Čech se rozhodl pro eutanazii ve Švýcarsku! Když umíral, držela jsem ho za ruku, popsala manželka. Smrt stála 100 000
Eutanazie funguje aktuálně v šesti státech. Česku je nejbližší Švýcarsko. Do Poslanecké sněmovny nyní míří návrh, který by u nás mohl legalizovat eutanazii. Autoři tím chtějí pomoci nevyléčitelně nemocným, kteří trpí velkými bolestmi. Podobný případ zažila i Drahoslava Ž. se svým mužem, který se pro eutanazii rozhodl ve Švýcarsku. Srdceryvný příběh odvysílala TV Nova.
Celý příběh začíná, když lékaři Štefanovi Ž. zjistili rakovinu. Potíže začaly, když byl s manželkou ve Vietnamu, ve švýcarském Curychu se pak nemoc potvrdila během několika vyšetření. Pomocí CT se zjistilo, že má na tlustém střevě nádor. Dalším vyšetřením vyšlo najevo, že má metastáze na játrech. Muž nepil alkohol, nekouřil a sportoval, uvedla Drahoslava v pořadu TV Nova Střepiny.
Nádor Štefanovi rostl minimálně deset let! „Když mu řekli, že už je to jen na paliativní léčbu, tak řekl, že v žádném případě. Že chce eutanazii," vyprávěla Drahoslava. „Když si člověk vezme, že uspí psy, kteří trpí, a že tady člověk trpí, a nikdo mu nepomůže, jenom léky, léky, léky… Tak myslím, že ta eutanazie je vysvobození," říká dál.
Podle Drahoslavy byl Štefan se svým osudem smířený. Za eutanázii zaplatili ve Švýcarsku sedm tisíc franků, to je 162 tisíc korun. Tři tisíce franků za pohřeb jim ale vrátili zpět, Štefan nechtěl být pohřbený. „Já jsem si ho vzala a mám ho tady," popisuje žena.
Anesteziolog v soudný den páru vysvětloval, jak bude celý proces probíhat. „Potom mu dal tu kapačku se stojanem," říká Drahoslava. „Můžeme, chcete zemřít?" ptal se doktor Štefana. „Chci. Můžeme,“ řekl Štefan.
„Já jsem si sedla vedle něj. On potom na něj ten pan anesteziolog kývnul, že si to už může pustit. Poslední, co mi řekl je, že mě hrozně miluje. Ať odjedu do Asie a že tam na mě bude čekat. Tak jsem tam letěla," popisuje dál emotivní příběh Drahoslava. „On opravdu nádherně usnul. Já ho vidím tak, že spí. Takže já jsem pro eutanazii. A bylo by dobré, kdyby se to tady uzákonilo," dodává.
„Neuměla jsem si to představit, že ho budu držet za ruce. Ale byla jsem za to ráda. Vůbec ani nevzdechnul, nic. Umřel fakt klidně, úplně nádherně klidně. Takovou smrt by si měl přát každý,“ zakončuje.
Zaplatit takovou šílenou sumu za injekci v infuzi a platit ještě převoz zpět, blázni, nemusí nikde jezdit a kdo chce umřít může si to splnit sám a nemusí nikde jezdit, každý s těžkou nevyléčitelnou nemocí plné bolestí dostává silná analgetika a nemusí brát jen určenou dávku že?