Zatímco o první doložené knize vytištěné v Čechách se přesně ví, že byla vytištěna v Plzni 26. dubna 1476 přesně ve 14:00, o mistru tiskaři se neví nic. "Nevíme přesné místo, nevíme ani, kde ten tiskař sídlil, ani kdo to byl. Říkáme mu podle té knihy," řekl Sichinger. Aby kniha mohla v 15. století tehdy špičkovou technologií tisku vyjít, musel na ní tiskař týdny pracovat. "Musel vyrýt matrice, v odlévacím strojku odlil litery z písmoviny, což byla slitina olova, cínu a antimonu. Litery pak skládal do bloků a z nich potom tiskl, nakonec se musela kniha svázat," řekl Sichinger. Hodnoty prvních tisků byly podle něj na svou dobu závratné.

Zatímco první tiskaři se snažili, aby jejich tisky byly co nejpodobnější ručně psanému textu, při dnešním rekordu si tiskaři s grafickou úpravou moc hlavu nelámali. Sichinger a jeho kolega Ondřej Vítovec použili k vyskládání textu 15 typů písma a grafické symboly. Tisku nahoře vévodí silueta zříceniny Radyně, písma mají různé velikosti a styly. "Chtěli jsme vystřídat co nejvíce typů, protože jsme v budově původní tiskárny, která tiskne nepřetržitě od roku 1911, což je unikát. Použitím materiálu, liter a typů písem jsme se snažili vzdát poctu vývoji tiskařství a ruční sazby u nás," řekl Sichinger. Použité litery byly z muzejních exponátů a byly ze dřeva, kovu i z umělé hmoty.

Na ručně vyskládané litery, utažené a svázané provazem do velké masivní formy tiskaři válečky nanesli tiskařskou barvu. Dříve se používaly saze smíchané s olejem. Pak přiložili papír a tlakem kartáče a rukama papír přitiskli na formu. Jako poctu ruční práci tiskařů a lidí, kteří sázeli litery, dnes Sichinger a Vítovec udělali v textu i úmyslnou chybu. Namísto názvu svazku statuta napsali statua. "Chtěli jsme prostě připomenout, že i chyby se občas stávaly, že ten tiskařský šotek prostě občas řádil," dodal Vítovec. Rekordně velký tisk pořízený z ručně sázené formy zaznamenala zástupkyně pelhřimovské agentury a bude uvedena v české knize rekordů.