Pro chvilku na svobodě zabíjeli a byli připraveni zemřít: Jak se prchalo z českých a slovenských kriminálů?

Jména mužů jako Jiří Kajínek (60), Radovan Krejčíř (52) a Ladislav Winkelbauer už dávno vstoupila do dějin naší kriminalistiky. Nejen pro jejich zločiny, ale i kvůli tomu, že se jim podařilo uniknout z rukou strážců zákona. Nebyli jediní. Někteří kriminálníci se při útěku neobešli bez násilí, a dokonce vražd. Jiným stačil důvtip a odvaha, díky nimž unikli z nejlépe střežených věznic, ze kterých přitom neměla ven proklouznout ani myš.

Ilustrační foto | profimedia.cz

Jen pár měsíců po sametové revoluci, v březnu roku 1990, došlo ve slovenské věznici k masové vzpouře. Jednou z příčin byla Havlova amnestie, která se nevztahovala na nejtěžší trestance pykající za svoje zločiny v nejpřísnějších kriminálech, například ve slovenském Leopoldově. Přes dvě stě vězňů zde v polovině měsíce vyhlásilo protestní hladovku, která však neměla dlouhého trvání a brzy se zvrhla v povstání. Zástupci státu se nejdříve pokoušeli s vězni vyjednávat, ale nedosáhli úspěchu. Proto se ministerstvo vnitra po 14 dnech rozhodlo zahájit útok. Nasazení vojáci spolu s policisty nekompromisně celý objekt věznice ovládli. Zásah si vyžádal jednoho mrtvého a několik desítek zraněných. Tím to ale neskončilo.

V listopadu 1991 skupina 7 vězňů v čele s Tiborem Polgárim zaútočila na leopoldovské dozorce. Přepadli je, jednoho zavraždili, oblékli si jejich uniformy a přestrojení za vězeňskou stráž se vrhli na službu v operačním středisku u hlavní brány. Uvnitř byli čtyři strážci ve věku mezi 22 a 50 lety. Vězni je povraždili. Zmocnili se zbraní, včetně samopalů, a uprchli.

Kvůli zmatené trase úniku byli záhy obklíčeni. Jejich vůdce, který byl sám zodpovědný za 3 zavražděné dozorce, se pokusil o odpor a byl postřelen. Před soudem tvrdil, že jednal v sebeobraně. Nepomohlo mu to. Doživotní trest si odpykává ve věznici v Ilavě. V roce 2018, po 25 letech věznění, požádal o podmínečné propuštění. Soud jeho žádost zamítl. 

Nejagresivnější skupina se v den potlačení povstání zabarikádovala na střeše jedné budovy. | YouTube, archiv Blesku

Opravdovou zločineckou celebritou se v 90. letech stal Jiří Kajínek, který svou kariéru odstartoval ještě jako nezletilý mladík. Souzen pak byl několikrát za bytové krádeže a ozbrojené přepadení. Prchnout se mu poprvé podařilo v roce 1993, kdy měl na tři dny přerušený výkon trestu, ale do věznice se zpět již nevrátil.

Druhý pokus o útěk uskutečnil v roce 1994, kdy byl umístěn do vazební věznice v Českých Budějovicích. Při útěku mu ale náhodný kolemjdoucí podkopl nohy a přibíhajícím policistům se Kajínka podařilo zadržet.

Další nezdařený pokus o útěk se odehrál 11. září 1996 ve valdické věznici, kdy byl po 20 minutách objeven schovaný na střeše budovy. Kajínek byl v roce 1998 odsouzen za dvojnásobnou nájemnou vraždu.

Svůj nejznámější kousek předvedl v lednu 2000. Utekl z přísně střežené věznice Mírov. Policistům se jej podařilo dopadnout až v prosinci téhož roku v bytě člena zločinecké skupiny Orlických vrahů.  V květnu 2017 ho prezident Zeman omilostnil.

Jiří Kajínek po 20. roce života. | Albatros Media

Neméně známý je i případ Radovana Krejčíře. Na počátku 90. let zbohatl na kuponové privatizaci. Nepohyboval se přitom na té správné straně zákona. Policie jej začala stíhat kvůli podezření z přípravy vraždy celníka a několika finančních podvodů. V červnu 2005 do jeho vily v Černošicích nedaleko Prahy vnikli strážci zákona. I přes desetičlenný tým se Krejčířovi podařilo uniknout.

Jeho útěk pak vedl k rezignaci tehdejšího policejního prezidenta. Krejčíř byl vypátrán Interpolem na východoafrických ostrovech Seychely, kam se pro něj česká policie dlouhou dobu nedokázala vypravit. A Krejčíř se jí – na dálku – vysmíval. Po vycestování do Jihoafrické republiky v roce 2013 byl místní policií zadržen a o tři roky později odsouzen k 35 letům vězení za pokus o vraždu, únos a obchodování s drogami.

Radovan Krejčíř utekl na Seychely. | Foto Blesk - David Malík

Známým mistrem útěků a převleků byl vrah Ladislav Winkelbauer. V roce 1996 jej soud odsoudil za dvojnásobnou vraždu. V červnu 1994 pomocí vysílačky Winkelbauer vyhodil do vzduchu jejich auto, v němž zahynuli dva lidé. Později se dvakrát pokusil o útěk. 

Když jej v roce 1995 převáželi z Bartolomějské ulice do pankrácké věznice, utekl poprvé. Ručně vypilovaným klíčkem si otevřel pouta a oba policisty eskorty donutil, aby jej odvezli na jižní hranici Prahy. Tam jim sebral služební zbraň, připoutal je vlastními pouty ke stromu a služební Volhou ujel. Zadržen byl až začátkem března 1996. V té době se pachatel s naprostým klidem pohyboval po Praze, byl přestrojen a vlasy měl přebarvené na blond.

Podruhé utekl půl roku na to, kdy čekal v pankrácké věznici na soud. S dalšími dvěma spoluvězni se ve čtyři hodiny ráno proboural ze své cely na půdu věznice, odkud vylezl na střechu budovy. Stál tam několik hodin a dožadoval se novinářů a obhájce. Po několika hodinách se vězni vzdali. Winkelbauer byl v roce 2014 propuštěn na podmínku.

Ladislav Winkelbauer proslul svým prvním útěkem, kdy se podařilo ujet i s policejním vozem. | Archiv Blesk

„S manželem jsme nemohli být jeden bez druhého. Beze mě by spáchal sebevraždu,“ vypověděla v roce 2009 u soudu Dagmar Tauchenová. Právě proto o rok dříve osvobodila svého manžela z rukou policejní eskorty. Její muž Pavel Tauchen byl odsouzen za vykrádání trezorů. Od začátku výkonu pětiletého trestu přemýšleli nad mužovým útěkem. Dohodli se, že se muž nechá objednat u lékaře a při převozu jej manželka osvobodí. V listopadu 2008 si před plzeňskou nemocnici Dagmar připravila auto, nasadila si na hlavu paruku a celý den čekala na příjezd eskorty. S plynovou zbraní v ruce policejní doprovod přepadla a nakonec se jí podařilo manžela osvobodit, avšak ne na dlouho. Jejich osud skončil obdobně tragicky jako láska Bonnie a Clydea. Dagmar při útěku policisté postřelili a Tachen na místě spáchal sebevraždu. Jeho manželka však přežila a za svůj podíl na manželově útěku dostala podmínku.

Pavel Tauchen s manželkou Dagmar. | Policie ČR