Pondělí 18. října 2021
Svátek slaví Lukáš, zítra Michaela
Polojasno 13°C

Holčičku (†9) znásilnili a zabili. Covid situaci „nedotknutelných“ žen v Indii ještě zhoršil

Autor: Darina Jíchová - 
19. září 2021
20:22

Indie platí za jednu z nejnebezpečnějších zemí pro ženy a dívky, to dokazuje i případ devítileté dívenky z Nového Dillí, která byla v srpnu skupinově znásilněna a pak zavražděna. Policie viníky dopadla, mezi čtveřicí mužů byl i hinduistický duchovní. Zločin nezdůraznil jen tíživou situaci, ve které se Indky všeho věku nacházejí – jsou oběťmi sexuálního násilí, pašování lidí či sexuálního otroctví, které jsou v Indii běžné, ukázal také, že v případě nejnižší kasty dalitů je to ještě horší, uvedla stanice CNN.

Reportéři zpovídali aktivistky ze skupiny Boj dalitský žen (DWF), dalitové nebo také nedotknutelní či nedotýkatelní jsou nejnižší třídou indického kastovního systému. Podle údajů skupiny tvoří zhruba 160 milionů Indů, převážně muslimů. Zbytek kast jimi většinou opovrhuje.

Ženy z DWF se snaží podporovat všechny dalitky, které byly obětí sexuálního napadení. Jejich činnost zahrnuje shromažďování podložených informací ve vesnici, kde ženy žijí. „Musíme jednat tajně a opatrně. Naším cílem je vždy sestavit případ s pádnými důkazy, které obstojí před soudem,“ komentovala jedna z aktivistek Rekha (24). „V komunitě panuje element strachu, oběť většinou žije ve stejné vesnici jako pachatel,“ dodala.

Počet znásilnění každoročně stoupá

Situace žen v Indii je ostře sledovaná hlavně od roku 2012, kdy byla znásilněna a zavražděna vysokoškolačka. Dívka byla skupinově znásilněna v autobuse, nikdo z dalších cestujících jí nepomohl. V Indii se tehdy masově protestovalo, lidé se dožadovali změny zákona. Průzkumy z roku 2012 ukázaly, že ten rok došlo k 25 tisícům znásilnění, 1576 obětí tvořily dalitky. Ministerstvo vnitra připustilo, že napadeno mohlo být mnohem více žen, mají totiž pouze údaje o nahlášených napadeních.

Od té doby každoročně počet znásilnění stoupá, v roce 2019 to bylo více než 32 tisíc případů. Stoupá i množství napadených dalitek, ten se od roku 2012 ztrojnásobil. Aktivistky z DWF upozornily, že v Indii je dost náročné nahlásit znásilnění, zvláště pak pro dalitky. „Diskriminace naší kasty, byť oficiálně nezákonná, je ve společnosti stále dost rozšířená,“ komentovala aktivistka.

Anoushka se svěřila CNN, že byla znásilněna v roce 2012, když jí bylo 15 let. Od jejího hrůzného zážitku uplynulo už téměř 10 let, spravedlnosti se ještě nedočkala. „Byla jsem napadena skupinkou mužů z vyšší kasty, měli peníze, pozemky, moc a politické konexe,“ popsala Anoushka. „Nejdřív mě nutili, abych to nevyšetřovala, pak uplatili vyšetřovatele,“ odhalila.

Nevládní organizace EN v roce 2020 představila průzkum, který dokazuje, že muži z vyšších kast používají znásilnění jako zbraň, jak utlačovat dalitky. Navíc jsou si muži jistí, že uniknou trestu kvůli „vžité kultuře, která vidí dality jako méněcenné“. Tento fakt potvrzuje i zpráva organizace Human Rights Watch z roku 2017, ve které aktivisté píší, že vesničtí lídři často tlačí na ženy z nižších vrstev, aby znásilnění neohlašovaly, případně aby upustily od případů.

Nic nezměnila ani stížnost u nejvyššího soudu

Anoushka dodala, že útočníci byli zproštěni viny a žijí v nedaleké vesnici, připustila, že jí často vyhrožují. „Před pěti lety jsem se obrátila na nejvyšší soud, ale nic z toho nebylo,“ uvedla. „Pokaždé, když čtu o dalším případu sexuálního násilí, vrátím se k tomu, co se stalo mně. Láme mi srdce, že se nic nezměnilo,“ doplnila

DWF se nejdříve o Anoushku staralo, dalitka se nakonec stala součástí jejich týmu a hlavní aktivistkou. „Nechci, aby se o mně psalo jako o oběti, já jsem přeživší znásilnění. Hanba není moje,“ vysvětlila. Organizace má zatím kolem 200 členů v 5 indických státech. Většinou se se znásilněnými nejdříve spojí, slovo „oběť“ se vůbec nepoužívá, buď se o napadených mluví jako o „přeživších znásilnění“ nebo jako o „sestrách“.

„Doprovázíme je na policejní stanice, do nemocnice, děláme kopie oficiálních záznamů a dáváme dohromady vše, co může být použito u soudu. Poskytujeme psychickou podporu a terapii.“ Rekha objasnila, že ženy pomoc potřebují, protože policie zpravidla oznámení o znásilnění nebere vážně. „Když nás strážník vidí, je mu jasné, že jsme dalitky, a jeho přístup se změní,“ přiznala také, že policisté nejsou nadšení z toho, že znásilněné ženy přicházejí na stanici s aktivistkami.

Netaktní policisté a hrubí zdravotníci

„Ano, vím, že diskriminace dalitů je nezákonná, ale předsudky jsou hluboce zakořeněné,“ komentoval bývalý šéf policie ve státě Uttarpradéš Vikram Singh. „Některé věci se mění, ale pomalu, máme před sebou ještě hodně dlouhou cestu, než dosáhneme rovnosti mezi dalitskými a nedalitskými ženami,“ domnívá se.

Podle aktivistek nejde jen o policisty, velmi netaktní bývají i zdravotníci, které ženy po napadení vyšetřují. „Měly jsme případ znásilněné holčičky, nechali ji hodiny čekat v čekárně, byli k ní hrubí,“ vypověděla Rekha. Působení DWF ztížila pandemie covidu-19. „Dalitové skončili znovu na okraji společnosti, lékařská péče jim byla odepírána, upřednostňovány byly vyšší kasty, objevila se i obvinění, že za pandemii můžou právě dalitové,“ doplnila Rekha.

„Jenže pandemie nezastavila zvěrstva, kterých se na dalitkách dopouštějí Indové. Naopak míra násilí vzrostla,“ prozradila jedna z vedoucích postav DWF Rija Singhová. Kvůli opatření bylo navíc obtížné kontaktovat přeživší sexuálních útoků. Ke kolika znásilněním během pandemie došlo, ještě není známé. Nicméně skupiny bojující za práva dalitů uvedly, že pandemie a opatření vedle k většímu vyloučení kasty ze společnosti.

„Jako humanitární skupina fungujeme přes osobní setkání a telefony, ne všechny máme internet. Takže webináře a videochaty? Takhle jsme během pandemie fungovat nemohly. Na druhou stranu se spoustu našich žen a dalitů vůbec nenaučilo používat nové technologie,“ podotkla Singhová. Zmínila další problém, kterému dalitky čelí – tlak vlastní komunity.

Útoky ze strany vlastní komunity

„Každý den jsem terčem negativity ze strany mého otce,“ připustila Anoushka. „Když o něčem debatujeme, vždycky se zmíní o mém znásilnění. Řada žen čelí zahanbování ze strany vlastní rodiny i sousedů,“ dodala.

Jednatřicetiletá Mohíni Balaová přišla o matku, když jí bylo šest let. Vychovával ji otec a dědeček. „Skoro jsem se před nimi bála i dýchat, nedej bože si o něco říct. Dalitky nejsou rovnocenné ani ve vlastní kastě,“ objasnila pro CNN. Někteří rodiče navíc dcery odmítají posílat do škol. „Také jsem přestala chodit do školy, bylo pro mě nepřijatelné, když mě jako dalitku nutili sedět na zemi,“ popsala Balaová.

„Často se nás zahraniční aktivisté ptají: Je tu naděje, že se něco změní? Už 14 let pracuju v organizacích za práva dalitů a ano, něco se mění, vnímání naší kasty se mění. Byla jsem první ženou v naší vesnici, která se odstěhovala, která studovala vysokou školu, která si sama vybrala manžela. Sociální sítě jsou silnou zbraní, mohou veřejně sdílet svoje životy, ukázat je světu i zbytku Indie,“ komentovala Balaová.

Video Sexuální predátor si hledá hodnou oběť. „Důležité je se ozvat," říká expertka na sebeobranu - Pavlína Horáková, Lukáš Červený

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi
Další videa