ale také neurologické. Lékaři ani velitelé o rizicích dlouhého pobytu na frontě dlouho nevěděli, píše Al Džazíra. A sami vojáci nehledali pomoc, styděli se.

Devětačtyřicetiletý Volodymyr (což není jeho skutečné jméno) v mládí zažil drsnou vojnu. V sovětské Rudé armádě ho ruští spolubojovníci šikanovali, že je Ukrajinec. To ho ale utužilo, disciplínu si pak ještě vypiloval coby profesionální boxer. Nepije, což potvrzuje jeho sebekontrolu. Ale po letech války a po zranění mozku se vždy ovládat nedokáže.

Když roku 2014 vpadli do jeho rodného Doněcku separatisté podporovaní z Ruska, přihlásil se do armády jako smluvní voják. Už je to pár let, co nedaleko něj dopadl dělostřelecký granát ráže 152 mm. Viditelně ho nezranil, ovšem lebkou mu projela rázová vlna. Přes půl roku trpěl ohromnými závratěmi. „Posadit se, zvedat se, z každého pohybu se mi dělalo špatně. Bylo to fakt děsivé, připadalo mi, že to nikdy nepřejde,“ popsal Al Džazíře.

O zranění mlčí

Granát mu způsobil traumatické poranění mozku (TBI), jež může vedle závratí vést i k částečné ztrátě sluchu, v nejhorších případech mívá za následek i ochromení nebo smrt. A také může mít psychologické důsledky včetně depresí a úzkostných poruch.

„Když se vrátím do civilního života, připadám si jako divoch. Neuvědomuji si to, ale na každého křičím, často mi to vyčítají,“ popisuje veterán, který dřív býval docela kliďas. „Je to můj problém, nikoho dalšího tím nechci zatěžovat,“ vysvětluje, proč nevyhledal pomoc. Vždyť přece neutrpěl žádné viditelné zranění. V armádě je to tak běžné.

Na válku se separatisty podporovanými Kremlem byla ukrajinská armáda zoufale nepřipravená a podfinancovaná. Proto šly v počátku na východ bojovat i chvatně zformované jednotky dobrovolníků, vedené nezkušenými veliteli.

Jedním z nich byl Valerij Čobotar (45), který před separatisty v čele dobrovolníků hájil město Popasna v Luhanské oblasti. Rovněž se účastnil vleklé a drsné bitvy o doněcké letiště. Tu zkušenost přirovnal k boxu – jako dostávat rány mnoho dní v kuse. Ví, o čem mluví, před válkou byl trenérem bojových umění.

„Člověk by pod těžkou palbou neměl trávit déle než týden, ale to tehdy nikdo nevěděl, takže nebylo žádné střídání. Byli jsme pod palbou několik měsíců,“ vzpomíná. Ustavičná střelba a bombardování mu poškodily sluch, trpí chronickou nespavostí a nejednou se nervově zhroutil.

Vyzvracet a zpátky na frontu

„Předtím jsme neměli schopné specialisty, kteří by ty důsledky zdůvodnili,“ vysvětluje Čobotar. Vojáci se často po otřesu otřepali a po pár dnech se zase vrátili do války. Ani doktoři většinou TBI neznali; pokud jim otřesení vojáci vůbec po potížích řekli, mohli to třeba mylně diagnostikovat jako sklerózu nebo vysoký tlak.

„Vojáci kolikrát řekli, 'jsem v pohodě, zvracel jsem, tři dny jsem doma odpočíval a zase jsem se vrátil',“ popsala neuroložka Ksenija Voznicyna. Problémy mohly i na rok, dva odeznít, ale pak se bez léčby zase projevily. Což může být děsivé, když nevíte, co je najednou spustilo.

Až po letech se Čobotar dozvěděl, proč takto trpí on i spousty spolubojovníků. Předtím se věnoval psychickým dopadům bojů. SSSR a nástupnické státy měly povědomí o posttraumatické stresové poruše (PTSD), která trápila mnohé veterány sovětské invaze do Afghánistánu (1979-89). Nezřídka nebyli schopní se vrátit do běžného života a sklouzli na šikmou plochu. S PTSD se tak pojí rozšířené obavy a stigma, dodnes se vojáci zdráhají mentální problémy po bojích přiznávat. „Děsí se, že by je to mohlo postihnout, proto často nehledají pomoc,“ připomíná Čobotar.

PTSD a TBI mohou mít příbuzné příčiny a podobné projevy, ba se překrývat. Častější jsou však symptomy po otřesu mozku než vyloženě psychické problémy, říká doktorka Voznicyna. Veteránům z fronty se věnuje hned od začátku války roku 2014; koncem roku 2019 otevřela v nemocnici pro veterány nové centrum pro psychologické a neurologické problémy.

Poranění mozku u většiny veteránů

V roce 2020 s kolegy spočítala, že ze 1470 veteránů v jejich péči jich nejméně 56 % trpělo (mimo jiného) právě traumatickým poraněním mozku. Nová data Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) uvádějí, že jen za rok 2018 zaznělo v Luhanské a Doněcké oblasti na 80 tisíc výbuchů.

Před rokem, s pomocí ukrajinské kanceláře NATO, vydala pro různé profesionály příručku Neviditelné důsledky války, týkající se obou typů potíží. A její práci nadřízení oceňují; letos v únoru se tak její pracoviště a úkoly rozšířily o trénink kolegů. „V současnosti Ukrajina nemá rozvinutý systém zařízení pro specializovanou péči o veterány, postupy nejsou sjednocené, často se používají neověřené metody,“ uvedla Voznicyna ve zprávě ministerstva pro veterány.

Veteránům nemocnice nabízí individuální i skupinové terapie, těm nejuzavřenějším napřed pomáhají i štěňata. „Nezáleží, jestli máte jen jednu nohu, jedno oko, jste bručoun nebo pitomec, pes vás prostě miluje,“ vysvětluje přínos canisterapie tamní psycholožka Elen Musičuková. „Když vidí, že jim to chlupaté stvořeníčko umí dát bezpodmínečnou lásku, přestanou svět vidět černobíle. Tehdy můžeme nastoupit my.“

Diagnóza ulevila i někdejšímu trenérovi Čobotarovi: „Pochopíte, že nejste idiot. Jen jste měl fyziologickou a psychologickou reakci, která v jistých situacích vyleze na povrch, ale s tím se dá pracovat.“ Založil komunitu Rovný s rovným, kde se veteráni mohou scházet, sdílet své traumatické zážitky i způsoby, jak se s nimi vyrovnávají. Tím, že mají stejnou zkušenost, se zbavují zábran; Čobotar obvykle sám začíná mluvit o svých problémech, ostatní se pak přidávají. „Někteří si myslí, že takové věci zažívají sami, takže ta bariéra okamžitě padá, se mnou se uvolní,“ pochvaluje si trenér. „Začnou si uvědomovat, že to zkrátka jsou normální reakce na nenormální věci.“

Dnes už je ukrajinská armáda lépe vycvičená, vybavená a organizovaná. Vláda roku 2018 vytvořila ministerstvo pro záležitosti veteránů, které má vysloužilcům různými způsoby pomáhat s jejich problémy.

Válka s Ruskem?

A boje na východě také nejsou zdaleka tak intenzivní. Ale navzdory snahám o příměří a jednání neutichly zcela. Za rok 2020 tam zahynulo 50 vojáků, letos právě tolik padlých napočítali už v září, informovala Al Džazíra (separatisté v tu dobu hovořili o víc než 30 mrtvých ze svých řad). A prezident Volodymyr Zelenskyj nevyloučil, že se konflikt může rozhořet do otevřené války s Ruskem (mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov to označil za „apokalyptický“ výrok, soustavně také Moskva odmítá, že by se do občanské války intenzivně vměšovala). V dubnu ovšem počet ruských vojáků poblíž hranice dosáhl zhruba sto tisíc, v září dokonce společné rusko-běloruské cvičení zahrnovalo 200 tisíc vojáků.

„Válka nekončí. Denní bombardování a střelba odstřelovačů nadále berou ukrajinské životy. Stejně tak ozbrojené ruské drony,“ tweetoval americký válečný veterán a nyní reportér z Donbasu.

V boji s následky násilí už jsou patrné pokroky. Veterán Volodymyr věří, že už dokáže o svých problémech mluvit s psychology, s někdejšími spolubojovníky však ne. „Všichni to držíme uvnitř.“

Video Dron OBSE zachytil pohyb kolon z Ruska na Ukrajinu - OBSE

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi
Další videa