Příběh paní Adély zburcoval politiky: Manžel vzal děti do Dubaje a odmítá je vrátit!
Rozhodla se odejít od svého muže, tvrdí totiž, že ji týral. Ještě před rozvodovým stáním paní Adéla (pravé jméno redakce zná) dovolila manželovi odvézt děti do Dubaje. Jenže ten se odmítá vrátit, zoufalá žena proto prosí vládu o pomoc. Mezitím vzniká zákon, který by mohl takovým případům předejít.
Paní Adéla se letos po 12 letech rozhodla rozvést s mužem, který je původem z Blízkého východu. Podle svých slov mu v rámci dobré vůle a sdílené péče o děti dovolila s dcerou a synem odjet na podzimní prázdniny do Dubaje před čtyřmi týdny. Obě děti jsou na prvním stupni základní školy. V den odletu zpět do Česka jí ale napsal, že nemá peníze na letenky. Děti od té doby drží v arabském »ráji« a odmítá se s nimi vrátit. Naopak požaduje po své stále ještě manželce, aby přiletěla za ním.
Složitá situace
Od toho ale Adélu odrazuje jak iniciativa Pod svícnem, která pomáhá obětem domácího násilí, tak její členka a poslankyně Barbora Urbanová (31, STAN). „Bojíme se, že by se už nedostala zpět,“ řekla Blesku. Podle ní v podobných případech dochází k odebrání pasu, ztrátě kontaktu s rodinou či k vynucenému návratu k násilníkovi.
Celou situaci navíc komplikuje chybějící extradiční smlouva, která umožňuje vydávání lidí mezi Českem a Spojenými arabskými emiráty. S její pomocí by stát mohl pouštní zemi zažádat o manželovo vydání zpátky do Evropy. Země ji ale spolu neuzavřely.
Urbanová se proto společně s Adélou obrátila se žádostí o pomoc na ministerstvo zahraničí. „Náš zastupitelský úřad v Abú Dhabí případ aktivně řeší od minulého týdne,“ sdělila Blesku mluvčí resortu Mariana Wernerová. Říká, že v zemi je nutné takové případy řešit soudně. Velvyslanectví tak podle resortu zajistilo Adéle kontakt na právničku, jež má zkušenosti z regionu. Případ vyšetřuje i policie v Česku.
Lepší ochrana
Držení dětí v Dubaji poukázalo na systémovou slabinu, která Urbanové vnukla nápad, jak ji v zákoně napravit. „Uvažujeme o opatření, které by více chránilo děti před tím, aby si je jeden z partnerů odvážel takhle do zahraničí. Děláme si ale ještě právní rozbor, zda je to vůbec možné,“ sdělila. K tomu je ale nejdříve potřeba, aby se jasně definovalo, co domácí násilí je.
S tím by měl pomoci nový zákon, který má už resort spravedlnosti na stole. Jeho součástí by mělo být i zlepšení ochrany obětí, zpřísnění trestů či zabránění násilníkovi, aby se po policejním vykázání mohl setkávat s dětmi. Norma by měla do Sněmovny přijít v první polovině příštího roku.
Nízké tresty za domácí násilí
Ačkoliv mohou soudy nyní ukládat vysoké tresty za domácí násilí, běžně se udělují jen podmínky. Podle dat projektu JakTrestáme.cz odcházejí s podmínkou tři čtvrtiny odsouzených za týrání ve sdílené domácnosti.
A to i za brutální týrání, jak říká Michaela Studená z iniciativy Pod svícnem. „Dnes hodně obětí ani neví, že mají právo na advokáta,“ sdělila Blesku. Navíc mají lidé u výslechů pocit, že se jim nedostane ochrany, kterou potřebují. „Policie jim často říká, zda si to nechtějí ještě rozmyslet,“ uvedla Studená. I kvůli tomu je podle ní potřeba nový zákon, jenž by týraným více pomohl.
Adéla: Byla jsem jako fackovací panák
Jak jste se s mužem seznámili?
„Seznámili jsme se před 15 lety v zahraničí. Byl velmi milý, pozorný a dodával mi pocit, že jsem pro něj ta nej. Občas žárlil, ale myslela jsem si, že mě opravdu miluje.“
Kdy začaly problémy?
„Po narození dcery se vše zhoršilo. Jen dva týdny po porodu na mě řval, že jsem neschopná. Hádky se zhoršovaly. Nezdráhal se držet svou pěst před mým obličejem, když jsem dceru kojila. Ignoroval mě. Cítila jsem se čím dál víc jako odpad. Vše, co jsem udělala, bylo špatně. Postupně jsem se přestala bavit s rodinou a kamarádkami, protože by jinak bylo zle. Neustále mi opakoval, že to, co je mezi námi, nesmím nikomu říkat. Moc jsem toužila, aby to byl zpátky ten skvělý muž jako na začátku. Ale ten nepřicházel.“
Napadl vás fyzicky?
„Začala jsem si kamarádsky psát s mým bývalým. Chtěla jsem jen zase slyšet nějaké hezké slovo. Manžel to zjistil, musela jsem odevzdat telefon a za každou zprávu jsem dostala facku. Celý týden na mě plival, škubal mi vlasy, přitlačil mě ke zdi a držel mě pod krkem, až jsem ztrácela vědomí. Byla jsem jako fackovací panák. Jednoho večera se mnou hodil na gauč a strhal ze mě oblečení. Neustále jsem brečela a prosila, ať přestane, ale to ho ještě víc provokovalo, znásilnil mě. Byla jsem jako kus hadru. Ale zklidnilo ho to a přestal na chvíli veškerý jeho teror. Podobné situace se opakovaly. Šla jsem to nakonec nahlásit na policii. Za ty roky jsem ale ztratila veškeré sebevědomí. Když mi proto vyhrožoval, že neuvidím děti a že ze mě udělá blázna, tak jsem oznámení stáhla.“
Jak probíhal konec vztahu?
„Na začátku letošního roku jsem mu oznámila, že už nemůžu dál a chci se rozvést. Přiskočil ke mně a začal mě líbat a utěšovat, že mě přece miluje. Hádky se ale opakovaly, až do mě letos vrazil tak, že jsem spadla do vany. Nemohla jsem vylézt, musely mi pomoct děti. On jen v klidu odešel do ložnice a řekl mi, že nevěděl, že se neudržím. Druhý den jsem musela k lékaři.“
Proč jste děti s manželem pustila na dovolenou? Nebála jste se o ně?
„Nikdy si to neodpustím. Letos v létě společně již na dovolené byli, vrátili se a vše proběhlo v pořádku. On byl už v pohodě, žádné výpady proti mně. Ještě mi říkal, že všechno bude tak, jak chci já. Měl tak ode mě povolení na týden s nimi odjet. Bylo to úředně ověřené. Když odjel, tak si ani moc věcí nebral. Myslím si, že nápad, aby se nevrátili, přišel až tam, ale kdo ví.“
Kdy jste naposledy viděla či mluvila se svými dětmi?
„Naposledy jsem je viděla ráno v den odletu, což je před měsícem. Od té doby jsem s nimi mluvila krátce jen dvakrát. Občas pošle fotky nebo krátkou nahrávku, ale většinou je zase rychle smaže. Denně se dožaduji hovoru, a když zavolá, tak hovor záměrně ztiší, abych nic neslyšela.“
Iniciativa Pod svícnem radí, jak agresora/ku opustit
- Naplánujte si útěk, mějte připravenou tašku s doklady, léky a penězi na cestu.
- Ideálně mějte důkazy o násilí. Fotky zranění či lékařské zprávy. Pokud je nemůžete mít u sebe, mějte je schované u známých.
- Předem si najděte místo, kam půjdete. Může to být azylový dům, intervenční centrum, policie či nemocnice.
- Vysvětlete dětem, že do konfliktu nesmějí zasahovat. Naučte je ale zavolat policii. Pokud nemůžete utéct s nimi, policii můžete požádat o doprovod při jejich vyzvednutí.
- Před odchodem či hned po něm se ozvěte OSPODu, aby váš útěk s dětmi nebyl únos.
