Pražský hrad zveřejnil jména letos vyznamenaných osobností ku příležitosti státního svátku 28. října. Jsou mezi nimi lidé z oblasti kultury, vědy nebo podnikatelské činnosti. Tradičně nechybí ani váleční veteráni. Kvůli hospitalizaci prezidenta Miloše Zemana se neuskutečnilo večerní předávání nejvyšších státních vyznamenání ve Vladislavském sále, odloženo bylo i jmenování nových generálů.
Koho se Zeman rozhodl vyznamenat? Bohdalovou, Remka i Kellnera, celkem jde o 29 jmen
1.Mgr. Jiřina Bohdalová
herečka
Řád bílého lva občanské skup. I. třídy (za zvláště vynikající zásluhy o stát v oblasti umění)
Legendární česká herečka oslavila letos 3. května úctyhodné devadesátiny.
Kromě veseloher, různých estrádních skečů a Televarieté, v nichž byla skvělou partnerkou Vladimíru Dvořákovi, postupně vynikla i v tragikomických a charakterních rolích. Z filmů to byly Hvězda zvaná Pelyněk režiséra Martina Friče, válečný film z roku 1964, kde se sešla se svou životní láskou Radoslavem Brzobohatým, dále trezorové Ucho Karla Kachyni, kde excelovala s Brzobohatým v hlavní roli, a již porevoluční Fany téhož režiséra.
„Česká Shirley“
Na jevišti sehrála výrazné dramatické role mimo jiné v Idiotce, Hedě Gabblerové, Podivné paní Savageové nebo třeba v Láskách paní Katty. V televizi zase v Návštěvě staré dámy či v inscenaci Kat nepočká. A ostatně i její komediální postavy většinou do smíchu mísí trochu slz.
Před kamerou stála „Jiřinka“ poprvé v šesti letech. Narodila se 3. května 1931 v rodině truhláře a služebné, která se věnovala ochotnickému divadlu. Poprvé si zahrála v grotesce Pižla a Žižla na cestách holčičku v parku, která nabídne chudým komikům svačinu. Psal se rok 1937 a malou herečku tehdy nazvali českou Shirley.
V osmi letech se objevila ve filmu Zlatý člověk a v devíti ve snímku Madla zpívá Evropě. „Sehrála jsem v první republice tři filmy a ten první, ale to nikde neříkejte, byl ještě němej. Tak nějak skončila ta moje první dekáda,“ prozradila v rozhovoru.
Otec v protikomunistickém odboji
A ta druhá byla náročná. Na DAMU ji vzali až napotřetí, studium herectví ale musela přerušit kvůli zatčení svého otce za protistátní činnost a taky proto, že se narychlo vdávala, v roce 1954 za inženýra Břetislava Staše. Na cestě už byla dcera Simona.
DAMU pak v roce 1957 dostudovala přes to, že se musela starat o dceru, maminku i mladší sestru: „Provázel mě strach, obava o existenci, naděje, že táta v kriminále přežije a že navzdory všemu zlému dostuduju, že holka bude zdravá, manželství se mi nerozpadne, že se z toho všeho doma nezblázníme,“ svěřila se v tisku. Její otec ve vězení strávil sedm let a v roce 2016 obdržel in memoriam osvědčení o účasti na protikomunistickém odboji.
Po škole začínala Bohdalová u Jana Wericha v Divadle ABC. Právě kvůli Werichovi ji kontaktovala Státní bezpečnost, herečka však informace o něm odmítla předávat. Přesto ji Státní bezpečnost od konce 50. let vedla jako agentku a teprve až roku 2004 soud konstatoval, že byla ve svazcích StB vedena neoprávněně. Bohdalová tehdy uspěla u vrchního soudu se žádostí o výmaz svého jména ze seznamů spolupracovníků.
Od roku 1967 zakotvila na Vinohradech, kde vynikla třeba v Kočičí hře. Jiří Hubač pro ni napsal Kláru z Domu na nebesích či Josefínu ve hře Generálka. Od roku 2005 působí v Divadle Na Jezerce, kde vytvořila titulní role v inscenacích Lásky paní Katty, Paní plukovníková a nejnověji roli Fonsie v inscenaci Gin Game, v jevištním partnerství s Milanem Kňažkem.
Brzobohatý byl jejím partnerem před kamerou i v soukromí
Před filmovou kamerou zazářila od 60. let nejen jako Dáma na kolejích, ale i ve snímcích Ženy v ofsajdu, Čtyři vraždy stačí, drahoušku či v rozverné komedii Světáci režiséra Zdeňka Podskalského. A životní roli dostala ve zmíněném Kachyňově Uchu (1970), kritikou i diváky ceněném, které ale zamířilo do trezoru a k divákům se dostalo až po dvaceti letech.
Za Brzobohatého se Bohdalová i provdala, ale na začátku 80. let se kvůli jeho novému vztahu rozvedli. Sešla se s ním před kamerou opět na sklonku jeho života v roce 2012 ve filmu Vrásky z lásky režiséra Jiřího Stracha, její výkon byl nominován na Českého lva. Se stejným režisérem natočila v roce 2019 televizní psychologické drama Klec, které získalo vloni zvláštní cenu poroty na festivalu Seoul International Drama Awards.
V období normalizace Bohdalová moc netočila hlavně kvůli tomu, že v roce 1970 svědčila na svatbě Jeleny Mašínové a spisovatele Pavla Kohouta (spolu s manželem Brzobohatým) a že její sestra Jaroslava emigrovala do Švédska.
O to víc vynikla v televizi, kde už v 60. letech zaujala především děti svým typickým hlasem, v roli vypravěčky Příběhů ovčí babičky, Křemílka a Vochomůrky, Broučků, Pohádek z mechu a kapradí či ve večerníčku Rákosníček a hvězdy. A hrála i ve slavných seriálech - pro děti o Panu Tau, pro dospělé v F. L. Věkovi či v Chalupářích. Také ve čtyřdílném filmu Přítelkyně z domu smutku režiséra Hynka Bočana. A její spolupráce s Dvořákem v Televarieté trvala přes 40 let.
Bohdalová už jeden metál od současné hlavy státu má – v roce 2013 jí Zeman udělil Medaili Za zásluhy. Stávajícího prezidenta herečka také veřejně podporovala v obou přímých prezidentských volbách.
„Ještě nedám pokoj“
Úspěch ji provází i v porevolučním období - za již zmíněnou roli oligofreničky Fany ve stejnojmenném snímku z roku 1995 si odnesla Českého lva. Dalšího má za hlavní roli v pohádce Nesmrtelná teta z roku 1993.
Když na Tháliích v roce 2011 přebírala „Bohdalka“ cenu za celoživotní dílo, pohrozila v nadsázce publiku, že „pokoj ještě nedá“. A v předvečer oslavy svých devadesátin se svěřila se svou vírou, že s humorem a nadhledem jde v životě všechno líp. Také prozradila své životní krédo: „Dělat jen to, na co stačím a lámat si hlavu jenom tím, co můžu ovlivnit.“
2.Alfred Duff Cooper
britský politik a diplomat, spisovatel
Řád bílého lva občanské skup. I. třídy (za zvláště vynikající zásluhy ve prospěch ČR)
Britský diplomat a na konci 30. let ministr války a první lord Admirality byl velkým kritikem politiky appeasementu tehdejšího ministerského předsedy Nevilla Chamberlaina.
Den po podpisu Mnichovské dohody jako jediný rezignoval na členství v Chamberlaineově vládě.
„On byl výjimečný tím, že doslova jako sloup ční z Chamberlainova tehdejšího kabinetu, protože on jediný abdikoval. Funkci složil právě v reakci na postup premiéra v Mnichově,“ řekl o něm v roce 2013 historik Vojenského historického ústavu v Praze Aleš Knížek.
Zajímavostí je fakt, že Cooperova neteř Enid Levitová (dcera jeho sestry Stephanie) je babičkou britského expremiéra z let 2010 až 2016 Davida Camerona.
3.genmjr. in memoriam Alexander Hess
in memoriam
vojenský letec, důstojník československé armády a letectva
Řád bílého lva vojenské skup. I. třídy, i.m. (za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost)
Vojenský letec Alexander Hess, který zemřel 10. srpna 1981 v americkém exilu ve věku 83 let, se do dějin zapsal jako první velitel československé 310. perutě britského Královského letectva (RAF). Své krajany vedl přitom jeden z nejuznávanějších prvorepublikových letců, který slavil úspěchy na mezinárodních soutěžích i olympiádě v Berlíně, v době, kdy mu bylo 42 let. Stejně staří piloti v RAF většinou aktivně nesloužili, podle nařízení leteckého maršála Hugha Dowdinga nemělo být veliteli stíhací perutě víc než 26 let. Hess ale ukázal, že i starší pilot dokáže být užitečný.
Rodák z Karlovy Hutě na Berounsku byl v roce 1916 krátce po maturitě odveden do rakousko-uherské armády a během první světové války to v jejích řadách dotáhl až na poručíka. Po válce krátce studoval strojní inženýrství, už v červnu 1919 ale znovu oblékl uniformu a od května 1920 spojil svou kariéru s létáním. Začínal jako pozorovatel, v roce 1924 konečně absolvoval pilotní výcvik a postupně stoupal po služebním žebříčku, mimo jiné absolvoval stáž ve Francii. Kromě toho se už od poloviny 20. let věnoval sportovnímu létání, mihl se i ve filmu Slavia L-BROX aneb Románek letcův.
Hess přežil sestřel nad Londýnem
V roce 1926 vyhrál jednu z kategorií Rychlostního závodu o cenu prezidenta republiky, ve 30. letech úspěšně vedl československé družstvo na olympijských hrách v Berlíně nebo na Mezinárodním leteckém mítinku v Curychu. Za mobilizace velel Aexander Hess jedné z perutí vybavených nejmodernějšími čs. stíhačkami Avia B-534, po okupaci se zapojil do odboje a v lednu 1940 odešel do exilu. Do bojů ve Francii už ale pořádně zasáhnout nestihl a v červnu 1940 Hess spolu s dalšími Čechoslováky odplul do Velké Británie, kde vstoupil do řad RAF. Díky svým zkušenostem se stal prvním velitelem 310. perutě a zapojil se i do bitvy do Británie.
Přestože byl někdy i o dvě dekády starší než jeho spolubojovníci, pro které byl otcovským vzorem, neváhal se osobně zapojit do bojů. Čs. peruť, jejíž výzbroj tvořilo 16 letounů Hawker Hurricane, zasáhla poprvé do bojů 26. srpna 1940, o pět dnů později dosáhl Hess dvou sestřelů. O dva týdny později ho štěstí opustilo, když ho nad Londýnem sestřelil nadporučík luftwaffe Walter Horten, Hessovi se ale podařilo vyskočit padákem a vyvázl bez zranění. „Dopadl jsem tvrdě, ale přitom jsem měl štěstí, protože to se mnou žuchlo do měkké ornice, jež pád hodně zmírnila,“ vzpomínal Hess, který se brzy vrátil do akce.
Podruhé do exilu
Velitelem 310. perutě RAF byl do února 1941, poté vystřídal řadu štábních funkcí, mimo jiné působil jako čs. letecký atašé ve Washingtonu a Ottawě. Do Československa se vrátil na jaře 1946, o půl roku později se stal velitelem letectva na jihu Čech. Po komunistickém převratu v únoru 1948 ale musel skončit a v červnu raději odešel podruhé do exilu. Zapojil se do činnosti Rady svobodného Československa, do odchodu do důchodu v roce 1965 se živil jako poradce aerolinek PanAm. Pohřben byl po boku svých pilotů v čs. oddělení Brookwoodského hřbitova u Londýna. Po listopadu 1989 se dočkal rehabilitace a hodnosti generálmajora in memoriam.
4.Ing. Petr Kellner
in memoriam
podnikatel
Řád bílého lva občanské skup. I. třídy (za zvláště vynikající zásluhy o stát v oblasti hospodářské)
Podnikatel a finančník Petr Kellner měl pověst nejbohatšího a jednoho z nejvlivnějších Čechů a taky muže, co si hlídal soukromí. V investiční skupině PPF, která investuje do řady odvětví a působí na třech kontinentech, ovládal téměř 99 procenta. Na veřejnosti se miliardář Kellner příliš neukazoval, s médii komunikoval zřídka. Tragicky zahynul letos 27. března při pádu vrtulníku na Aljašce ve věku 56 let.
Kellner byl 110. nejbohatším člověkem planety
Kellner byl s náskokem nejbohatší Čech, od března roku 2006 jej časopis Forbes řadil do světového žebříčku miliardářů. Zatímco před 15 lety byl s majetkem odhadovaným na 75 miliard korun na 224. místě, loni v dubnu už mu americké vydání magazínu přiřklo 14,9 miliardy dolarů (373 miliard korun) a 68. místo. Podle posledního žebříčku z letošního dubna byl Kellner loni 110. nejbohatším člověkem na světě s majetkem v hodnotě 17,5 miliardy dolarů (386 miliard Kč).
„Vím, že je to čtivé, ale není to nejdůležitější,“ řekl před lety Kellner k podobným žebříčkům v jednom ze vzácných rozhovorů v MfD. V jiném řekl, co by chtěl, aby po něm zůstalo. „Mám to hodně spojené: Kellner a PPF. Jednou bych chtěl, aby se na PPF koukalo jako na firmu, která to někam dotáhla,“ řekl v roce 2007.
5.Ing. Vladimír Remek
bývalý vojenský pilot a kosmonaut, bývalý poslanec EP
Řád bílého lva občanské skup. I. třídy (za významné proslavení vlasti v zahraničí)
Třiasedmdesátiletý Remek letěl do vesmíru v roce 1978 na palubě lodi Sojuz 28 s ruským kolegou Alexejem Gubarevem, strávil osm dní na palubě orbitálního komplexu Saljut. Stal se prvním občanem jiné země než Sovětského svazu a Spojených států, který se dostal do kosmu.
V letech 2014 až 2018 byl českým velvyslancem v Rusku. Mezi lety 2004 až 2013 působil jako poslanec Evropského parlamentu za KSČM.
6.prof. MUDr. Karel Raška, Dr.Sc.
in memoriam
voják, lékař a epidemiolog, zakladatel moderní československé epidemiologie
Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy (za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva)
Zakladatel moderní československé epidemiologické školy Karel Raška, který zemřel 21. listopadu 1987 jen několik dnů po svých 78. narozeninách, proslul jako spoluautor globálního vymýcení pravých neštovic. V roce 1963 se stal ředitelem sekce infekčních nemocí Světové zdravotnické organizace (WHO) v Ženevě a o čtyři roky později započal jím řízený boj proti neštovicím. A po pouhých dvou letech už bylo 20 nejpostiženějších afrických států choroby zbaveno.
Doma však jeden z nejvlivnějších českých vědců 20. století narazil na normalizační režim. Už v roce 1970 jej odvolali z vedení Ústavu epidemiologie a mikrobiologie, který vedl už od počátku 50. let, a nakonec musel své působiště opustit, navíc mu úřady odepřely penzi. Zásluhy za vymýcení neštovic, završené v roce 1978, získali jiní. Svět však na Karla Rašku nezapomněl, v roce 1984 mu například Královská lékařská společnost v Londýně udělila prestižní Jennerovu medaili.
Syn nestora české epidemiologie už „metál“ má
Rodák ze Strašína na Klatovsku se už jako mladý lékař stal odpovědným za zdravotní situaci českých uprchlíků ze Sudet. V roce 1945 pak organizoval likvidaci velké epidemie skvrnitého tyfu v terezínském ghettu - pomáhali mu s ní dobrovolníci i manželka Helena. V komplikované době jeho razantní přístup zabránil rozšíření nemoci do Evropy. Nemenší odvahu Raška prokázal také například při studiu ohnisek moru v oblastech bývalého Sovětského svazu, Indie nebo Číny.
Vymýcení pravých neštovic přitom nebylo jediným úspěchem, kterých Karel Raška dosáhl. Prosadil také revoluční léčbu spály pomocí penicilinu, zavedl metodiku pro diagnostikování střevních onemocnění či eliminoval epidemie virových hepatitid. Podařilo se mu výrazně omezit výskyt černého kašle, záškrtu nebo dětské obrny. A z Ústavu epidemiologie a mikrobiologie, do jehož čela nastoupil v roce 1952, vybudoval jedno z nejlepších světových pracovišť svého druhu.
Je otcem světově proslulého odborníka v molekulární virologii, imunologii a imunopatologii, profesora Karla Rašky mladšího. Tomu v roce 2010 prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy I. stupně.
7.genpor. v.v. Ing. Jiří Baloun, Ph.D., MSc
velvyslanec ČR v Afghánistánu
Medaile Za hrdinství (za hrdinství)
Generál v záloze Jiří Baloun byl velvyslancem v Afghánistánu jmenován v lednu 2020. Do diplomacie přešel po kariéře v armádě, kde zastával řadu významných funkcí. Před nástupem na velvyslanectví v Kábulu byl ministerským radou na ministerstvu zahraničních věcí.
V souvislosti se zhoršující se situací v Afghánistánu byla česká ambasáda v Kábulu v srpnu evakuována. Baloun a hospodářka velvyslanectví byli tehdy eskortováni na letiště ochranným týmem Vojenské policie KAMBA, odkud poté řídil evakuaci místních pracovníků české ambasády nebo spolupracovníků české armády. Z Kábulu odletěl v druhém letu o několik dní později. Za práci mu kromě ministra zahraničí Jakuba Kulhánka (ČSSD), který mu udělil nejvyšší resortní vyznamenání Za zásluhy o diplomacii, poděkoval také premiér Andrej Babiš (ANO).
8.kpt. Zdeněk Poul
velitel jednotky vojenské policie přidělené k ochraně velvyslanectví ČR v Afghánistánu
Medaile Za hrdinství (za záchranu lidského života)
9.št. prap. Michaela Tichá
in memoriam
vojákyně
Medaile Za hrdinstvi (za hrdinství v boji)
Ve čtvrtek 12. listopadu 2020 přišla z Egypta smutná zpráva. Na Sinajském poloostrově havaroval vrtulník Black Hawk s osmi lidmi na palubě. Mezi sedmi oběťmi byla bohužel i česká rotmistryně Michaela Tichá (†27). Mladá žena se stala první českou vojačkou, která zemřela na zahraniční misi.
Den poté ministr obrany Lubomír Metnar rozhodl o jejím povýšení in memoriam do hodnosti štábní praporčice.
10.Gevorg Avetisjan
majitel společnosti Marlenka international, s.r.o.
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti hospodářské)
Rodilý Armén Gevorg Avetisjan a zakladatel firmy Marlenka v roce 1995 kvůli karabašské válce přesídlil do České republiky a v roce 2002 začal péct dorty podle tradiční rodinné receptury a prodávat je do místních kaváren ve Frýdku-Místku a Ostravě. V návaznosti na první drobné úspěchy rozjel v roce 2003 ve Frýdku-Místku sériovou výrobu, přičemž dort pojmenoval po své matce a dceři.
Ve firemní továrně pracuje přibližně 300 zaměstnanců, celkové tržby společnosti Marlenka International dosáhly 590 milionů korun. V roce 2015 sídlo firmy navštívil i prezident republiky Miloš Zeman.
11.brig. gen. v.v. Ing. Karel Blahna
bývalý velitel praporu rychlého nasazení mírových sil OSN
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů)
Generál Karel Blahna se v roce 1992 stal prvním velitelem československého praporu mírových sil OSN v misi UNPROFOR který byl nasazen v dubnu 1992 v náročných podmínkách Sektoru JIH v tzv. srbské Krajině na území dnešního Chorvatska. V těchto misích působil dále v letech 1993 a 1995.
12.MUDr. Jan Cimický, CSc.
psychiatr, prozaik, básník, překladatel, dramaturg a scénárista
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti kultury)
V roce 1972 vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a od počátku své lékařské dráhy se specializoval na psychiatrii. Až do roku 1996 pracoval v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, kde byl v letech 1981–1996 primářem socioterapeutického a rehabilitačního oddělení. V roce 1996 si otevřel privátní Centrum duševní pohody Modrá laguna.
Je čestným předsedou České sekce Mezinárodní organizace autorů dobrodružné a detektivní literatury (AIEP) a členem Obce spisovatelů. Jeho próza čerpá převážně z lékařské praxe, mnohdy jde o příběhy s detektivní zápletkou. Vydal i několik sbírek poezie.
13.doc. PhDr. Miroslav Černošek, Ph.D.
sportovní podnikatel, manažer a funkcionář
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti sportu)
Černošek je třiasedmdesátiletý sportovní podnikatel, manažer a funkcionář, majitel společností TK Plus a Česká sportovní, která ovládá tenisový klub TK Agrofert Prostějov a v minulosti také TK Sparta Praha.
14.František Filip
in memoriam
filmový a televizní režisér
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění)
František Filip byl český filmový a televizní režisér. Již během studií na FAMU počátkem 50. let 20. století točil své první dokumentární filmy. Po absolutoriu nastoupil v roce 1954 do krátce předtím vzniklé Československé televize, kde setrval až do odchodu do důchodu a i poté s televizí dále spolupracoval. Během svého života režíroval okolo 600 filmů a televizních pořadů všech žánrů pro diváky všech věkových kategorií.
Ve věku 90 let zemřel letos v lednu na komplikace spojené s onemocněním covid-19.
15.JUDr. Pavel Foltán
právník, spisovatel, novinář
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát)
Čtyřiašedesátiletý český právník, spisovatel, novinář a vysokoškolský učitel, v letech 2001 až 2003 a opět 2009 až 2015 člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (v letech 2009 až 2015 též místopředseda rady), od roku 2018 člen Rady České tiskové kanceláře.
V letech 2007 až 2008 byl tiskový mluvčím Nejvyššího státního zastupitelství, od roku 2009 pro něj pracoval jako mediální analytik.
Jako písničkář spolupracoval s hudební legendou Karlem Krylem.
16.Ing. Karel Hanzl
starosta Školského spolku Komenský
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti výchovy a školství)
Karel Hanzl je starostou Školského spolku Komenský, který provozuje česko-německou dvojjazyčnou školu ve Vídni.
17.plk. Ing. Jan Horal, MBE
in memoriam
válečný veterán, podnikatel, hoteliér, iniciátor kulturního života a filantrop
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti kultury)
Pocházel z židovské rodiny legionáře a vojenského lékaře. Jako pětileté dítě začal chodit do Sokola. Navštěvoval měšťanskou školu a poté ho rodiče přihlásili do českého gymnázia v Užhorodě.
Na počátku roku 1939 uprchl z nacisty okupované vlasti a poté působil v československé armádě v Palestině. Ještě během války přesídlil do Anglie, po jejím skončení se vrátil do Československa. Po komunistickém puči odjel do Švédska.
Po roce 1989 se navrátil do rodného Československa, kde v Praze a v Českém Krumlově začal úspěšně podnikat v hotelovém průmyslu. Od devadesátých let začal rovněž bojovat za navrácení práv a důstojnosti českým vojákům, kteří bojovali se západními spojenci, se kterými bylo po komunistickém převratu velmi špatně zacházeno a kteří byli považováni za potenciální zrádce či špiony.
Horal zemřel v listopadu roku 2011.
18.Robert Klein
in memoriam
československý odborář a politik
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát)
Klein byl československý odborář a politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou.
Ve 30. letech spolupracoval s německými a rakouskými antifašisty, především odboráři, kteří emigrovali do Československa. Roku 1941 zemřel v koncentračním táboře Buchenwald jako politický vězeň nacistického režimu.
19.Vladimír Komárek
in memoriam
malíř, grafik, ilustrátor
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti umění)
Komárek byl český malíř, grafik, ilustrátor, pedagog a semilský patriot. Patřil k předním osobnostem českého výtvarného umění 20. století. Jeho obrazy, grafiky a ilustrace si svou podmanivostí získaly nejen pozornost, ale i srdce mnoha lidí.
Zemřel v roce 2002 v Jilemnici ve věku 74 let.
20.Mgr. Václav Krása
politik
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát)
Devětašedesátiletý Krása je dlouholetým předsedou Národní rady osob se zdravotním postižením ČR. Předtím téměř 10 let působil jako poslanec.
21.Lukáš Krpálek
judista, sportovec
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti sportu)
Prvním českým olympijským vítězem v judu se 11. srpna 2016 stal tehdy pětadvacetiletý Lukáš Krpálek, když ve finále ve váhové kategorii do 100 kilogramů porazil nasazenou jedničku Elmara Gasimova z Ázerbájdžánu na ipon. Olympijské zlato není zdaleka jedinou Krpákovou medailí z vrcholných akcí. Dvakrát se stal mistrem světa - podruhé se mu to, už po přestupu do kategorie nad sto kilogramů, podařilo před dvěma lety v Tokiu. V ikonické hale Budókan tehdy udolal ve čtvrté minutě nastavení domácího Hisajošiho Harasawu.
A letos přidal další skvělý triumf - ve stejné hale na olympijských hrách v Tokiu získal zlatou medaili v kategorii nad 100 kilogramů, když ve finále porazil Gruzínce Gurama Tušišviliho.
22.prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc., Ph.D.
historik období 19. a 20. století
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti výchovy a školství)
Devětaosmdesátiletý významný český historik Kvaček se celou vědeckou dráhu specializuje na dějiny diplomacie mezi světovými válkami, období druhé světové války a kulturní dějiny konce 19. a počátku 20. století.
Jeho publikační činnost mu vynesla trojnásobné ocenění Cenou Egona Erwina Kische za literaturu faktu. Kvaček je také držitelem Stříbrné pamětní medaile Senátu z roku 2012.
23.gen. Ing. Milan Maxim
bývalý náčelník Generálního štábu Ozbrojených sil SR
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát)
Pětašedesátiletý Maxim je slovenský generál a bývalý Náčelník Generálního štábu Ozbrojených sil Slovenské republiky. Od roku 2009 působil jako přidělenec obrany v Praze.
24.prof. Ing. Michal Mejstřík, CSc.
in memoriam
ekonom, profesor Univerzity Karlovy
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti vědy, výchovy a školství)
Mejstřík se narodil v roce 1952, vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a pak pracoval v Ekonomickém ústavu Československé akademie věd. Po roce 1990 studoval na Londýnské ekonomické škole. Později se stal šéfem poradenské společnosti EEIP, v letech 2002 až 2007 zasedal v dozorčích radách několika krajských distributorů plynu, ČEZ, Českého Aeroholdingu, působil také dva roky jako předseda dozorčí rady ČSA.
Mejstřík vydal desítky odborných publikací. Jeho působení mělo mezinárodní přesah, byl například konzultantem Světové banky nebo Evropské komise. V letech 2011 až 2014 byl předsedou Mezinárodní obchodní komory (ICC) ČR a členem světové rady ICC. Od roku 2016 byl honorárním konzulem Korejské republiky v ČR. Obdržel také řadu odborných ocenění.
Osudným se mu stal koronavirus
V době pandemie covidu-19 byl profesor Mejstřík členem ekonomického poradního týmu Ústředního krizového štábu. Působil také v expertní skupině KoroNERV-20, která vznikla loni v březnu s cílem zmenšit dopady pandemie na českou ekonomiku. Podle informací webu Forbes Mejstřík podlehl právě covidu-19.
Do roku 2014 byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV).
25.doc. Ing. Miloš Michlovský, DrSc.
odborník v oboru vinařství, vinohradnictví a šlechtění révy vinné
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti hospodářské)
Michlovský se řadí k předním českým odborníkům v oboru vinařství, vinohradnictví a šlechtění révy vinné. Nesporně je průkopníkem zavádění nových technologií, metod a poznatků do praxe. Jako uznávaný odborník často usedá v hodnotících komisích vinařských soutěží, ze kterých a nejen z nich, jeho vína přiváží ocenění.
Jak se píše na stránkách jeho společnosti, ve své profesní kariéře se od samého počátku věnuje problematice šlechtění odrůd révy vinné na rezistenci k biotickým (houbovým chorobám, škůdcům), abiotickým činitelům (mrazu, suchu) a jejímu pěstování.
Ve společnosti VINSELEKT MICHLOVSKÝ a.s. založené v roce 2003 je předsedou představenstva a generálním ředitelem.
26.plk. v.v. Emil Šneberg
přímý účastník bojů Pražského povstání na konci II. sv. války, čsl. stíhací letec
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů)
Emil Šneberg se narodil 8. září 1931 v Praze. Jeho otec, bývalý letec rakousko-uherské armády a veterán první světové války, vychovával své děti po vojensku. Jak píše web Paměti národa, rodina bydlela až do války u ruzyňských kasáren, otec měl na letišti prodejnu. Válku pak Šnebergovi prožili ve Vokovicích, kam se museli vystěhovat, když Ruzyni zabrala německá armáda.
Během Pražského povstání se pamětník po otcově boku aktivně účastnil různých akcí. Přemalovávali v ulicích německé nápisy, dohlíželi na odchod Němců z letiště, zabavovali zbraně, provedli odminování letiště. Na letišti také deaktivovali časovanou bombu. Účastnili se posledních bojů s Němci, kteří se skrývali v údolí Divoké Šárky. Pomáhali stavět barikády, otec byl posléze velitelem jedné z nich. Za statečnost během povstání Emila společně s otcem prezident Edvard Beneš po válce vyznamenal Československým válečným křížem.
Po válce pamětník vstoupil do armády a absolvoval Vojenskou leteckou akademii. Léta aktivní služby strávil u stíhacího letectva sboru, mimo jiné i v Praze. V závěru kariéry a po ukončení aktivní služby se stal náčelníkem štábu letecké armády v Praze, kde působil až do svého odchodu do důchodu. Dnes je aktivním členem Československého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS).
27.Mgr. Vojtěch Šustek, Ph.D.
archivář, historik
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti kultury)
Šustek pracuje v Archivu hlavního města Prahy, jako historik se zaměřuje zejména na éru nacismu.
Věnoval se například atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha a následné heydrichiádě, ke které vydává edici komentovaných německojazyčných dokumentů. Podílel se i na podobě památníku v jízdárně pražských ruzyňských kasáren, kde byli popraveni vedoucí představitelé domácího odboje. Loni se Šustek postavil na stranu jedné z přeživších lidických žen, která byla po válce obviněna z udavačství. Spor vedl k rezignaci tehdejší ředitelky Památníku Lidice Martiny Lehmannové.
28.Karel Vágner
hudební producent, skladatel
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění)
Hudebník, textař, producent a skladatel Karel Vágner prošel během života řadou kapel. Známý je hlavně díky dlouholeté spolupráci se zpěvačkou Hanou Zagorovou. Pražský rodák se původně věnoval hlavně sportu, k hudbě se dostal během vojenské služby, po které vystudoval hru na kontrabas na pražské konzervatoři.
Kariéru začínal s Greenhorny, později hrál s Karlem Vackem mladším, v Tanečním orchestru Československého rozhlasu, ale například i v Semaforu u Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého. Je také autorem řady hitů, napsal například hudbu k písni Holky z naší školky dua Petr Kotvald a Stanislav Hložek.
29.Pavel Žák
textař a hudebník
Medaile Za zásluhy I. stupně (za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění)
Osmdesátiletý Žák je český textař, režisér, scenárista, klavírista a skladatel.
Na svém kontě má od roku 1963 dle svých slov přes 1300 písňových textů. Jako textař spolupracoval s mnoha hudebními autory, např. Karlem Vágnerem, Zdeňkem Mertou, Alešem Sigmundem, Zdeňkem Maratem, Vítězslavem Hádlem a mnoha dalšími.
Psal texty především pro Hanu Zagorovou, Petra Rezka, dvojici Hložek-Kotvald a Karla Černocha. U některých skladeb je rovněž autorem hudby, sám žánr označuje jako pop-šanson. Hudbu psal i pro televizní filmy a inscenace.
Domnivam se,ze ji posuzujete velice prisne.Kdo vi jak se dostala do nejakych seznamu STB/pokud vubec to ma nejaky vyznam/.Lide z Cibulkovych seznqamu selali novodobe kadrovani OF/ obcanskeho fora/, nekterte slusne lidi dohnali k sebevrazde..
Myslim ze Bohdalaka nic takoveho neudelala