Pamětník Hanuš Gaertner přežil pekla koncentračních táborů i pochod smrti: Oslavil už 95. narozeniny
Hanuš Gaertner je Čech židovského původu a dětství strávil v Hamburku, kam se rodiče přestěhovali kvůli podnikání. Během války zažil hrůzy hned v několika koncentračních táborech. Prošel Terezínem, Osvětimí i pracovním lágrem Schwarzheide, nakonec se musel vydat na pochod smrti. Přes všechny strašné okamžiky, kterými si musel v mládí projít, minulý týden oslavil už pětadevadesáté narozeniny.
Hanušův tatínek provozoval v přístavu spediční firmu a maminka byla v domácnosti, rodině se dařilo dobře. Ještě v roce 1933, kdy se dostal k moci Hitler na emigraci vůbec nepomýšleli. Mladý Hanuš navštěvoval elitní německou školu, tam se dokonce s některými německými chlapci skamarádil, svůj židovský původ před nimi samozřejmě tajil. „Říkal jsem, že jsem Čech. To sice bylo také špatné, ale ne tolik,“ prozradil pamětník pro Paměť národa.
O pět let později už se Hanuš nevrátil z prázdnin, které každý rok trávil v Čechách u prarodičů. V Německu byla situace napjatá a maminka ho raději přihlásila na školu v Praze, nechodil tam ovšem dlouho, protože hned následující rok už židovským dětem nacisté zakázali školní docházku. Naposledy se s rodiči setkal na svém bar micva, maminka pak odjela do Švýcarska a tatínek se vrátil do Hamburku.
Do terezínského getta se dostal pan Gaertner v 1942, bylo mu tehdy šestnáct let. Tam se o mládež staral pedagog Fredy Hirsch, kterého už Hanuš znal z židovského skautského oddílu, k němuž se připojil v Praze. „V mém životě sehrál velkou roli,“ řekl o Hirschovi pamětník. Ten v Terezíně vystřídal několik zaměstnání, pak ovšem přišela obávaná chvíle. Musel nastoupit do transportu do Osvětimi, kde skončil v tzv. rodinném táboře.
Osvětim, pracovní tábor i pochod smrti
„Zavedli nás do sprchy, kde tekla opravdu voda, a potom nás otetovali. Dostal jsem číslo 170284. Ovšem to, že nás otetovali, bylo, jak se ukázalo, štěstí, protože ty, co posílali do plynu, vůbec netetovali, poslali je do plynu a byl šmytec.“ Tam se opět setkal s Fredy Hirschem, který v táboře také, dosud za nevyjasněných okolností, zemřel. Po půl roce v Osvětimi byl Hanuš selekcí vybrán jako pracovní síla do pracovního tábora Schwarzheide.
„Postavil jsem se do pozoru, a hlásil: ‚170287, achtzehn Jahre, Schlosser.‘ Osmnáct let, zámečník. On pokynul na jednu stranu, a tak jsem tam šel,“ popsal, jak selekce probíhala. Podmínky v pracovním táboře byly o něco lepší než v Osvětimi, k jídlu dostávali tuřínovou polévku a dozorci nebyli tak krutí.
Ke konci války musel podstoupit také pochod smrti. „Šli jsme několik dnů, spali jsme po cestě, kde se dalo. Během pochodu Němci postříleli dost lidí,“ uvedl pan Gertner, který po válce zjistil, že krutosti války nepřežilo dvacet jeho příbuzných včetně tatínka. Maminka a bratr přečkali ve Švýcarsku, a tak se za nimi vypravil. Stal se překladatelem a aktivně připomíná odkaz tábora Schwarzheide. Celý příběh pamětníka i mnohé další příběhy si můžete přečíst na ewbových stránkách projektu Paměť národa.
Koncentrační tábor v Holýšově na Domažlicku. Málokdo ví, že ho osvobodili Poláci.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.