Tady továrník Kraus zastřelil celou rodinu! Mrazivou ložnici smrti vystavují v Mostě
Těžký dřevěný nábytek, obraz Panny Marie, houpací kůň... Ložnice z 30. let minulého století ale idylicky jen vypadá! Před 75 lety v ní Němec Karel Kraus zastřelil dcerku, manželku, bratra a pak i sám sebe.
Výstava v mosteckém muzeu je nazvaná Příběh jedné ložnice. Skrývá horor, který se skutečně odehrál v červnu 1945 v severočeském Duchcově.
Přišli o továrnu
Němec Karel Kraus založil v roce 1921 v Duchcově továrnu dětských poživatin a úspěšně vyráběl piškoty. Tehdy si se svojí ženou Rosou do bytu v Teplické ulici č. p. 25 pořídili luxusní nábytek do ložnice.
„V té době nic nenasvědčovalo tomu, že by se rodině nemělo dařit, překonali i druhou světovou válku. Pak ale přišly problémy,“ přiblížil historii kurátor výstavy Miroslav Vrba. Po kapitulaci Německa a vyhlášení Benešových dekretů Krausovi o podnik přišli.
Zabil čtyři lidi
Karel Kraus byl v té době nucen čistit kanály, aby se nějak uživil. „Dne 10. června 1945 přímo v této posteli zastřelil dcerku Renatku, manželku Rosu, bratra Adolfa a nakonec i sám sebe,“ ukázal Vrba na ustlané peřiny. Po rodinné tragédii zůstaly na matracích dokonce i krvavé skvrny. Krausovi byli pohřbeni na duchcovském hřbitově, jejich kompletní ložnice pak putovala do Fondu národní obnovy.
Pokoj v muzeu
Příběh jedné ložnice se tak dostal do výstavních prostor Oblastního muzea v Mostě. Při návštěvě místnosti vyzařuje z předválečného nábytku zvláštní energie. Návštěvníci si ji můžou přijít užít na vlastní kůži každý všední den kromě pondělí od 12 do 18 hodin. O víkendu pak od 10 do 18 hodin. Vstupné je 30 korun, děti a studenty vyjde na polovic.
Strašil tam duch vraha?
Nábytek padl v té době do oka mladému páru, Václavu Lavičkovi a Kláře Brodyové. „Seznámili se na jaře roku 1945 při osvobození koncentračního tábora Ravensbrück. V Duchcově získali byt v ulici Svatopluka Čecha 4,“ svěřila se jejich dcera Alena Kvapilová, která v domě prožila svoje dětství.
Václav s Klárou přivedli na svět tři děti, Zdeňka, Věrku a právě Alenu. Ani jim ale ložnice nepřinesla radostné chvíle. „Mamince se vracely hrůzné obrazy z koncentráku. Viděla například plameny šlehající z velké jámy, do kterých byly vyklápěny korby nákladních aut plné živých lidí. Často křičela ze spaní,“ vzpomíná Alena Kvapilová. Do postele později uléhala také její dcera Diana, která prý často vídala u postele muže v klobouku. Zda šlo o fantazii, nebo posmrtný návrat zastřeleného Karla Krause, lze jen těžko odhadovat.
Co je to za zvrácenost, chodit se za 30 korun dívat na místo takové tragédie? Vždyť je to strašné. Co je na tom k dívání? Je těch hrůz ještě málo kolem nás, že se musí vydělávat i na minulých? Chucpe.