Pátek 26. dubna 2024
Svátek slaví Oto, zítra Jaroslav
Polojasno 14°C

Strachy se jí chtělo brečet. Exposlankyně popsala útěk z Kábulu, za Afghánky bojuje i Čaputová

Autor: Darina Jíchová, ČTK - 
9. září 2021
18:08

Ženy to nyní v Afghánistánu, který je od půlky srpna pod kontrolou radikálního islamistického hnutí Tálibán, nemají jednoduché. Žijí ve strachu, co bude dál, Tálibán už obnovil speciální ministerský resort, který má dohlížet na to, že lidé žijí podle práva šaría. Mnohé Afghánky se bojí vycházet z domu, některé se ukrývají na tajných a snad bezpečných místech, jiným se podařilo uprchnout ze země. Mezi nimi je i někdejší poslankyně Šukria Barakzajová, její příběh přinesl list Daily Mail. Světové lídryně, prezidentky a premiérky 11 zemí včetně Zuzany Čaputové, Jacindy Ardernové či Katrin Jakobsdóttirové, mezitím vedou kampaň požadující, aby tálibové respektovali práva dívek a žen v Afghánistánu.

Barakzajové se povedlo utéct z Afghánistánu hned v srpnu, tisku se svěřila, že byla na černém seznamu Tálibánu a stíhali ji zabijáci z hnutí. Politička je nyní v bezpečí v Británii, vypověděla, že si byla vědoma, že „po ní Tálibán jde“. Přece jen se na ni pozornost tálibů upírala již několik let.

Politička si zažila napětí a nejistotu na kábulském letišti, před kterým se až do konce evakuací, tedy do 31. srpna, tísnily tisíce zoufalých lidí. „V řádu pár dní jsem přišla o práci, dům i příbuzné,“ odhalila Barakzajová. Na letiště ji vezli přátelé, seděla na zadním sedadle, tvář překrytou nikábem, v rukou svírala pas své kamarádky.

Afghánská poslankyně Šukria Barakzajová, na snímku s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Afghánská poslankyně Šukria Barakzajová, na snímku s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. | Profimedia.cz

„Ani jsem nedýchala, když mi ozbrojený tálib posvítil baterkou do očí,“ uvedla. „Byla skoro půlnoc a na obzoru už byla vidět světla letiště, věděla jsem, že tam budu více méně v bezpečí, nejdřív jsem se však musela dostat přes kontrolu Tálibánu. Věděla jsem, že po mně už pátrají,“ vypověděla Barakzajová.

„Nepochybovala jsem o tom, že mě zabijí, jestli mě najdou. S manželem jsme dvěma kontrolami prošli bez problémů. Vděčíme za to našim přátelům, kteří nás vydávali za členy rodiny. Zástěrkou cestování byla návštěva nemocnice,“ přiznala pro Daily Mail. Kontrola před letištěm byla však náročnější, tálibové podrobně zkoumali předložené dokumenty a vyslýchali všechny v autě. „Přišlo mi, že to trvalo hodiny, ve skutečnosti to nebyla ani minuta,“ i tuto překážku nakonec překonala.

Tálibán se političku snažil zabít už dřív

„Srdce jsem měla až v krku. Jak se situace změnila, myslela jsem na svoji poslední cestu na toto letiště, když jsem měla letět k lékaři do Turecka,“ právě plánovaný let do Turecka odstartoval její útěk ze země. „Ano, podstatnou část naší země už tehdy ovládal Tálibán, ale Kábul byl silný. Bála jsem se o osud země, stále jsem měla naději, že naše metropole nápor hnutí ustojí,“ řekla Barakzajová. „Ve chvíli, kdy jsem dorazila na letiště, jsem se dozvěděla, že Kábul padnul. Rychle mi došlo, že mě hledá Tálibán,“ vylíčila politička.

„Jako bývalá poslankyně a výrazná bojovnice za práva žen jsem dlouhodobě pro Tálibán trnem v oku. Jsem si vědoma toho, že mě mají na seznamu lidí, kterých se chtějí zbavit. Několikrát se mě pokusili zabít,“ prozradila. „Následovalo šest hororových dní, skrývali mě na různých místech, do očí jsem hleděla svým zabijákům, běžela jsem o život,“ dodala Barakzajová.

Vysvětlila také, že se ji její britské politické kontakty snažily rychle dostat z Afghánistánu, povolení měl dostat i její manžel. Barakzajová se vdávala teprve před rokem. Prozatím Afghánka žije v hotelu nedaleko Oxfordu. „Jsme s manželem v malém hotelovém pokojíku, ven smíme jen na 15 minut denně, ale i to je pro mě naprostá svoboda,“ žena dobře ví, že kdyby zůstala doma, čekal by ji mnohem horší osud. Objasnila, že už dříve poslala svou matku a děti, z prvního manželství jich má 5 ve věku od 10 do 23 let, do Anglie.

Před táliby sotva utekla

Její náročnou cestu do Británie tedy začala snaha odjet do Turecka. „V davu na letišti se tísnili moji bývalí kolegové, poslanci, ministři, guvernéři. Všichni jen s malým kufříkem jako já,“ vylíčila. „Ptala jsem se jich, co se stalo. Myslela jsem jen na svoji cestu do Turecka, chtěla jsem stihnout letadlo. Cesta na letiště nám totiž místo 20 minut, jako obvykle, zabrala 3 hodiny,“ uvedla Barakzajová.

Její bývalí kolegové jí ukázali snímky toho, jak Tálibán zabral Kábul. „Polila mě hrůza,“ reagovala politička. „Letadlo jsme kvůli zpoždění cestou a frontě na testování na covid nestihli, avšak podařilo se mi sehnat letenky na pozdější let,“ tohle ji trochu uklidnilo. S manželem ještě ten den nasedli do letadla do Turecka.

Pilot je nechal v letadle

„To byl jen začátek toho hororu, co nás následujících 6 dní měl čekat. Už jsme seděli v letadle se zapnutými pásy, když se na palubu přihnala skupina lidí bez lístků. Pilot odmítl vzlétnout, vypnul světla, ventilaci a vystoupil. Zůstali jsme sedět v naprosté tmě. Nikdo nevěděl, co dělat,“ komentovala svůj zážitek.

„Bylo nás tam pět set, přitom kapacita je mnohem nižší, na sedadlech pro tři nás bylo pět, bylo nám horko, neměli jsme co pít ani co jíst. Situaci ještě zhoršila zpráva od mojí dobré kamarádky. Poslala mi fotku mého domu, před kterým stáli ozbrojení tálibové. Šukrio, Tálibán je u tebe doma, napsala mi,“ vypověděla Afghánka.

„To byla ledová sprcha, hrůzou jsem nedýchala. Věděla jsem, že musím ze země,“ Barakzajová strávila v letadle 14 hodin. „Mně i manželovi bylo na omdlení, začalo nám být jasné, že tenhle stroj nikam nepoletí,“ když konečně opustili palubu, zjistili, že jeden z terminálů už hlídá Tálibán. „Byl to naprostý chaos, slyšeli jsme střelbu. Pak jsme viděli táliby, jeden z nich se díval přímo na mě. Pomyslela jsem si: Poznal mě?“ politička popsala, jak se zamaskovala. Měla abáju, roušku, přes ni šátek a přes ten ještě jeden.

Pro ženy platí po nástupu Tálibánu k moci tvrdá pravidla. Pro ženy platí po nástupu Tálibánu k moci tvrdá pravidla. | Reuters

O pomoc volala ze záchodu

„Utekla jsem na záchod, krčila jsem v koutku kabinky a psala všem, o kterých jsem si myslela, že by mi mohli pomoct. Každý hovor skončil ve hlasovce. Vzpomněla jsem si na britskou poslankyni Debbie Abrahamsovou, se kterou jsem se spřátelila, nikdy jsme se nepotkaly, ale důvěřovala jsem jí. Nechala jsem jí zprávu,“ Barakzajová doplnila, že s manželem chtěli najít britské nebo americké vojáky a požádat o pomoc.

Plán jí nevyšel, sotva opustila záchody, namířili si to k ní po zuby ozbrojení tálibové. „Mě i manžela udeřili pažbou zbraně, myslím, že by nás zastřelili přímo na místě,“ pomohla jim tlačenice, která v terminálu vypukla, a manželé se ztratili v davu. „Nevěděli jsme, kam se vydat, běželi jsme prostě pryč. Díky covidu jsme měli štěstí v neštěstí, tálibové sice kontrolovali obličeje, manžel je přesvědčil, že jsem nemocná a musím domů,“ chytrou lstí se jim podařilo dostat z letiště.

„Hledali jsme úkryt a já se nám snažila zajistit cestu ze země,“ pomohli jim známí, kteří je ukrývali ve svých domech. „Někdy se mi z toho chtělo brečet strachem, jindy vzteky křičet,“ dobrou zprávu dostala až za tři dny. Tom Tugendhat, britský poslanec, který sloužil v Afghánistánu, ji poslal číslo na vojáka koordinující evakuace. „Okamžitě jsem ho kontaktovala.“

Voják ji informoval o masakru před branami letiště. „Mluvil o tom, kolik lidí už bylo ušlapáno. Slíbil, že mi udělá laskavost a sežene mi povolení,“ Barakzajová v nejistotě čekala ještě další den. „Pak se mi najednou ozval americký voják, chtěl, abych mu poslala svou fotku a dostavila se na určené místo u letiště,“ v tu chvíli v Kábulu platila večerka, na každých pár metrech byly kontroly.

Na kontrole se vymlouvali na nemocnici

„Znovu jsem se zahalila do svého převleku, koukaly mi jen oči, já, manžel a tři další naši kamarádi jsme se nacpali do auta a vydali se na cestu. Všude jsme se vymlouvali na nemocnici, procházelo nám to, navíc po ráně od táliba na letišti jsem měla úplně oteklou nohu. Prokazovala jsem se pasem jiné kamarádky,“ cesta na letiště byla krátká, přesto Barakzajové přišlo, že trvala hodiny.

„Rozloučili jsme se s kamarády a zůstali na dohodnutém místě, ve tmě a tichu jsme čekali dvě hodiny. Pak se objevil Afghánec s instrukcemi nás dovést na americkou základnu. Konečně jsme skoro po týdnu byli v bezpečí, jenže pořád jsme neměli žádné dokumenty, abychom mohli odletět,“ spásný e-mail se všemi doklady přišel nad ránem.

Speciální jednotky Tálibánu v Kábulu. Speciální jednotky Tálibánu v Kábulu. | Reuters

„Přišla jsem o svou zemi“ 

V poledne už Barakzajová s manželem seděli ve vojenském letadle. „Plakala jsem, byly to slzy úlevy i bolesti. O všechno jsem přišla: o práci, dům, přátele, příbuzné a o svou zemi. Dvacet let těžké práce a boje za práva žen byly v okamžiku pryč,“ v pondělí 23. srpna se dostala na britskou základnu v Oxfordshireu.

„Naše budoucnost je nejasná, přeju si jen obejmout své děti a projít se po ulici jako svobodná žena nezlomená strachem. Já a můj manžel jsme jedni z těch šťastnějších, nevím, kdy se a jestli vůbec vrátím do své země. Mám ale povinnosti vůči těm, které jsem tam nechala, mnoho z nich je v nebezpečí,“ zakončila Barakzajová.

Kampaň světových političek

Nebezpečí, ve němž se ocitli Afghánci, zvláště pak ženy a dívky, kteří zůstali ve své zemi, si uvědomují lidé po celém světě. Skupina prezidentek a premiérek spustila iniciativu, ve které se dožaduje dodržování ženských práv v Afghánistánu.

Kromě slovenské prezidentky Čaputové, islandské a novozélandské premiérky Jakobsdóttirové a Ardernové se ke kampani připojily také prezidentky Estonska, Řecka, Gruzie a Moldávie a premiérky Dánska, Finska, Litvy a Norska.

„Vyzýváme současné a budoucí držitele moci v Afghánistánu, aby respektovali práva žen a dívek a aby se zdrželi jakýchkoliv kroků, které by omezovaly jejich práva v oblastech, jako je zaměstnanost, vzdělávaní, přístup ke zdravotní péči, kultura nebo veřejná služba,“ stojí v prohlášení vrcholných političek. „Na afghánské ženy a dívky nezapomínáme,“ dodala Čaputová na svých sociálních sítích.

Video  Arabista Pelikán o obavách z velké migrační vlny i Tálibánu: Zbraně USA prodají komukoliv!  - Markéta Volfová, Lukáš Červený
Video se připravuje ...

RAZPUTIN ( 10. září 2021 08:15 )

O svůj život se obávala oprávněně. I v Československu byli po válce trestáni ti, kdo spolupracoval s německými okupanty.

Manowar ( 10. září 2021 05:20 )

Kdo chce opravdu pomáhat Afgankám,tak ať se odstěhuje do Afganistánu a pomáhá jim v jejich zemi.

Michal Snobl ( 9. září 2021 20:21 )

A jak řeší couvid v Afghánistánu a ostatních tam státech?

Zobrazit celou diskusi