Divoké devadesátky podle legendy pražské policie: Zásahovka u Havlové i střelba na prostitutky v bazénu
Když se řeknou devadesátky, vybaví si bývalý šéf pražské zásahovky Jaroslav Černý hlavně vydírání, střelbu, svět nevěstinců a cizojazyčné mafie. A taky obrovskou euforii. „V devadesátkách se žilo,“ říká v nové knize moderátora Mirka Vaňury nazvané Ve znamení štíra.
Jaroslav Černý strávil u policie 42 let, nejprve jako řadový policista, poté člen kriminálky a nakonec v zásahové jednotce. U kriminálky prožil téměř celá devadesátá léta. „V devadesátkách se neděly žádné podvody přes internetové bankovnictví. Tenkrát ti dali kudlu na krk a zeptali se, kde máš prachy,“ vzpomíná na divoké období Jaroslav Černý a přiznává, že práce byla náročná, ale vášeň pro ni obrovská. Ovšem i po práci šlo o velmi intenzivní časy.
„Hodně jsme pracovali a bavilo nás to, ale taky se dost kalilo. Třeba jsme makali týden v kuse, ale když se to pak povedlo, tak jsme to dokázali dva dny slavit. Bylo to takové vypuštění stresu,“ prozrazuje v knize Ve znamení štíra.
V té době kriminálka řešila hlavně střelbu a takzvané vyděračky. „Byly to takové ochranné střechy. Já tě budu hlídat a ty mi za to budeš platit. Byli to většinou rusky mluvící lidi. Přišli třeba do restaurace a řekli: „Tak hele, my se postaráme, aby se ti nic nestalo, a ty nám za to budeš měsíčně dávat tolik a tolik.“ Když oslovený odmítl, dostal na držku. Nebo tam někoho poslali a ten mu podnik rozmlátil. A tak majitel podniku raději začal platit. Nebyly to jenom hospody, ale třeba i fitka,“ vypráví Jaroslav Černý.
Eldorádo v nevěstinci
Častým místem, kde se cizojazyčná mafie objevovala, byly vykřičené domy. „Na Praze 5 stál Zlatý dům, klasický nevěstinec. Oni (kosovští Albánci, pozn. red) tam vždycky přijeli nastřelení, pití zadarmo, holky zadarmo, prostě všechno zadarmo. Pak ty holky naházeli do bazénu uvnitř a stříleli. Prostě se bavili tím, že chlastali a stříleli do vody kolem těch holek. To se tenkrát děly věci. Bylo otázkou času, než třeba někoho zastřelí,“ vzpomíná expolicista.
My bychom na ni jenom namířili...
Pro knihu Ve znamení štíra přidává i historku z pozdějšího působení u pražské zásahovky, kdy došlo k nečekanému setkání z hvězdnou celebritou. „Dělali jsme nějaké loupežníky, kdy jeden jezdil s taxíkem u hotelu Savoy, s mercedesem. Ti moji vlčáci byli doslova nadržení ho sebrat. Sledovačka jim sdělila, že někoho naložil, nějakého zákazníka, nějakou ženu, a že jede směrem k tomu hotelu.
Oni: „Šéfe, tak my už ho sebereme.“ Já u Petřína: „Nechte tu paní vystoupit.“ Oni: „Žádný strach, my ji jenom podržíme.“ Já: „Když říkám ne, tak ji prostě nechte vystoupit.“ On jel pomalu a zůstal stát na štaflu.
Kluci nechali tu paní vystoupit. Najeli vedle něj a vyndali ho ven. No a tou dotyčnou byla Dagmar Havlová,“ vzpomíná na perné chvíle, kdy mu bylo jako veliteli zásahu velmi horko.
Kluci pak říkali: „Šéfe, to byl čuch. Ale ono by se jí nic nestalo. My bychom na ni jenom namířili. Vždyť my to umíme,“ popisuje chování svých podřízených Černý. „Já myslel, že mě omejou. Ono by se to samozřejmě vysvětlilo a ustálo, ale bylo by to zbytečné,“ dodává dnes s úsměvem.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.