Agresor necílí pouze na atraktivní ženy, varuje policejní psycholožka! Od koho hrozí největší nebezpečí?

Autor: Bára Veverková - 
27. 6. 2019
06:02

Ženy v sexy šatičkách přímo lákají k neřestem, bohužel i ke znásilnění. Nebo ne? Doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc., která se již řadu let věnuje obětem trestných činů, vysvětluje, jaké oběti si agresor vybírá. 

Pro začátek se zaměřme na násilí obecně. V jaké míře si může za napadení oběť sama?

„Oběť je osoba, která trestný čin nespáchala. A to je třeba mít na mysli především. Představte si, že vám večer ujede autobus a vy jdete sama opuštěnými místy domů. Víte, že je to riskantní, ale co vám zbývá, když další autobus jede až ráno a na taxíka nemáte peníze. A když dojde k přepadení, tak je snad zcela jasné, že to není vaše vina. Přesouvat později vinu na oběť představuje další psychické zraňování oběti, odborně mluvíme o sekundární viktimizaci.“

Můžete to rozvést?

„Jedná se o špatné zacházení s obětí v době po trestném činu, které vede k psychickým nebo spíše emocionálním ranám. Typickým příkladem je očerňování oběti – může si za to sama, patří jí to, koledovala si o to apod. Jde tedy o další, druhotné ubližování, kterého se může dopustit policie a soudy, lékaři, ale také rodina, média.“

Co se týče sexuálního napadení, říká se, že si za to oběť často může sama, protože např. nosí moc vyzývavé oblečení.

„Tady vás musím zastavit. Přece nežijeme ve světě, kde je normální, aby silnější ubližovali slabším. Tímto tvrzením stavíte vnímání viny a spravedlnosti na hlavu. To, co říkáte, jsou typické mýty, které nahrávají pachatelům a škodí obětem. Obětí napadení, a to i sexuálního, se může stát kdokoli, žena a také muž. Jeden mýtus tvrdí, že znásilňovány jsou především atraktivní ženy. Je to nesmysl.“

Lze tedy nějak specifikovat, kdo se častěji stává obětí?

„U chladné agrese si násilníci většinou vybírají  někoho, na koho si troufnou, protože věří, že ho přemohou anebo udolají. Někdy si pachatel vyčíhne situaci, kdy je oběť zranitelná. U horké agrese kolabují zábrany, mizí brzdy blokující fyzický útok, a tak se pachatel sápe na někoho, kdo ho dostal do varu anebo na koho má »pifku«.“

Předpokládám, že co se týče násilníků, převažují muži, je to tak?

„Ano. Statisticky vzato je násilí nejvíce problémem mladistvých a mladých mužů. Podle výzkumů ve věkovém pásmu od 15 do 30 let. Vybavím si ale i případ, kdy se dosud bezúhonný 65letý muž dopustil sexuálního násilí na 70leté sousedce.“

Mají násilníci nějaký společný psychický problém?

„Strkat všechny násilníky do jednoho pytle nejde. Mohou mít různé povahy i motivy. Liší se inteligencí, sebevědomím i kontrolou impulzů. Obvykle se rozlišuje účelové násilí, takový pachatel používá násilí jako způsob, jak získat nějaký profit, třeba uloupit peníze nebo mobil. Emoční typ pachatele ventiluje cestou násilí přetlak emocí, třeba vztek za domnělou urážku, nebo posilněn alkoholem napadne soka v lásce. A pak jsou ještě nabuzení pachatelé, kteří se prostě chtějí na někom nebo něčem vybít, upustit páru.“

A když se zaměříme přímo na agresory, kteří znásilňují ženy?

„Sexuální násilník není diagnóza. Neexistuje jeden »správný« profil. Znásilnit může i člověk, který netrpí žádnou poruchou. Když už bych měla vyjmenovat nějaké typické znaky, pak uvedu: přezíravý postoj k ženám, sebestřednost, postoje schvalující násilí, chybějící empatie. A to jsou prostě »špatné« vlastnosti, názory, postoje. Ale také jde o to, o jaký typ znásilnění jde.“

Existuje jich více?

„Jsou dva základní typy. Prvnímu se říká loupežné či přepadové znásilnění, kterého se dopouští cizí pachatel na neznámé ženě a bývá spojeno i s vážným násilím. A druhý typ se nazývá vztahové znásilnění, právě proto, že se ho dopustí přítel či expřítel, kolega z práce, soused, kamarád manžela a podobně. Jde o to, že u vztahového znásilnění to oběť vůbec nečeká, je zaskočena, a pachatel tak nemusí sáhnout k těžkému násilí.“

Ke všemu se často tyto případy neobjevují ve statistikách, protože oběti mlčí...

„Ano, podle některých výzkumů je oznámeno pouze 8 % vztahových napadení. Přičemž čím bližší je vztah mezi napadenou obětí a násilníkem, tím hůře se napadení oznamuje. Když má potom žena nějaké zranění a je nucena jít k lékaři, vysvětluje, že si třeba ruku narazila nebo zlomila, protože spadla ze schodů...“

Je tedy pravda, že ve většině případů oběť násilníka velmi dobře zná?

„Jistěže jsou zákeřná napadení nicnetušící oběti, která zkříží náhodou cestu pachateli, jenž zrovna hledá kořist. Ale v kriminologii platí, že větší pravděpodobnost napadení hrozí od lidí, se kterými jsme nějakým způsobem v kontaktu.“

Jaký má násilné napadení psychický dopad na oběti? 

„Úmyslné násilí zanechává rány nejen na těle, ale i na duši. Oběť třeba každý den jezdila do práce na kole. Po přepadení toho není schopná, do práce ji musí vozit manžel autem. Co se týče sexu, ten je běžně spojen s intimitou, pocitem blízkosti a důvěry. Jenže tento biologicky podmíněný program pachatel vyzkratuje, zničí nakrátko či nadlouho duševní stabilitu oběti.“

Lze se od takové zkušenosti zcela odpoutat?

„Většině obětí se to podaří. Ale záleží na mnoha okolnostech. Horší výhledy na odpoutání jsou, čím mladší je oběť a čím bližší či důležitější je pachatel svým vztahem k oběti. Když zraňuje blízký člověk, jsou psychické následky vždy závažnější.“

Jak si může oběť nejlépe najít zpátky zdravý pohled na sex či celkově zase věřit druhému pohlaví?

„Obnovení důvěry může trvat dlouho. Důležité je mít kolem sebe pár lidí, kterým může oběť věřit a kteří jí podporují při návratu k běžnému dni. A pak se může obrátit např. na poradny Bílého kruhu bezpečí, které poskytují obětem zejména psychologickou a právní pomoc.“

Může pomoct i rodina a nejbližší přátelé?

„Rodina má dát jasně najevo, že to není vina oběti a měla by naslouchat, když o tom potřebuje mluvit.“

Kdo je Doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc.?

K teoretické viktimologii se dostala přes praktickou pomoc obětem kriminality v obecně prospěšném spolku Bílý kruh bezpečí. Jako psycholog pomáhá obětem v pražské poradně BKB. „Zájem o pachatele má dlouhou tradici. Naproti tomu situace obětí kriminality se dostala do hledáčku odborníků poměrně nedávno. Pomáhat lidem, kteří nic zlého neudělali, a přesto se jim v jednom okamžiku změní život, je práce, která má smysl,“ vysvětluje Čírtková, proč si tento obor vybrala.

VIDEO: Policejní psycholožka Čírtková: „Muži jsou doma týráni častěji, než si myslíme.“

Video Policejní psycholožka Čírtková: „Muži jsou doma týraní častěji, než si myslíme.“ - Andrea Ulagová, Jan Jedlička

Sledujte pořady Blesk Zpráv

Epicentrum S prezidentem v Lánech Ptám se, pane premiére

Redakce Blesk Zpráv pro vás každý týden od pondělí do čtvrtka připravuje pořad Epicentrum s rozhovory na aktuální témata. Kromě toho vám pravidelně přinášíme názory prezidenta Miloše Zeman v pořadu S prezidentem v Lánech a zpovídáme i premiéra Andreje Babiše.

sigmae ( 27. června 2019 13:16 )

skvěle napsáno, psycholožce tleskám

5nastolevceskych ( 27. června 2019 08:20 )

Policejní čarodějnice Čírtková má těžké deprese z nezájmu mužů o její kostrč. Proto jsou pro ní všichni muži zločinci už od narození.

Zobrazit celou diskusi
Další videa