7°C
Uvnitř nacistického klubu v Osvětimi: Mengele zařídil „trpasličí show“, pak hororové experimenty
Tahle budova stojí jen pár stovek metrů od brány bývalého koncentračního tábora v Osvětimi, přitom ji ale většina návštěvníků osvětimského památníku a muzea nechává bez povšimnutí. Přitom právě tam si užívali a veselili se trýznitelé nebohých lidských bytostí, které za nechvalně proslulým nápisem Práce osvobozuje na bráně umíraly hladem a v plynových komorách.
Budova, která sloužila k odpočinku a povyražení vojáků SS sloužících v Osvětimi, v současné době chátrá na kraji areálu, který se zapsal tak smutným písmem do lidské historie. Nadace, jež budovu vlastní, ji plánuje zachránit před zničením – nemovitost podle ní dokresluje historii místa a ukázuje, jak si vojáci podílející se na vyvražďování žili před zdmi koncentráku jako v bavlnce.
Rozsáhlá budova sloužila jako jídelna, v níž se nacističtí vojáci třikrát denně více než výborně stravovali, ale také jako společenský klub pro jejich povyražení. Jen kousek od nich přitom nejkrutějšími způsoby umírali lidské bytosti. V osvětimském koncentráku bylo povražděno celkem přes 1 milion lidí.
Klub stavěli vězni v roce 1941, když se koncentrační tábor rozšiřoval, a dokončen byl na Velikonoce roku 1942. Během tří let provozu se v něm konalo nepočítaně kulturních vystoupení pro vojáky SS a jejich rodinné příslušníky. Při inspekčních prohlídkách tábora zde také řečnili nejvyšší nacističtí pohlavárové, včetně Himmlera a Hitlera.
Vystupovaly tam i tehdejší hvězdy kulturního nebe, jako třeba italská herečka a zpěvačka Lia Origoni se svou produkcí nazvanou Slunný jih. Vojáci se s gustem chodili bavit na vánoční večírky a taneční party. K rozptýlení jim sloužily také kabarety, různé komediální skeče, koncerty, promítání filmů i utkání v boxu.
V budově pracovalo kolem 250 vězňů. Jen na škrábání brambor bylo vyčleněno 100 z nich. Vojáků bylo v táboře 4,5 tisíce, proto byla spotřeba surovin obrovská. Nacisté jedli třikrát denně, některá jídla byla dvouchodová, k obědu nechyběly kompoty ani dezerty. K dispozici měli i širokou nabídku alkoholických nápojů.
Podle webu deníku Daily Mail se zachovalo svědectví manželky jednoho z tamních esesmanů, která uvedla, že jim „pořádali skvělé večírky a vařili delikátní jídla, ale když jsme tam přijeli, ten puch z krematorií byl k nevydržení.“
Služeb společenského klubu využíval i zvrácený doktor Josef Mengele, jemuž vězni přezdívali Anděl smrti. Když se nevěnoval svým krutým pokusům na lidech, užíval si stejně jako ostatní. Jednou pro pobavení osazenstva krutě ponížil rodinu, která mezi sebou měla sedm členů trpících dwarfismem (jinak též nanismem či trpaslictvím, vzácnou poruchou růstového hormonu, pozn. red.).
Rodina Ovitzových se do Osvětimy dostala v roce 1944. Rumunských židů trpasličího vzrůstu si Mengele okamžitě všiml. Byl vždy osobně přítomný u selekce nově příchozích mířících na práci nebo rovnou do plynových komor a hledal oběti ke svým pokusům. Zaměřoval se na dvojčata a různě postižené, při pohledu na Ovitzovy se mu v očích perverzně zablesklo.
Sedm dwarfistických sourozenců Ovitzových před válkou jezdilo po celé Evropě a vystupovali se svojí Liliput Troupe (Liliuputí hereckou společností). Rok před koncem války se dostali kvůli svému židovskému původu do Osvětimi, ale se štěstím se dočkali osvobození tábora spojenci. Před tím ovšem museli vytrpět mnoho z šíleností doktora Mengeleho.
Jednou je nacistický lékař pozval do společenského klubu, kde měli vystoupit se svým představením. Akci nazval „Mengeleova trpasličí show“. Místo produkce se ale konalo kruté veřejné ponížení Ovitzových. Sourozence nechal před diváky svléct a nacisty přitom poučoval o tom, jak „do trpaslíků a invalidů zdegenerovala celá židovská rasa“.
Pak Ovitzovy podrobil mučení, které bylo maskováno jako „vědecký výzkum dědičného onemocnění.“ Bez anestezie jim odebíral kostní dřeň, trhal jim vlasy i zdravé zuby, do uší jim lil střídavě ledovou a vařící vodu, oslepoval je kapkami plnými chemikálií a na ženách se dopouštěl ohavných gynekologických pokusů.
Sourozenci osvětimský horor přežili. Po osvobození tábora žili jako běženci v Sovětském svazu, než se v roce 1949 dostali do Izraele. Tam navázali na svoji předválečnou kariéru a začali opět vyrážet na umělecké štace.
Dagmar Kopijaszová z nadace, která má bývalou budovu nacistického společenského klubu na starosti, chce dům zachovat pro historii, aby si návštěvníci uvědomili, že se zločinů v Osvětimi dopouštěli v podstatě úplně obyčejní lidé. „Lidé nechtějí uvažovat o zločincích jako o obyčejných lidech. Ale tohle obyčejní lidé byli,“ říká Kopijaszová.
„Byli to lidé jako my, lišili se jenom v tom, že když byli v práci, vraždili lidi. Dějiny Osvětimi a vzdělávání o holokaustu nikdy nebude kompletní bez této budovy a příběhu kolem ní,“ uzavírá Kopijaszová.
Témata:
Související
