Český emigrant Karel Charva vystřílel německou školu: Zabil tři děti a dva dospělé
Český emigrant Karel Charva zastřelil před 40 lety, 3. června 1983, ve škole v západoněmeckém Eppsteinu nedaleko Frankfurtu nad Mohanem tři žáky šesté třídy, učitele a neozbrojeného policistu. Poté spáchal čtyřiatřicetiletý Charva sebevraždu. Střelba je dosud osmým nejtragičtějším podobným případem v poválečné historii Německa.
Charva emigroval do západního Německa v roce 1968, v roce 1971 zde dostal politický azyl. Pracoval mimo jiné jako příslušník soukromé ochranky a stal se i členem frankfurtského střeleckého klubu. Legálně si pořídil dvě poloautomatické pistole, s nimiž se osudného dne vydal ve vypůjčeném autě hledat školu, v níž by svůj čin provedl.
Několik škol v okolí Frankfurtu bylo zavřeno kvůli volnu, a byla to bezesporu náhoda, co jej přivedlo do Eppsteinu. Charva vešel do školy po půl jedenácté dopoledne. Ve třídě číslo 213 vypálil sedm ran na učitele Franze Adolfa Gelhaara a těžce jej poranil.
Pak začal střílet do dětí. Tři z nich zabil a dalších 13 zranil. Jeho střelbě ještě podlehli učitel Hans-Peter Schmitt, jenž do třídy vběhl na pomoc, a neozbrojený policejní důstojník Gisbert Beck, který měl zrovna ve škole přednášku o bezpečnosti silničního provozu.
Když dorazila ke škole policie, strčil si emigrant pistoli do úst a vystřelil. O motivaci jeho činu tak lze jenom spekulovat. Dobová média viděla za šílenou střelbou pomstu psychopatického muže, jenž se marně toužil stát učitelem.
V tehdejším Československu se o Charvově činu téměř nepsalo, krátkou noticku mu věnovalo jen 6. června 1983 Rudé právo. Článek s titulkem Emigrant vrahem má očekávatelné vyznění: „Charva, vydávající se za 'psychologa', očekával v NSR slávu a peníze, místo toho se musel živit prací – nejprve jako taxikář (což v NSR není zdaleka tak výnosné, jak si leckdo představuje) a později jako noční vrátný. (…) Jak se zde předpokládá, není vyloučeno, že masová vražda měla být jakousi mstou za 'příkoří' a 'nepochopení'.“
Pět obětí střelby Karla Charvy připomíná u školy v Eppsteinu skromná pamětní deska.
Na tzv. Zapad vesmes utikali ne politicti, ale ekonomicti tzv. uprchlici. To je realita. Jen ta pohadka lip zni.