Exploze v Bejrútu: Dalo se katastrofě zabránit? O smrtelné hrozbě politici věděli

První, menší výbuch se z přístavu ozval krátce před 18. hodinou místního času, z přístavu začal stoupat hustý kouř. Ke druhé, mnohem silnější explozi došlo v čase 18:08, tlaková vlna otřásla centrálním Bejrútem a k nebi vyslala mohutný načervenalý hřibovitý mrak.

Výbuch byl pociťován v severním Izraeli či v Nikósii na Kypru, vzdálené 240 kilometrů. Exploze vyvolala otřesy srovnatelné se zemětřesením o síle 3,3 stupně, kráter v epicentru má na šířku má 152 metrů a do hloubky 43 metrů.

Kvůli poškozeným domům ztratilo střechu nad hlavou až 300 000 lidí, do pátrání se zapojili i specialisté z českého týmu USAR. Tlaková vlna poškodila budovy v okruhu deseti a více kilometrů, materiální škody odhadly místní orgány na až 15 miliard dolarů.

Čtvrtého srpna uplyne rok od výbuchu v bejrútském přístavu, který si vyžádal životy více než 200 lidí. | Reuters

Zpráva obviňuje politiky z nedbalosti

Nově zveřejněná zpráva HRW čítá 700 stran poznatků a dokumentů. Vyšetřování HRW dospělo k závěru, že několik libanonských činitelů ve věci jednalo nedbale, což by podle libanonských zákonů mělo umožnit jejich trestní stíhání.

Prezident Michel Aún, premiér v demisi Hasan Dijáb, šéf libanonské bezpečnosti Tony Sálíbá a další bývalí ministři, které chce vyslechnout soudce Tárik Bitár, podle HRW nepodnikli kroky k ochraně veřejnosti, ačkoliv byli o rizicích informováni.

Agentura Reuters požádala Aúna, Dijába a Sálíbu o komentář.

Prezidentská kancelář vyjádření neposkytla. V pátek ale Aún řekl, že je připravený svědčit, jelikož nikdo nestojí nad zákonem. Sálíbá uvedl, že jeho agentura udělala vše, co bylo v jejích právních možnostech - podala zprávy, v nichž činitele varovala, a několik měsíců před výbuchem otevřela v přístavu kancelář. Dijáb, jehož vláda po výbuchu podala demisi, komentář Reuters neposkytl.

Hasič David zachraňoval se psem lidi v Bejrútu: Popsal obraz zkázy po výbuchu

Vyšetřování HRW se zaměřilo na období po roku 2014, kdy do bejrútského přístavu dorazil náklad dusičnanu amonného. Organizace zároveň zdokumentovala opakovaná varování, která v souvislosti s látkou obdržely různé libanonské úřady.

„Důkazy silně naznačují, že někteří vládní činitelé věděli, že přítomnost dusičnanu amonného v přístavu může způsobit smrt, a mlčky se s rizikem, že dojde k úmrtím, smířili,“ uvedla HRW.

Vyšetřování postupuje extrémně pomalu

Zároveň HRW vyzvala Radu OSN pro lidská práva, aby dala zelenou nezávislému vyšetřování případu. Požádala též zahraniční vlády, aby za korupci a porušování lidských práv zavedly vůči některým libanonským činitelům sankce.

Libanonské vyšetřování výbuchu postupuje pomalu. Politici a vysoce postavení představitelé libanonské bezpečnosti dosud nebyli vyslechnuti a žádostem o jejich zbavení imunity nebylo vyhověno.

Agentura Reuters uvádí, že měla možnost nahlédnout do dokumentu, podle kterého byli prezident a premiér asi dva týdny před výbuchem varováni, že špatně uskladněné chemikálie v přístavu mohou zničit hlavní město.

Po neštěstí následovaly demonstrace

Dusičnan amonný (či ledek) byl uložen šest let ve skladu poté, co byl zkonfiskován z jedné obchodní lodi v roce 2014. Podle médií šlo o plavidlo ruského podnikatele Igora Grečuškina, které se v Bejrútu kvůli technickým potížím muselo zastavit na cestě z Gruzie do Mosambiku. Majitel lodi posléze vyhlásil bankrot a dusičnan amonný byl uložen v přístavním skladu bez náležitých bezpečnostních opatření.

Po výbuchu se konaly ve městě protivládní demonstrace, třeba 8. srpna se na náměstí Mučedníků shromáždil dav zhruba 10 000 lidí. Policie proti nespokojencům použila slzný plyn, jeden strážník tehdy zahynul. Premiér Hasan Dijáb pak 10. srpna oznámil, že jeho vláda podala demisi, 31. srpna byl novým premiérem jmenován velvyslanec v Německu Mustafá Adíb. Tomu se ale vládu sestavit nepodařilo, koncem října byl pak pověřen sestavením kabinetu expremiér Saad Harírí, který ale také neuspěl.

Čtvrtého srpna uplyne rok od výbuchu v bejrútském přístavu, který si vyžádal životy více než 200 lidí. | ČTK / AP / Hussein Malla

Vyšetřování příčin neštěstí se soustředí na to, z jakého důvodu bylo v přístavu uskladněno téměř 3000 tun výbušného dusičnanu amonného. Do vyšetřování se zapojila také americká FBI a francouzští odborníci. Libanonský prokurátor loni v prosinci obžaloval předsedu vlády v demisi Hasana Dijába a tři bývalé ministry z nedbalosti.

Kromě Dijába byli z „nedbalosti, způsobení smrti stovek lidí a zranění tisíců dalších“ obviněni také exministr financí Alí Hasan Chalíl a dva bývalí ministři veřejných prací a dopravy Ghází Zajtar a Júsuf Finjánús. Zadrženo bylo kromě toho zhruba 30 bezpečnostních představitelů a pracovníků přístavu a celní správy. Vyšetřováním výbuchu byl ale letos v únoru po odvolání původního vyšetřovatele jmenován soudce Tárik Bítár.

Syrský prezident Asad ve hře

Podle zprávy britského listu The Guardian z letošního ledna se objevila možná souvislost výbuchu se syrským prezidentem Bašárem Asadem, který údajně chtěl dusičnan pro zbrojní účely. Loď s nákladem dusičnanu amonného, který explodoval, podle listu nesměřovala Mosambiku, jak se uvádělo v dokumentaci, ale do Libanonu. Londýnská společnost Savaro Limited pověřená přepravou je podle The Guardianu napojená na tři podnikatele s ruským a syrským občanstvím, kteří spolupracují s režimem syrského prezidenta Asada.

Exploze tak mohla být nezamýšlený následek snahy syrského režimu obstarat si dusičnan amonný k vojenskému využití. Libanonská televize Al-Džadíd spojila letos v lednu firmu s třemi lidmi, kteří Asadově režimu pomáhají od začátku syrské války v roce 2011.

Celosvětová pandemie covidu skončila, oznámila WHO. Trvala přes tři roky

Vedle skladu s ledkem stálo obilné silo, které v letech 1968-1970 postavil pardubický podnik Průmstav. Bylo dominantou bejrútského přístavu, po explozi zůstala stát jen jeho část.

Čeští záchranáři se zapojili do hledání přeživších v Bejrútu (6. 8. 2020) | Hasičský záchranný sbor ČR

Podle agentury AP šlo o nejsilnější výbuch, který kdy Bejrútem otřásl. Město bylo přitom v letech 1975-1990 dějištěm občanské války, čelilo konfliktům se sousedním Izraelem a několika teroristickým útokům.

Podle počtu obětí se jednalo o třetí nejtragičtější explozi chemikálií v historii. Více obětí si vyžádaly výbuchy v dubnu 1947 na francouzské nákladní lodi Grandcamp v americkém přístavu Texas City (581 mrtvých) a v září 1921 v závodě na umělá hnojiva společnosti BASF v německém Ludwigshafenu (561 mrtvých). V obou případech explodoval také i dusičnan amonný.