10°C
Pandemie změnila způsob vnímání lidí, řada jich míří pod „kudlu“. Co je zoomová dysmorfie?
V době pandemie covidu-19, která už druhým rokem svírá celý svět, si lidé zvykli na sebe a své bližní a kolegy dívat přes webovou kameru. Malý rámeček na Zoomu, či jiných platformách, se tak stal v podstatě jediným způsobem, jakým se lidé v době pandemie prezentují světu. Důkladné pozorování vlastního obličeje lidi přinutilo hledat ve své tváři nedostatky, upozornili odborníci. Někteří lidé se dokonce svěřili s tím, že si „přáli být neviditelní“, případně „zatoužili po plastické operaci“, uvedl deník The Guardian.
Čtyřicetiletá Jane z irského města Cork se nikdy netrápila tím, jak vypadá. Sama působí jako odbornice na duševní zdraví a považovala se za racionální osobu. To se vše změnilo s příchodem pandemie covidu-19 a přechodu do virtuální sféry. Její tým pracoval přes platformu Microsoft Teams. Jane si uvědomila, že se děsí každé online schůzky. Vypozorovala, že její obličej je kulatější, nos větší, rty užší. Všimla si věcí, které nikdy předtím v zrcadle neviděla.
„Vždycky jsem si myslela, že jsem vcelku atraktivní, lidé mi při osobním setkání často skládali komplimenty,“ uvedla Jane. „Ale na videu vám nikdo neřekne, že vám to sluší, nebo že máte hezký obličej,“ dodala. Její situace zašla až tak daleko, že Jane letos v červnu podstoupila plastickou operaci a nechala si zvětšit rty. S výsledkem je velmi spokojená a zákrok plánuje opakovat každý rok.
Zájem o kosmetické zákroky roste
Vědci mluví o tzv. zoomové dysmorfii, jde podle nich o to, že poté, co lidé denně „zírají“ na svůj obraz, jak ho snímá webkamera, začnou být fixovaní na své domnělé vady na kráse. Dermatoložka z Massachusetts Shadi Kouroshová použila tento termín, když znovu otevřela kliniku a všimla si nárůstu požadavků na kosmetické procedury jako botox, výplňové injekce či laserové zákroky na vyhlazení pleti.
Kouroshová se následně podílela na studii zaměřující se na tento fenomén. „S ohledem na všechno, čím si svět procházel, mě překvapilo, kolik lidí se trápí svým vzhledem,“ uvedla dermatoložka. Kouroshová doplnila, že ani s návratem k normálu a k osobním jednáním poptávka po kosmetických zákrocích nepolevuje. Oběma trendy se zabývala v návazné studii, která vyšla v odborném časopisu International Journal of Women’s Dermatology.
Webkamera zkresluje obličejové rysy
Kouroshová a její kolegové uvedli, že 71 procent jejich respondentů se děsí návratu k osobním schůzkám. Tři z deseti z dotazovaných mají v plánu investovat do nějakého zákroku. Podle odborníků videokonference otevřely Pandořinu skřínku nízké sebedůvěry, co se vzhledu týče. Psychologické studie už v minulosti ukázaly, že délka času stráveného před zrcadlem snižuje sebedůvěru ve vlastní vzhled. Kouroshová vysvětlila, že pozorování se na počítačové obrazovce se podobá spíše zrcadlům v domech hrůzy, případně v zábavných zrcadlárnách.
Počítačoví experti potvrdili, že přední kamera ve spojitosti s malou vzdáleností od obličeje může zkreslit obličejové rysy, oči se pak lidem mohou zdát menší a nos větší. Navíc lidé nejsou zvyklí pozorovat se, jak pozorují jiné lidi, jak tomu je během online schůzek. „Lidé se znepokojovali nad vráskami kolem očí, které ale mohli mít jen proto, že mžourali na obrazovku, když se snažili lépe zaostřit,“ objasnila Kouroshová.
Expertka upozorňuje na dalekosáhlý dopad
Plastičtí chirurgové doplnili, že jsou zvyklí na vlny většího zájmu o kosmetické úpravy, viní hlavně retušované snímky celebrit nebo filtry na sociálních sítích. „Jenže většinou si lidé uvědomují, že filtry nejsou skutečné a umí je rozlišit. U zoomové dysmorfie je to jinak, lidé si nikdy předtím neuvědomovali, že by videohovory mohly způsobit nějaké zkreslení obličeje. Navíc to ovlivňuje větší složku společnosti, ne každý užívá nebo má filtry, ale každý, kdo pracoval z domova, nějakou platformu měl,“ prohlásila Kouroshová. „Zoomová dysmorfie může mít hluboký a dlouhodobý dopad,“ varovala dermatoložka.
Také třicátnice Dimplez Ijeomaová z Los Angeles jako sociální stratég a marketinková konzultantka strávila pandemii před obrazovkou svého notebooku. Svěřila se s tím, že před pandemií preferovala osobní schůzky a video konferencím se vyhýbala. „Pak jsem najednou byla nucena na sebe zírat přes 40 hodin týdně,“ přiznala, že ji začala znepokojovat její pokožka.
Ijeomaová popsala, že z domácí péče vyzkoušela všechno – krémy i filtry. „Když se na sebe díváte 8 hodin se zapnutým filtrem a pak se podíváte do skutečného zrcadla, je to fakt rozdíl. Vidíte pak všechny póry a další nedostatky,“ vypověděla Ijeomaová. O svůj příběh se s reportéry podělila i sedmadvacetiletá Becky Schwarzová z Washingtonu, které na počátku pandemie diagnostikovali lupus.
Becky: Chtěla jsem být neviditelná
Autoimunitní nemoc u ní vyvolala vypadávání vlasů a léčba za pomoci steroidů způsobila otoky obličeje. Schwarzová se svěřila, že kvůli onemocnění propadla depresi. Nemohla se sprchovat a bylo obtížné se postarat sama o sebe. „Čím víc se můj stav zhoršoval, tím víc se to odráželo na mém vzhledu,“ uvedla. Ani jí se nevyhnula povinnost pracovat z domova a přechod na online schůzky.
„Všemožně jsem se tomu snažila vyhnout, měla jsem vypnutou kameru a lidem jsem říkala, že je rozbitá. Nutila jsem je, aby mi volali na mobil. Když jsem neměla jinou šanci, přezdobila jsem zeď za sebou, abych od svého obličeje odpoutala pozornost,“ řekla novinářům. Dodala také, že se snažila, aby měla v místnosti co největší tmu, aby na obrazovce nebyla pořádně vidět.
„Kvůli Zoomu jsem si přála být neviditelná,“ připustila Schwarzová. S návratem k normálu dodala, že její sociální úzkost a tělesná dysmorfie jsou na nejvyšším možném stupni. „Nenávidím pomyšlení na to, že mám jít mezi lidi,“ zakončila. Zoomová dysmorfie není jen problém žen, potýkají se s ní i muži.
Není to jen problém žen
Sam (28) je datový analytik z Toronta, svěřil se s tím, že se mu už několik let vrací nepříjemné myšlenky ohledně svého těla. „Přistihl jsem se, že se pozoruju na každé reflektivní ploše a kontroluju, zda můj obličej vypadá stejně, jak si ho v duchu představuju,“ uvedl. Díky, případně kvůli, přechodu na platformu Microsoft Teams měl možnost se detailně pozorovat každý den. Konkrétně ho trápil jeho nos.
Stejně jako mnozí vyzkoušel filtr, případně různé úhly webkamery. Nic z toho mu nepomohlo, proto se rozhodl, že půjde na plastickou operaci. „S výsledkem jsem byl spokojený, ale za několik měsíců se dysmorfie vrátila a já jsem našel další vadu na kráse a znovu na nose,“ vysvětlil, že znovu už „pod nůž“ nešel, tentokrát vyhledal pomoc specialistů na tělesnou dysmorfii.
