7°C
Pamětníci o hrůzách romského holokaustu: Marie a Zdeněk promluvili o znásilňování a záchraně dětí
Na neděli 2. srpna připadá pamatný den obětí romského holocaustu. Romové, a nejen oni při té příležitosti vzpomínají na ty, kteři trpěli a umírali kvůli rasovém pronásledování během 2. světové války. Zdeněk Daniel a Marie Kormanová, pro portál Paměť národa popsali otřesné zážitky, kterým oni a jejich blízcí museli v období války kvůli svému původu čelit.
Oba dva pamětníci se narodili v romské osadě, rodiny obou si žili dobře a spokojeně, pak ovšem přišla válka, která jim do života přinesla jenom otřesné vzpomínky.
Paní Kormanová žila v osadě u obce Dlhé nad Cirochou na Slovensku, její maminka byla služka na faře a otec byl kovář, který měl vysoké postavení mezi Romy a byl vážený i mimo osadu. Zřejmě právě proto rodinu někdo varoval aby utekli do lesa, po týdnech skrývání se domnívali, že nebezpečí pominulo a vrátili se do osady.
„Druhý den ráno ve tři hodiny se už střílelo. Když se k nám šlo, tak se muselo přes lávku. A teď oni jeli tou vodou tankama a vozama,“ popsala paní Kormanová. Všichni byli odvezeni na neznámé místo odkud poté museli pěšky dojít do tábora v Dubnici nad Váhom, cesta trvala dlouhé 4 dny a po příchodu na místo byli muži odděleni od žen a dětí. „Bylo to krutý. Co dělali s našima ženama! Svlékali je, bili, polévali studenou vodou. To se nedá vypovědět, co se tam dělo,“ řekla paní Marie.
Němečtí vojáci si prý v táboře vybírali hezké ženy, které odvlekli do jakéhosi krytu a znásilňovali je tam. „Hezké ženy se pomazávaly sazema, aby je tam Němci nezatáhli,“ vysvětlila pamětnice. Problém byl také s jídlem, kterého bylo málo, přepékali proto slupky od brambor, které našli na kompostu. Tábor navíc zasáhla epidemie tyfu, nakažení vězni byli, v přesvědčení, že budou odvezeni do nemocnice, nuceni vykopat jámu. Němci je pak postříleli a naházeli do jámy.
V táboře byli také Židé, s nimi se však paní Marie nesetkala. „Židi byli ubohý, ty byli týraný ještě víc než my. Jednou je naložili na nákladní auto s plachtou a odvezli je. Kam, a co s nima udělali, to nevím,“ vzpomíná. Paní Kormanová i její nejbližší rodina hrůzy tábora přežila a po osvobození se pěšky společně s dalšími Romy vrátila do své rodné osady, která byla zcela zničená a museli ji znovu vybudovat.
Jiný osud potkal pana Zdeněk Daniel z Oslavan u Brna, toho zachránil před koncentračním táborem v Osvětimi četník. Díky němu se totiž povedlo před transportem zachránit Zdeňkovu tetu Amélii. Ta si s sebou mohla vzít tři děti z rodiny a vybrala si právě Zdeňka. „Byli jsme tam tři, kteří prostě... Nás zachránili z Osvětimi. Podívejte se, je to už tolika roků, a mně to pořád nedá,“ povzdychl si pamětník. Jeho rodiče hrůzy tábora přežili, maminka však zemřela brzy po návratu domů.
Celé příběhy obou pamětníků si můžete přečíst i poslechnout na portálu Paměť národa. Tam rovněž naleznete i možnost, jak stránky případně finančně podpořit.
Témata:
Související
