Výhrůžky smrtí i znásilněním. Afghánská Oprah promluvila o krušné změně pozice žen

Před třemi desítkami let musela opustit Afghánistán – v té době, po rozpadu Sovětského svazu, v zemi propukla občanská válka. Džamálzádahová a její rodina nejprve uprchli do Pákistánu, poté do Kanady.

Po letech sledování zpráv ze své rodné země se Džamálzádahová nejprve rozhodla stát novinářkou. Nakonec se tohoto snu vzdala, když si uvědomila, že hudební kariéra jí umožní rychleji a efektivněji šířit svá politická poselství. Dnes zpěvačka žije ve Vancouveru na západním pobřeží Kanady. S Deutsche Welle mluvila o svém vzestupu jakožto afghánská popová hvězda, o kariéře televizní moderátorky v Afghánistánu a o tom, jak jí láme srdce dobytí Kábulu Tálibánem.

K hudbě se dostala proto, aby lidem v Afghánistánu ukázala, že ženy jsou důležitou součástí společnosti a vždy byly. „Když byl u moci Tálibán, začali muži omezovat své ženy a dcery. Můj videoklip k písni Sher bacha byl velmi provokativní, tančím v něm v topu bez rukávů, nosím tam kravatu a cylindr. Můj otec pak napsal píseň Duchtare Afghan (Dcera Afghánistánu), která byla určena pro afghánské dívky a ženy. Má nádherný text a stala se první protestní písní pro ženy v historii. Zpívá se v ní: ‚Nelamte mi křídla a mou čest. Jsem hrdá afghánská dívka‘,“ uvedla pro Deutsche Welle Džamálzádahová.

Taková podpora od otce by ovšem nebyla možná, kdyby s ní nesdílel tak pokrokové myšlenky. „Je to feminista a má na mě obrovský vliv. Vždycky říká, že žijeme ve 21. století a ženská práva by měla být samozřejmostí. Je pro něho hrozně smutné sledovat, jak se situace v Afghánistánu mění. Nedokáže to pochopit,“ vysvětluje zpěvačka, která do Kábulu odjela v roce 2009. „Tehdy to tam bylo opravdu dobré. Má první píseň mě už trochu proslavila. U druhé ale přišel šok – byla to politická píseň, a přesto si ji tolik Afghánců zamilovalo a podporovali mě,“ vzpomíná na svou cestu do rodné země.

Pak už to šlo ráz na ráz, a dokonce přišla i nabídka práce v televizi. Jednalo se o novou televizní stanici, kterou právě zakládali v Kábulu. „Zavolali mi, abych pro ně pracovala jako moderátorka,“ vzpomíná pětatřicetiletá zpěvačka, která nabídku okamžitě přijala. Pořad zahájil své vysílání tématem zneužívání dětí, neboť podle Džamálzádahové je až 90 procent všech dětí v Afghánistánu obětí násilí nebo zneužívání.

Ohlasy na show byly velmi dobré. Popularita explodovala prakticky přes noc. „Asi je to tím, že jsme nabídli dobrý mix. Kousek po kousku jsme se zaměřili na problém domácího násilí. Někdy to vedlo až k napětí. Ale v publiku byli úžasní lidé, kteří se nebáli mluvit přímo do kamery. Jedna žena vstala a řekla: ‚Podívejte se na mě. Vdali mě ve dvanácti a mám deset dětí. Jsem sice mladá, ale vypadám hrozně sešle‘,“ vzpomíná na svou úspěšnou show „afghánská Oprah“, jak jí mnozí přezdívali. „Před každým vysíláním se před studiem utvořila fronta až 250 lidí. Sotva jsme je všechny nacpali do studia.“

Každodenní výhrůžky

Vést populární show však nebylo jen jednoduché, do studia totiž chodilo i velké množství výhrůžných zpráv. „Zpočátku jsem měla pořád strach, protože nám neustále volali a vyhrožovali, že vyhodí do povětří celou stanici. Zvlášť se to zhoršilo, když jsem začala mluvit o domácím násilí a dalších tabuizovaných tématech. Tehdy mě spousta lidí varovala, že musím být trochu opatrnější,“ vzpomíná Džamálzádahová.

I tak ale měla moderátorka pocit, že se postavení žen v Afghánistánu měnilo k lepšímu. „Vezměte si jako příklad náš pořad. Vedla ho devatenáctiletá dívka, všude byli muži různých věkových skupin, kteří plnili její rozkazy a poslouchali ji. Ženy zastávaly vysoké pozice, byly ve vládě, podnikaly a do školy chodilo mnohem více dívek než kdy dříve."

Móda, kosmetika a pop: Influencerky utíkají z Afghánistánu, nebezpečný je i Instagram

Žádná idylka však netrvá věčně. I přes svou obří popularitu musela Džamálzádahová zemi rychle opustit. „Přišla další výhrůžka mou likvidací, která mě opravdu vyděsila. Byla jsem zrovna doma (v Kanadě) navštívit svou rodinu. Můj otec byl zase v Afghánistánu s NATO a odtamtud zavolal mojí matce, že slyšel, že jsem mrtvá.“

Tehdejší šéf, majitel televizní stanice, se jí e-mailem ptal, kde je. „Právě nám volali do redakce, že je tvé tělo v márnici,“ přidal šokující zprávu. Šuškalo se, že moderátorce uřízli uši, nos a sťali ji a dokonce znásilnili. „Bylo to hrozné, ale nakonec jsem se stejně do Afghánistánu odjela zpět,“ překvapila nebezpečným návratem Džamálzádahová.

Návrat jí přitom nedoporučila ani kanadská ambasáda, která zpěvačku upozornila, že ji nebude moci ochránit. „Řekli mi, ať si zařídím vše potřebné a zemi rychle opustím. Potom jsem se natrvalo vrátila do Kanady, a to byl konec mého pořadu. Bylo mi řečeno, že až se vše trochu uklidní, budu se moct do Kábulu vrátit. Ale než se to stalo, hodně se toho pro mě změnilo: Začala jsem koncertovat, zpívala jsem své písničky a toho všeho jsem se pak už nechtěla vzdát.“

Tálibán popravil těhotnou policistku v osmém měsíci: Smrt viděl manžel i děti, tvrdí místní

Síla sociálních sítí

Po návratu ke koncertům se ještě každých pár měsíců do Afghánistánu vracela. Ať už na koncertní pódia nebo jako účinkující v televizních pořadech. A pak přišly sociální sítě. „Uvědomila jsem si, jakou sílu vám sociální sítě mohou dát. Tam jsem mohla vyjádřit svůj názor, a navíc jsem měla spoustu sledujících i z Afghánistánu. Moje videa na Youtube a na Facebooku sledovaly statisíce lidí,“ vzpomíná.

Konzervativní část společnosti však její projevy na sociálních sítích nemohla stále skousnout. „Když jsem například zveřejnila fotografie s krátkou sukní, odpor byl obrovský. Taková fotka byla mým druhem protestu. Lidé se už uklidnili, pokud dnes zveřejním fotografii, na které mám na sobě bikinový top, lidé už nereagují tak prudce jako dřív, přestože tehdy jsem na sobě měla jen sukni po kolena,“ vysvětluje Džamálzádahová.

To ukazuje, jak moc se poměry v Afghánistánu změnily. „Co mě ale právě teď děsí víc než cokoli jiného, je to, že veškerý pokrok, kterého bylo v oblasti ženských práv dosaženo, je nyní ztraceno. Tálibán svým vlivem na lidi resetuje vše na nulu. I tak doufám, že tentokrát to dopadne jinak. Ale je velmi těžké mít naději,“ uzavírá pro Deutsche Welle Džamálzádahová.