9°C
Fotografie, ze které čiší rozhodnutí to nevzdat, obletěla sociální sítě. Blesk pak nezlomného sportovce našel. „Co o mně chcete psát. Vždyť já byl úplně poslední,“ rozesmál se Josef Kostka. Má za sebou úctyhodný běžecký příběh. A jak sám vypráví, ten nedělní běh v Praze není zřejmě ještě poslední kapitolou.
Na svůj 27. závod v Praze měl prý plán. „Rozběhl jsem tempo na 7 kilometrů v hodině a chtěl to stihnout do šesti hodin. Zvlášť když bylo perfektní počasí,“ vypráví pan Kostka. Jeho plány se ale rozplynuly na 20. kilometru. „Hlava by chtěla, ale tělo už to nedá. Začal jsem cítit, jak slábnu. Na 28. kilometru jsem si musel sednout na lavičku a pak už jsem to tak dělal snad každý kilometr, abych se zmátořil a běžel dál,“ vyprávěl.
Přestože jednou ho dokonce musel jiný z běžců zachytit, aby neupadl, on se nevzdal. „Chtěli mě z trati sebrat, ale já řekl, že ne, že to chci doběhnout,“ povídal. Musel ustoupit i zametacím vozům a poslední kilometry běžet po chodníku. „Když jsem doběhl do cíle, už tam rolovali koberec. Ale medaili mi ještě dali. Byl jsem šťastný,“ popsal Blesku pocity v cíli, kde se objevil šest minut po sedmihodinovém limitu. Ač poslední, zaslouží si obdiv jako vítěz.
Síla z hutí
Pan Josef byl vždy nadšený sportovec. Zkoušel boxovat, hodně posiloval. Dost síly nabral i v hutním průmyslu, kde pracoval, než v roce 1986 emigroval do německého Berchtesgadenu. „Našel jsem tam práci v jedné hospodě. Ale ani tam jsem nepřestal běhat. Mám za sebou maratony v Salcburku, Mnichově, Frankfurtu či Turíně. Jen do New Yorku jsem se nedostal,“ říká běžec.
Navzdory přibývajícím rokům pan Josef obden trénuje. „Za týden naběhám asi 50 kilometrů. Sestra mi říká, že jsem blázen, a bojí se, abych si něco neudělal,“ vypráví s tím, že by ale i tak potřeboval recept na pořádný trénink. „Nevím, jak na to. Chtěl bych se na to zeptat Miloše Škorpila, odborníka, který tomu rozumí,“ zamyslel se a dodal: „Běhám hlavně pro dobrý pocit. To je moje motivace.“
Podle svých propočtů má Josef Kostka za sebou přes stovku maratonů. I když běhal od 16 let, na trať dlouhou 42 195 m se poprvé vydal v roce 1982, tedy v 35 letech. „Bylo to v Domažlicích a já to zaběhl pod tři hodiny,“ vzpomíná Josef. Osobní rekord má o rok později z Otrokovic. Tam se časomíra zastavila v čase 2 hodiny, 44 minut a 18 vteřin. Jen pro porovnání: V Praze se letos dostalo pod tento čas jen 87 běžců z 5421.
Taková byla atmosféra na pražském maratonu 2018. Kateřina Baranová
