„Měla jsem se jako královna.“ Češku okouzlila Dubaj i muslimští gentlemani
Jako ráj na zemi popisuje dvaadvacetiletá Češka Adéla svoji zkušenost z muslimské Dubaje. Strávila zde bezmála rok a plánuje se vrátit. Místní muže vnímá jako neskutečně galantní a ochotné jedince, pochopení našla i pro uznávané mnohoženství. Musela sice čelit jistým omezením, ta ovšem podle ní převyšovala ochota a výhody, které zde žena údajně má.
„Byla jsem tam 9 měsíců a jela jsem tam za prací a za novým dobrodružstvím,“ začíná své vyprávění Adéla (22). Ta přijela do Dubaje zrovna v době ramadánu, což je devátý měsíc islámského kalendáře, během kterého platí naprostý půst: „Nejedí a nepijí vůbec nic od svítání po setmění a turisté to na veřejnosti musí dodržovat také,“ vzpomíná. Pro Adélu, která má bohaté zkušenosti z gastronomie, tak bylo těžší si najít práci v oboru, jelikož většina restaurací byla v době ramadánu zavřená. „Takže jsem si nakonec našla práci v hotelové restauraci, která fungovala pro turisty.“
Největším kulturním šokem byl pro Češku fakt, že všechny místní ženy chodí zahalené. Turistů se to ale až na výjimky netýkalo. „A pak určitě metro. Je to rozdělené, že dva celé vagony jsou jenom pro ženy a děti a nesmí tam vůbec muži. Zajímavé je, že ženy můžou do celého metra,“ řekla Adéla.
Striktní zákaz pro muže platí i na úřadech. „Žena muže smí doprovodit do mužské části, naopak to ale možné není,“ řekla Adéla, kterou poprvé na úřad nepustili, jelikož nebyla dost zahalená. „Když jsem chtěla vyřídit pojištění, tak mě tam nechtěli pustit, protože jsem měla sukni pod kolena a byly mi vidět kotníky,“ směje se Adéla.
Muži jsou gentlemani
Češce se v nejlidnatějším městě Spojených arabských emirátů velmi líbilo. „Konkrétně v Dubaji jsem neměla pocit, že by byly ženy nějak utlačované, naopak. Muži se ke mně chovali hrozně hezky, jsou mnohem větší gentlemani a umí ženu opečovávat, jako by to byla nějaká královna,“ pochvaluje si Adéla, která má s dubajskými muži jen tu nejlepší zkušenost. „Nic si nedovolí, jako třeba tady v Česku.“ Muži údajně nikdy nenechají ženu jít nikde samotnou, nestane se, že by jí nepřidrželi dveře a veškerou útratu v restauraci vždy platí oni.
„Kupují také hodně dárků jako pozornost a ani pusu nebo dotyky vám na rande nedají, což mi přijde hrozně hezký, protože jsem se mohla cítit vždy bezpečně,“ tvrdí Adéla. Jediné, co Češce připadalo negativní, byla přehnaná žárlivost některých mužů. „Ale rozhodně mi nepřišlo, že by si mě někdo nějak přivlastňoval.“
Nezahalené chodí jen prostitutky
Na druhou stranu s místními ženami moc do kontaktu nepřišla. „Oni se moc kamarádit nechtějí,“ řekla Adéla. Té přišlo, že ji dubajské ženy berou jako méněcennou: „Braly mě jako takový póvl, protože nejsem tak bohatá a nechodím zahalená,“ myslí si Adéla. Rozhodně jí prý muslimky nezáviděly, že nenosí burku. „Naopak, tam nezahalené chodí jen prostitutky a Evropanky,“ tvrdí Adéla.
Češka dlouhou dobu nemohla pochopit mnohoženství, které je v Dubaji povolené a hojně praktikované. „Já jsem se o tom bavila s hrozně moc místníma a bylo mi to vysvětleno tak, že oni chtějí udělat každou ženu šťastnou, ale na každou ženu nepřichází muž, není to do počtu. Těch žen je mnohem více než mužů. Takže jestliže má ten muž prostředky na to, uživit víc žen a udělat je šťastnými, tak si může vzít až čtyři,“ vysvětlila Adéla.
Pravá láska v pěti
Každou svou ženu ovšem muž musí opečovávat stejně a kupovat jim stejné věci. „Znala jsem dva kluky, jeden měl tři manželky a ten druhý už rovnou čtyři a funguje to. Mají je fakt hrozně rádi, jen nevím, jestli je to taková ta pravá láska,“ řekla Adéla, která stále nechápe, jak může jeden člověk milovat stejně více lidí najednou.
„Oni to vysvětlují tak, že žijí vlastně v zahaleném světě. Dokud si ženu nevezmou, tak neví, jaké má vlasy, jakou má postavu, a vidí jenom tu její duši. Takže si ji nebere proto, jak vypadá, ale co má uvnitř,“ řekla Adéla, které tento model přijde přinejmenším zajímavý.
Jediné, s čím se Češka hůře ztotožňovala, bylo časté modlení muslimů: „Oni třeba zavřou na hodinu všechny obchody a jdou se modlit, ale člověk si na to potom zvykne,“ řekla Adéla. Ta si zvykla i na to, že se nesmí nikde na veřejnosti pít alkohol nebo vyjadřovat jakákoliv náklonnost. „Nesmíte se ani držet za ruku,“ ukončila svůj příběh.
