František potkal Mengeleho v Osvětimi třikrát: Koncentrák přežil díky zkušenostem ze statku

Když Františka Schnurmachera nacisté poslali do koncentračního tábora, bylo mu už 30 let a měl nějaké životní zkušenosti. Zároveň byl ale stále mladý a na vrcholu sil. To všechno mu pomohlo přežít pobyt v Terezíně nebo Osvětimi.

Vzpomínky Františka Schnurmachera přinesl projekt Paměť národa. Pamětník o svých zkušenostech z války nechtěl mluvit s vlastní rodinou, aby příbuzné neděsil, díky jeho známému s magnetofonem jsme ale o cenné vzpomínky nepřišli. František Schnurmacher své povídání nahrál dva roky před smrtí v roce 1982.

Masová sebevražda sekty Chrám lidu: 918 lidí vypilo limonádu s kyanidem a ulehlo ke smrti

František Schnurmacher bydlel s rodinou na Domažlicku na rodinném statku, kde pracoval až do roku 1942, kdy ho nacisté transportovali do Terezína. Tam František na vlastní oči viděl nejrůznější nacistická zvěrstva, například popravu 11 mladých chlapců, kteří se snažili poslat dopisy domů.

Díky zkušenostem ze statku František pracoval v Terezíně jako štolba. Staral se tedy o koně a díky tomu se také dostal k zelenině, kterou pak do ghetta pašoval.

Na začátku roku 1943 pak z Terezína začaly vyjíždět transporty smrti do Osvětimi. František měl být hned na prvním z nich, jenže byl nemocný a přesun v krutých zimách by nemusel přežít. Jeden z vězňů, bývalý lékař, proto Františkovi do krve píchl injekcí trochu mléka. František pak dostal vysoké horečky, díky kterým se transportu vyhnul. Díky práci štolby se mu pak povolání k přesunu delší dobu vyhýbalo. Do jednoho z transportů se ale koncem roku nakonec přihlásil sám František, to když měl vlak odvézt jeho 70letou maminku.

Neobjasněný únos dcerky Rudolfa Slánského: Malou Naďu (3 měs.) ukradli z kočárku!

V Osvětimi čekal František na smrt, vězni z jeho transportu měli jít do plynu v červnu 1944. „Němcům už ale chyběli dělníci pro válečný průmysl a 20. června vyšlo nařízení o totálním nasazení vězňů. Pro práci nás vybíral doktor Josef Mengele. Byl jsem před ním třikrát. Měl jsem štěstí a stal jsem se účastníkem prvního živého transportu, který vůbec kdy odjel z Osvětimi,“ uvedl František na nahrávce. Takové štěstí jako on ale neměla jeho maminka, sestra ani její manžel, kteří se plynu nevyhnuli.

František pak pracoval v továrně ve Schwarzheide a díky svým znalostem ze statku vypomáhal například v zimě u kotle. Konce války se František dočkal v Terezíně, kam židovské dělníky nacisté poslali transportem smrti přes Varnsdorf a Litoměřice. Mnoho vězňů cestou zemřelo.

Po válce se František oženil s Vally, dívkou, kterou znal už před válkou a setkal se s ní v Terezíně i Osvětimi. Měli spolu dvě dcerky Hanu a Helenu. Rodina dostala zpět hospodářství, po nástupu komunistů k moci ale právě kvůli tomu začal být František trnem v oku i jim. „Klid jsem měl, až když jsem udělal velké gesto a věnoval všechno státu,“ uvedl na nahrávce. Komunisté rodině různě ztěžovali život, Helena s Hanou například nemohly bez problémů studovat, co chtěly. Rodina se nakonec musela přestěhovat do paneláku v Domažlicích.

Nejkrutější vrah v Česku: Nedá se nic dělat, děvenko, řekl a střelil matku novorozence do hlavy