"Pokud za upřednostněním vlastnického bydlení je něco iracionálního, emoce či chování podle normy, pak takové jednání může mít poměrně negativní důsledek pro fungování trhu s bydlením. Ceny bytů mohou víc létat nahoru a dolů. Existuje daleko větší nebezpečí vzniku cenové bubliny, která může finančnímu sektoru způsobit problémy a může vést ke krizi," řekl ČTK jeden z autorů Martin Lux z oddělení socioekonomie bydlení sociologického ústavu.

Experti vedli hloubkové rozhovory s 58 mladými lidmi z Brna a Ostravy před koupí bydlení a po ní. Čtyři pětiny dotázaných měly vysokoškolské vzdělání. Sedm z deseti bydlelo s partnerem, 81 procent bylo bezdětných, pětina žila v manželství.

Podle Luxe jen velmi málo kupujících provádělo před rozhodnutím o pořízení bytu pragmatické srovnání užitku a nákladů. Tvrdili, že vlastní bydlení je levnější, jistější a představuje dlouhodobou investici. "Argumenty ale na znalosti faktů založeny nebyly. Ve většině případů rozhodnutí bylo dáno dopředu. Pokud člověk neočekává časté stěhování, má příjem a zaměstnání, pak je čas pořídit si vlastní byt," shrnul Lux. K rozhodnutí o koupi přispívá i finanční výpomoc od rodičů.

Podle dalšího z autorů Tomáše Samce panuje "sociální norma", že vlastní bydlení je správné. V určitém věku také okolí začne člověka vnímat tak, že by si měl pořídit svůj byt.

Podle Luxe tak do budoucna i Česku hrozí vznik "cenové bubliny" jako v jiných západních zemích, kde lidé výrazně preferují vlastní bydlení. Ve Španělsku či Irsku v krizi prudce klesly ceny nemovitostí a mnohé domácnosti nyní splácejí daleko vyšší úvěr, než je hodnota jejich bytu či domu, popsal Lux.

Na situaci by měl reagovat stát a přispět k posílení jistoty nájemního bydlení. Ani jedna z forem - vlastní byt či pronájem - by neměla být víc dotovaná. Nájemní smlouvy by se mohly uzavírat jen na delší dobu. Ke stabilizaci by přispělo i sociální bydlení.

Česko systém sociálního bydlení zatím nemá. Vláda se dlouho nemohla shodnout na koncepci, schválila ji před nedávnem. Ministerstvo práce má v příštím roce předložit zákon, platit by měl zřejmě od pololetí 2017. Potřebným by sociální bydlení měly zajistit obce. Pokud by neměly své byty, měly by se dohodnout o nájmu se soukromníky.

Podle autorů výzkumu by sociální bydlení neměly zajišťovat jen obce, ale i neziskové organizace. Roli u nich nehraje "politický populismus" a radnice také prý často upřednostňují nájemníky s menšími problémy.

Neziskovky zajišťují sociální bydlení už nyní. Třeba organizace Romodrom od loňského března do letošního října pomohla 238 lidem a rodinám přestěhovat se do vhodnějšího bydlení, z nich 68 je v nájemním bytě. Pracovníci hledají byty na trhu, vše zprostředkují. Uzavírá se trojstranná smlouva - mezi pronajímatelem, nájemníkem a Romodromem. Před stěhováním klient prochází tříměsíční přípravou, pak má doprovod sociálních pracovníků. Podstatná je snaha zlepšit svou situaci.

Zatímco nájem vyjde měsíčně na 8000 až 10.000 korun, podle programového ředitele Romodromu Nikoly Taragoše na ubytovně rodina platí i 15.000 až 25.000 korun. "Sledovali jsme dvě rodiny pět měsíců po přestěhování (do běžného bytu). Úspora na dávkách činila 126.000 korun," dodal Taragoš.

V Belgii fungují neziskové sociální realitní agentury. Zprostředkovávají pronájmy potřebným. Garantují, že majitelé bytů dostanou nájem. Smlouva se uzavírá na devět let. Loni agentury spravovaly zhruba 7800 bytů.