Martin (†31) zemřel v den svých narozenin při pádu mostu: Dojemná zpověď vdovy
Už je to osm let, co došlo k tragédii, při níž se v slovenské obci Kurimany zřítil most, v jehož troskách zahynuli čtyři dělníci. Jedním z nich byl i Martin Pažin (†31), který zemřel v den svých narozenin. Vdova Lucia (38) nyní smutně promluvila o tom, jak vypadá její život bez milovaného manžela a otce dvou jejích dcer. Bolest z jejího srdce nikde nezmizela.
Lucia na osudný 2. listopad 2012 nikdy nezapomene. I dnes jí smutná událost vhání slzy do očí. Mladá vdova se po tragédii přestěhovala s dcerami Alexandrou (16) a Viktórií (15) do Prešova. „Nemohla jsem tam zůstat. Bylo to pro mě velmi bolestivé. Každé místo, každá věc mi ho připomínaly. Živila jsem planou naději, že jen někam odběhl a najednou se otevřou dveře a v nich se objeví drahý Maťko,“ řekla Lucia s pláčem webu Pluska.sk.
Z dcer páru jsou dnes úspěšné středoškolačky. Alexandra i Viktória se rozhodly, že chtějí v budoucnosti pomáhat lidem. Vybraly si proto studium na zdravotnické škole. „Čas sice utíká, ale bolest zůstává. Všechno prožívám až příliš intenzivně. Tak jako by se to stalo jen nedávno. Moje pocity se nezměnily. Myslím, že je to i proto, že v našem případě šlo o lásku na první pohled. Při rozloučení na našem seznámení mi tehdy řekl, že jen co bude moci, zavolá,“ vzpomíná vdova.
Láska na první pohled
Martin se skutečně ozval a věci pak nabraly rychlý spád. Jejich životy byly po narození dcer nádherné a dokonalé. Že jejich štěstí nebude mít dlouhého trvání, tehdy nikdo z nich netušil. Nezapomenutelné chvíle s Martinem jsou dnes pro Luciu jen vzpomínkami. V jejím životě se žádná další láska neobjevila. I po osmi letech od smrti manžela říká, že ho nikdo nikdy nedokáže nahradit. Lucia žije pro své dvě dcery, které se snaží mamince oplácet lásku a péči, kterými je zahrnuje.
„Uvědomuji si, že i děvčatům chybí otec, stejně jako mužský vzor. Zatím ho vidí v dědovi, mém otci, který je vždy připravený promluvit si s nimi a poradit. Dcery vzpomínají na otce, i přesto, že byly malé, pamatují si na něj. Nejen na to, jak si spolu hráli, učili se, ale jak vypadal, co dělal a jak mluvil,“ pokračuje Slovenka, se kterou se osud nemazlil. Sama Lucia přiznává, že pokud to jde, vyhýbá se společnosti. Nejraději ze všeho je doma a věnuje se dcerám, které jí Martina připomínají každý den.
O Martinovi se jí stále zdá
On sám by z nich podle ní měl velkou radost. Jsou milé, hodné a bezproblémové. „Všechny tři jsme si oporou. Žijeme pro sebe navzájem. Zdá se mi o Martinovi. Ty sny jsou nádherné, ale probouzení do tvrdé reality je hrozné. Například minule... Někdo zazvonil u dveří, když jsem otevřela, venku stál Maťko ve svém oblíbeném svetru. Ještě jsem se divila, jak ví, kde bydlíme, protože jsme se stěhovali po jeho smrti. Ptala jsem se ho: ‚Kde jsi byl tak dlouho?‘ Neodpověděl, jen se na mě usmíval,“ znovu se rozplakala Lucia.
Po zmínce o svetru dodala, že to byl dárek od ní. I když měl Martin bohatý šatník, velmi často ho nosil. „Všechny jeho věci jsem po letech darovala charitě, ale svetr jsem si nechala. Mám ho ve skříni, od té doby jsem ho dokonce ani neprala. V minulosti jsem si ho oblékala, ale teď už to nedělám, protože jsem se potom vždy velmi rozlítostnila,“ přiznala žena. Letošní dušičky pro ni byly o to smutnější, že kvůli pandemii koronaviru a zákazu vycházení nemohla navštívit jeho hrob na hřbitově.
Navždy zůstane nenahraditelný
„Na náhrobku Maťka je u data narození i úmrtí stejné datum. Ano, můj muž zemřel v den svých narozenin. Namísto toho, abychom s dcerami v tento den vybíraly dárky, kupujeme květiny, svíčky a kahany na jeho hrob. Blahopřání nahradila modlitba, při které nám po tvářích stékají slzy,“ uzavřela Lucia a svému milému poslala do nebe vzkaz: „Velmi nám chybíš. Milujeme tě a nikdy na tebe nezapomeneme! Jsi nenahraditelný!“
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.