Rauš za časů normalizace: Toluen, Čikuli a koktejl z domácí lékárničky
Normalizační propaganda se snažila lidi závislé na drogách vykreslit jako vlasaté máničky, které si „zboží“ obstarávají z liberálního, a volného Západu. Jenže tak tomu úplně nebylo. V Československu bylo v 70. a 80. letech mnoho narkomanů, kteří se k drogám dostali mnohem jednodušším způsobem. Z obsahů domácích lékárniček byli feťáci schopni vyrobit téměř cokoliv.
I když se o drogách v souvislosti s normalizací v Československu moc nemluví, pravdou je, že v 70. a 80. letech byla tuzemská drogová scéna poměrně rozmanitá. Narkotika najednou nebyla jen strašákem ze Západu a feťáci nebyli jen volnomyšlenkáři s dlouhými vlasy,jak je vykreslovali tehdejší režim. Fetovali i běžně pracující lidé, kteří jen chtěli okusit něco nového.
„Jako bych byl celý život v křeči a díky droze nastalo nějaké uvolnění. Vtáhlo mě to hned po první dávce. Nevím, jestli jsem měl nějakou predispozici, ale sešup byl velmi rychlý,“ popsal pro Paměť národa Ladislav Fabián, který jako teprve čtrnáctiletý poprvé okusil roku 1981 v jedné z havířovských hospod opiát kodein. Jeho život drogy hojně poznamenaly. Od prvního seznámení s účinkem narkotik uběhlo několik let a Fabián se svým drogovým dýchánkům oddával čím dál častěji.
Buď se půjdu léčit, nebo se přešlehnu
„Posledních pět let od roku 1988 do roku 1993 jsem skoro nebyl střízlivý, nechtěl jsem být střízlivý, protože střízlivost bolela. Když jsem šel spát, musel jsem mít vždy něco v zásobě, abych pak mohl vstát. Za den jsem spotřeboval i deset platíček Alnagonu, byl pro mě ne každodenním, ale každohodinovým chlebíčkem. Bral jsem i pervitin, a když jsem pak trpěl psychózou, srážel jsem to opiáty,“ přiznal bývalý narkoman. Uvažoval i o sebevraždě, nakonec si ale z posledních sil dokázal říct o pomoc a v současnosti pomáhá lidem, kteří si podobně jako on drogovou závislostí prošli. „Dostal jsem se do fáze, ve které jsem měl jenom dvě možnosti: buď se půjdu léčit, nebo se přešlehnu,“ doplnil Fabián.
Na počátku 80. let byla veřejná debata o drogách téměr tabu, pravdou však bylo, že se tehdy v tuzemsku stávaly poměrně masovou záležitostí. Oficiálně byli tehdejším režimem narkomani vykreslováni téměř vždy stejným způsobem - na nohou džíny, dlouhé vlasy, brýle zvané lenonky a kříž na krku, který se v drogovém rauši houpe divoce ze strany na stranu. Tuto mylnou iluzi jako osvětu před užíváním drog do diváků sugerovala například jedna z epizod ze seriálu Třicet případů majora Zemana, která měla očernit kapelu Plastic People of the Universe.
Drogy vznikaly z toho, co nabízely domácí lékárničky
V Československu „Západní“ drogy jako kokain, hasiš nebo heroin téměř nebyly, zato existovalo mnoho jiných narkotik, které si feťáci dokázali sehnat. Počátkem normalizace byly dle Fabiána drogy vyráběny de facto jen z toho, co se nacházelo v domácích lékárničkách. Například z plata léku Alnagon, který se využíval na bolest hlavy, se dal vyrobit kodeinový roztok, který se následně užíval nitrožilně.
„Začátečník mohl z deseti tablet udělat dvě dávky. Ve stříkačce sis udělal filtr z vaty, nasypal jsi tam ten prášek a zalil to vodou. Vznikl roztok, který obsahoval nejen kodein, ale i fenobarbital a kofein. Pak jsme si to šlehli ve stříkačce, “ popisuje z vlastní zkušenosti Fabián. V té době se v Československu začal rozmáhat i pervitin. Mladší narkomani čichali těkavé látky jako toulen či Čikuli, benzínový prostředek na odstraňování skvrn. Hojně byly dle pamětníků užívány i nejrůznější tablety, které v kombinaci s alkoholem způsobovaly nevídané stavy.
mi dala mamka knizku na cteni, abych dostala z drog strach. My deti ze stanice ZOO. Nevim, kolik mi bylo ale asi 13... tak me to sebralo... ja sem tam videla kluky jak cuchaji lepidlo a byli tak hnusni, ze jsem s tim stejne nechtela mit nic spolecneho... bohu diky uspesne...