20 let od útoků na Dvojčata: Američtí muslimové se dál bojí šikany, děti nejsou výjimkou

Ač muslimů ve Spojených státech absolutně i relativně přibývá, představují jen něco přes jedno procento populace; dle odhadů výzkumné firmy Pew jich jsou necelé čtyři miliony. A každý druhý pociťuje diskriminaci.

Po 11. září 2001 čelili muslimové tlakům, ať už šlo o imigranty, uprchlíky, nebo občany, jejichž rodiny třeba v USA žijí už několik generací. Arabové, Indonésané, Afričané, Indové... všichni byli tak nějak podezřelí.

Mnozí zažívali útlak a šikanu, někteří fyzické násilí, zločiny z nenávisti vedly i k zabití muslimů. A situaci rozhodně nepomohla válka s terorismem, kterou záhy vyhlásil prezident George Bush a v jejímž rámci americká vojska zabředla v bojích v Afghánistánu a Iráku. Někteří lidé si měnili jména a přestali nosit tradiční oděvy, aby jejich víra nebyla tak na očích. Další se k ní o to víc přimkli.

Teroristka ve škole, pokřikovali na holčičku

„Pamatuji si, jak se toho dne chodby zdály najednou temnější, byť bylo venku slunečno,“ vzpomíná pro CNN Ruwa Rommanová (28), které bylo osm, když do mrakodrapů narazila unesená letadla. „Tak úplně jsem nerozuměla, co se to děje, moc jsem nemluvila anglicky,“ popisuje mladá Palestinka, jež s rodinou přišla do USA jen nedlouho předtím. Ze snu o budování nového života v zemi svobody se záhy stala noční můra.

„Terorista“ ,„písečnej negr“, pokřikovali Američané na malou holčičku a přidávali dotazy jako: „Jsi příbuzná Usámy?“ Šikana byla každodenní záležitostí na základní škole a ani na střední to po letech nebylo o moc lepší. Jednou ji učitel vytáhl ze třídy, aby se zeptal, zda její rodina patří k nějaké teroristické skupině. Rodiče blízké kamarádky jí najednou zakázali k nim chodit, protože byla muslimka a „nebezpečná“.

„Mojí dceři bylo pár měsíců, když se odehrály útoky na Světové obchodní centrum, Pentagon a únos letu United 93 v Pensylvánii,“ píše pro CNN politoložka Rafia Zakariaová, narozená v Pákistánu. A dodává: „Jako každé muslimské dítě v Americe se děsí 11. září, každoročně se tou dobou na amerických školách vzedme šikana a pošklebování. Každý rok jsou děti podezřelé.“

Toxické trosky? 20 let od útoků na Dvojčata mnoho záchranářů trpí demencí. Lékaři nechápou

Ruwa Rommanová s dnešním odstupem cítí hněv i smutek, že musela dospívat za takových podmínek: „Usilovně jsem se snažila, aby mě lidé vnímali prostě jako člověka. Něco takového jsem neměla zažívat.“

Tyto zážitky nasměrovaly Ruwu k její kariéře. „Cítila jsem povinnost nereagovat na každou tu strašnou poznámku a místo toho se snažit lidi vzdělávat. Až když mi byl asi 18 let, začala jsem se dozvídat o podjatosti úřadů, sledování asociací muslimských studentů a mnohém dalším.“

Roku 2016 dostala místo ředitelky komunikací v Radě pro americko-islámské vztahy (CAIR), největší americké organizaci pro hájení občanských práv muslimů. Dnes působí jako komunitní organizátorka, politická analytička a konzultantka pro taková témata. A vidí naději, že její souvěrci už získali nějaké sebevědomí: „Muslimové už nehodlají nést to břemeno. Nikdo z nás 11. září nespáchal, tak proč bychom měli?“

Muslimové mezi otroky z Afriky

Málokdo ví, že muslimové přišli do Ameriky jen nedlouho po křesťanech. „Až nedávno historici spočítali, že možná až jeden z pěti Afričanů zotročených v Africe a převezených do Spojených států byl muslim,“ píší Peter Gottschalk a Gabriel Greenberg v knize Islamofobie: Dělání nepřítele z muslimů. „Ukazuje to, jak dokonale otrokáři a křesťanství otrokářské společnosti vymazaly náboženskou tradici otroků.“

I dnes vyznává islám nemálo Afroameričanů. Někteří se k němu obrátili ve druhé polovině minulého století v rámci černošské emancipace, jiní přišli z muslimských zemí.

„Islamofobie je složitá, protože muslimové představují extrémně pestrou populaci,“ řekla CNN Maha Hilalová, autorka nové knihy Nevinní, dokud je neusvědčí muslimy. „Například jsem hovořila s černošskými muslimy, často prý nevědí, zda jsou terčem proto, že jsou muslimové, černí, nebo obojí. V rámci boje s násilným extremismem vláda intenzivně cílila na somálskou populaci. Musíme brát v potaz různé aspekty islamofobie.“

To zažil i Ashanti Jabri (27), datový analytik z Atlanty. Vždy se tam prý cítil jako outsider, už od dětství mu rodiče vštěpovali, jaké problémy může představovat jejich vyznání i barva kůže. Ale až to ráno 11. září 2001 si to naplno uvědomil. Hrál si zrovna s bratrem a dalšími dětmi venku.

„Krásný den, samý smích. Najednou táta zakřičel naše jména, utíkali jsme domů. Máma seděla ubrečená před televizí, běžela zpravodajská CNN. Bylo to neskutečně děsivé,“ vzpomíná Jabri. Od té doby si venku nesměl hrát sám. Matka i otec se báli nosit své tradiční pokrývky hlavy. „Celé dětství jsem se děsil, aby si někdo neuvědomil, že jsem muslim. Už jsem nevěděl, kdo vlastně jsem. Byl jsem nepřítel?“ připojil.

A to přetrvalo i do dospělosti. „Černoch a muslim v Americe – přišlo mi, že mě lidi vidí jen jako hrozbu. Pouhá má existence lidi zastrašovala,“ uvedl Jabri. Podržela ho prý jeho komunita, muslimové dokázali tlaku odolat. „Po 11. září jsme od muslimů viděli to nejlepší. Dřív naše komunity byly skoro neviditelné, teď slyšíme úžasné hlasy v médiích, sportu, politice, umění, aktivismu. Tolik hlasů dostalo šanci na vyslyšení a ukázat, o čem islám skutečně je,“ dodal.

Když prezident George W. Bush 20. září 2001 vystoupil v Kongresu s projevem a poprvé použil pojem válka s terorem, dával si záležet, aby pachatele neházel do jednoho pytle s ostatními muslimy.

„Teroristé praktikují okrajovou formu islámského extremismu, který odmítají učenci islámu i velká většina muslimských duchovních – okrajové hnutí, které překrucuje mírumilovné učení islámu,“ zdůrazňoval prezident. „Respektujeme vaši víru. Svobodně ji vyznává mnoho milionů Američanů a další miliony v zemích, které Amerika považuje za přátele,“ oslovil pak Bush muslimy po celém světě, aby pokračoval: „Její učení jsou dobrá a mírumilovná a ti, kdo ve jménu Alláha páchají zlo, berou jeho jméno nadarmo. Teroristé jsou zrádci vlastní víry, snaží se unést islám jako takový.“

Do podvědomí obyčejných Američanů, ale i politických či policejních představitelů se však toto pečlivě zformulované sdělení zjevně nedostalo.

Právo šaría: Sekání rukou a domácí vězení pro ženy. Tálibán slibuje „mírnější“ výklad

Podle Hilalové po útocích 11. září cílila americká islamofobie zejména na přistěhovalce. „Ale postupně jsme byli svědky rozmachu politik, které cílily i na občany. Jakmile z muslimů uděláte jednu kolektivní masu, jejich občanství jako by se rozpustilo. Nehraje roli, že jste Američan, pokud jste také muslim; z pohledu vašich práv muslimská identita přebije tu americkou,“ argumentuje politoložka.

S předsudky se Hilalová, Američanka s egyptskými kořeny, vypořádává i pěkně poamericku, jako stand-up komička. „Když spáchá terorismus běloch, tak se řekne, že je duševně nemocný," baví publikum na jednom z videí. „Chtělo by to vědeckou studii, proč všechny ostatní rasy jsou tak mentálně zdravé!“ dodává.

Lidskoprávní advokát Qasim Rashid (39) pochází z pákistánské rodiny. Pamatuje si, kterak před dvaceti lety s kolegy sledoval televizi přenášející pád Dvojčat. Byl šokován jako všichni ostatní. Ale ještě víc, když slyšel kohosi zašeptat rasistickou urážku „rag heads“ (něco jako „hadrohlavci", „utěrky“).

„Přestěhovali jsme se sem, když mi byly čtyři, jiný domov neznám,“ popisuje Rashid. „Jsem Američan skrz naskrz. Ale tehdy jsem měl 19 let, plnovous a muslimskou víru – najednou mě lidi nedokázali vnímat jako Američana,“ zavzpomínal. Normálem se pro něj staly namátkové policejní kontroly. Rasistické urážky byly tak časté, až si na ně zvykl. A kdykoli se s někým seznámil, očekával nevyhnutelnost: kdy přijde na přetřes 11. září.

„Ať jsem chtěl, nebo ne, najednou jsem svou pouhou existencí reprezentoval 1,6 miliardy muslimů. Věděl jsem, že když nebudu aktivně formovat svůj příběh, udělá to za mě někdo jiný, nepravdivě,“ svěřil se CNN, aby pokračoval. „Stal jsem se právníkem, abych ukázal, že tato země má ušlechtilé hodnoty rovnosti, spravedlnosti a ochrany a ústavu, za které stojí za to bojovat.“

Výhrůžky smrtí i znásilněním. Afghánská Oprah promluvila o krušné změně pozice žen

Bangladéšan Nakibur Rahman (44) přišel do USA jen pár týdnů před bin Ládinovými útoky; mladý, sebevědomý, nadšený pro budování nové budoucnosti. 11. zářím se mu vše změnilo.

„Okamžitě jsem myslel na své přátele a příbuzné v New Yorku, někteří z nich přímo v Dvojčatech pracovali. Byl to pro mě velmi traumatický moment, ani jsem neměl čas myslet na to, co to může znamenat pro mou komunitu,“ uvedl Rahman.

Jeho blízkých se útoky nedotkly, ale strach a panika s Rahmanem zůstaly. Navzdory tomu, že jeho okolí – byl tehdy na magisterském studiu ve státě Maine – bylo vlídné a vstřícné. „Pořád se mi drala na mysl tatáž otázka: Schytám to proto, že to spáchala muslimská skupina?“ ptal se sám sebe.

A tak se neustále hlídal, aby neudělal nebo neřekl něco, co by někdo mohl překroutit do nějakého podezření. A v této opatrnosti ho postupně utvrzovaly i zprávy o šikaně a zločinech z nenávisti páchaných na muslimech.

„Muslimská komunita pochopila, že věci, kterých si v této zemi nejvíc ceníme, jako listina práv, svoboda, právo usilovat o štěstí, nám během vteřiny může sebrat. Stmelilo nás to. Uvědomili jsme si, že když si nezačneme sami pomáhat, nebudeme aktivní ve společnosti, nebudeme prezentovat naše pohledy, nikdo jiný to za nás neudělá. A odmítáme být navěky obětními beránky," zmínil Rahman.

Strach i z Donalda Trumpa

Nadia Ahmadová (41) se učila na advokátské zkoušky, když jí sestra zavolala děsivou zprávu o útocích a podezření na muslimy. „Odhodila jsem knížky z klína a začala rázovat po domě, přemítala jsem, co se stane,“ vykreslila pro CNN, aby připojila: „Tentýž pocit jsem měla, když Donalda Trumpa roku 2016 zvolili prezidentem. Co s námi bude?“

Bála se, aby její právnická kariéra nepřestala, než vůbec začala, ale odmítla se bát jako jiné muslimky a dál skrývala vlasy pod hidžábem. Naopak ho považovala za „štít“ a zdroj své odvahy. „Bylo mi jedno, že vyčnívám. Za pár dní jsem jela do školy a stavovala se na benzince; jeden chlap na mě křičel, ať se vrátím do své země. Chvíli jsem na jeho patetickou existenci zírala a pak odkráčela,“ dodala.

Móda, kosmetika a pop: Influencerky utíkají z Afghánistánu, nebezpečný je i Instagram

„Třásla se nám půda pod nohama“

„Všechno se tak náhle změnilo, třásla se nám půda pod nohama. Ale jako muslimka narozená v Americe, absolventka Berkeley, jsem se nemohla krčit,“ uvedla Ahmadová. Do pár dní tak začala vymýšlet, jak hájit muslimy a vzdělávat o nich společnost. Organizovala schůzky muslimské komunity s úředníky a policisty, probírali ochranu občanských práv či ohlašování zločinů z nenávisti. Když USA vyhlásily válku teroru a pak vpadlo do Afghánistánu a Iráku, podílela se na organizaci protiválečných protestů s tisícovou účastí.

Ahmadová přitom sama bojovala s depresí, úzkostí a paranoiou, jež připisuje situaci po 11. září. Teď už je profesorkou práv a snaží se inspirovat mladou generaci k boji za práva muslimů v USA. „Muslimská komunita je dnes silnější. V mnohých ohledech jsme stále bezmocní a umlčovaní, ale bojovali jsme proti stereotypům a naše hlasy byly slyšet,“ doplnila.

„Byť útoky zabíjely i muslimy, a muslimové byli mezi záchranáři, kteří v New Yorku a jinde riskovali své životy, aby jiné zachránili, stejně byli muslimové démonizováni a kolektivně obviňováni. Zlomilo mi to srdce,“ popisuje Aneelah Afzaliová (44) ze Seattlu. Její rodina do USA odešla z Afghánistánu poté, co jejich vlast roku 1979 napadl Sovětský svaz. „Věděla jsem, že muslimové nemohou prostě truchlit tak jako ostatní Američané. Těžce se mi dýchalo, břicho se mi svíralo,“ vzpomíná na své pocity bezprostředně po útoku na Dvojčata.

Afzaliová vystudovala práva a chvíli je i praktikovala, roku 2013 ale změnila dráhu. Založila organizaci AMEN, která chce vzdělávat Američany o islámu a budovat spojenectví proti islamofobii. Říká, že už vzdělala přes pět tisíc lidí. Přesto se bojí, že pokroky mohou zase zmizet.

Třeba teď, kdy neskutečnou hrůzu 11. září Američanům nepřipomíná jen kulaté výročí útoků, ale také – související – situace v Afghánistánu. „Často vidíme, jak se brutální chování skupin jako Tálibán spojuje s učením islámu; povzbuzuje to islamofobii. A s další uprchlickou krizí na obzoru můžeme zažívat další posilování islamofobie,“ rekapituluje Afzaliová.

Muslimové schytávají kvůli Al-Káidě nejrůznější šikanu. | ČTK/AP, Reuters, M. Valeš