Svět se dramaticky mění, musíme se přizpůsobit, říká Smoljak. Změny klimatu dělí politiky

Jak lidem vysvětlit, že ke klimatické změně dochází a že se na jejím řešení budeme muset podílet všichni. Otázka, nad kterou si láme hlavu nejen odborník. Obvykle se debata stočí k roli politiků, pokud oni nebudou zdůrazňovat, že téma je důležité, tak ani veřejnost k tomu nebude přistupovat vážně.

Jenže i politici se na míře důležitosti nedokážou shodnout. „Na politické scéně vidíme souboj mezi dvěma skupinami politik. Jedna vidí, že svět se dramaticky mění a že se tomu musíme nějakým způsobem přizpůsobit a naopak třeba i využít možnosti, které ty změny dávají,“ popisuje Smoljak, který ochranu životního prostředí zdůrazňoval i během kampaně.

„Pak je tady druhá skupina, která, se obávám, má momentálně převahu, která také vidí, že se svět mění, ale tvrdí, že ho můžeme vrátit do podoby, jakou si pamatujeme třeba v devadesátých nebo osmdesátých letech a že tady ten svět můžeme vrátit o 30 let zpátky,“ říká senátor pro Blesk Zprávy.

„Jdeme špatným směrem.“ Klimatologové varují před stoupající teplotou a šířícím se suchem

On sám je přesvědčený, že svět vrátit nemůžeme. A podle něj to moc dobře ví i zmíněná druhá skupina politiků. „Ale je to takový trik, který bohužel dobře funguje. Rádi poslouchají, že svět se prostě zbláznil a stačí, když ho hodíme zpátky na staré koleje a všechno bude v pořádku,“ líčí, jak někteří politici slyší na jednoduchá řešení.

„Mně je jasné, že to je pohádka, že se skutečně musíme nějakým způsobem změnám přizpůsobit,“ podotýká Smoljak, podle kterého musíme využít možností, které nám ta změna dává. „A ty tam skutečně jsou,“ zdůrazňuje.

K posunu v přístupu podle něj ale došlo. Dobře si pamatuje, kdy se politický mainstream zaklínal tím, že klimatická změna neexistuje a pokud se něco jako změna klimatu děje, tak za to rozhodně nemůže člověk. „Já jsem hrozně rád, že tohle už je dneska menšinový názor, že většina politiků už akceptovala, že k těm změnám dochází a že s nimi musíme něco dělat (…) Zaplať pánbůh, že už jsme se dostali z toho bodu, že máme zavřené oči nebo že strkáme hlavu do písku,“ říká.

Co se ale dle jeho názoru nezměnilo, je to, že výrazná část politiků ještě stále odmítá konkrétní nástroje, které mohou klimatickou změnu tlumit, například emisní povolenky. Ty popisuje jako tržní opatření, která jsou schopná situaci měnit k lepšímu, aniž by je bylo třeba vymáhat regulacemi. „Protože trh ze své podstaty funguje tak, že je využije způsobem, který je výhodný pro dekarbonizaci třeba naší ekonomiky,“ vysvětluje Smoljak.

Senát má podle něj v celé diskuzi specifickou úlohu. Většina environmentální legislativy totiž přichází z Evropské unie. „Zatímco ve Sněmovně se ty evropské zákony projednávají pouze ve výboru a nejdou na plénum, tak my je projednáváme i na plénu, takže to má mnohem širší dosah, ta debata je mnohem intenzivnější a zavazujeme vládu k tomu, aby nějakým způsobem na ty věci reagovala, a vyzýváme ji k určitým jako postupům,“ popisuje senátor pro Blesk Zprávy.

„Přesvědčte nás“

Europoslankyně Radka Maxová (nezávislá, zvolena za ČSSD) je přesvědčena, že v Evropském parlamentu je dostatek politiků, kteří téma neberou na lehkou váhu. Dokonce je podle ní v tomto orgánu více lidí, kteří jsou naklonění ostřejší reakci, oproti například Evropské radě. I ona však potvrzuje, že se zde stále najdou politici, které například zelená transformace vůbec nezajímá. A jejich názory pak rezonují více.

Pro Evropskou unii jako celek je to ale téma číslo jedna. „Bylo to na začátku tohoto mandátu, je to stále a věřím tomu, že to bude i dál,“ říká Maxová.

Extrém, ve kterém se nedá žít. V Maroku naměřili rekordní teplotu přes 50 °C

To analytička Romana Jungwirth Březovská z Asociace pro mezinárodní otázky, která se zaměřuje na klimatickou diplomacii, má s přístupem politiků spíše negativní zkušenosti. „Naposledy, když jsme se o tom (klimatické změně, pozn. red.) bavili s jedním politikem, tak nám zkrátka řekl ‚přesvědčte nás', což jenom ukazuje na to, jak u nás chybí politický leadership,“ uvedla.

Podle ní politické strany v této oblasti příliš neplní svou roli, jelikož tady jsou krize, je to podložené daty a jejich osobní zaslepenost nebo neznalost problematiky vede k tomu, že téma následně není dobře komunikováno ze strany lidí, kteří mají mediální pozornost. „Nejefektivnější by bylo samozřejmě, kdyby ta politická reprezentace si byla vědoma své role,“ míní Březovská.