Češi špičkou v jádru: Pomohla i Drábová. Učit se k nám jezdí experti z americké armády

Výukové jaderné reaktory jsou velkým tahákem pražské jaderné fakulty. Ten první, nazvaný VR-1, funguje už 35 let a na jeho designu se podílela škodovka. Za tu dobu se jej podařilo vyšperkovat na maximum. „Je to optimalizované tak, aby se na tom dobře učilo a navíc ten reaktor je vybavený dalšími zařízeními, na kterých se dají simulovat věci, které na běžném reaktoru nemůžete udělat,“ vysvětluje Novák, který na fakultě působí.

V praxi to znamená, že na tomto reaktoru lze dobře ukázat, jak jednotlivé aspekty provozu ovlivňují fyziku, jak to vypadá, že se něco pokazilo… samé důležité znalosti pro budoucí fungování v terénu.

O VR-1 byl takový zájem, že škola dva roky zpátky zprovoznila další výukový reaktor jménem VR-2, trošku odlišný, a už i na něj se stojí fronty. Mnoho zemí totiž takto vybavených není. Vlastní výukový reaktor má Rakousko, ale jaderné vzdělávání vzhledem ke svému postoji k jádru příliš nevede. Že ho ještě nezavřeli, je podle Nováka nejspíš dané tím, že v zemi sídlí Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE).

Nový vesmírný závod? USA plánují na Měsíci postavit jaderný reaktor. A předehnat Čínu

Výukové reaktory mají Italové, tam to ale podle Nováka také příliš rozjeté není. „Už je to nějakých let zpátky, kdy zavřeli poslední jadernou elektrárnu,“ říká o zemi. Polsku zbyl jeden výzkumný reaktor, ovšem na něm se podle jaderného fyzika špatně vyučuje. Pak má výzkumný reaktor Maďarsko, ale tím evropský výčet téměř končí. Slovensko ambice postavit vlastní mělo, nicméně nedopadly.  

Překvapivě nemá reaktor určený pro vzdělávací účely ani jaderná velmoc Francie. „Měli ho, býval u Paříže, pár let zpátky to zavřeli. Byla tam taková zelená vláda,“ popisuje Novák, jak k tomu došlo.

Jak to probíhá

Tím se české zázemí pro budoucí jaderné experty stává velice atraktivním. Podle Nováka je ale třeba rozlišovat trénink a výuka. Výuka je směřovaná vůči studentům a trénink je určený pro profesionály.

„Trénink děláme třeba pro české jaderné elektrárny. Také k nám posílají lidi, kteří se cvičí na to, že budou operátoři pro slovenské elektrárny,“ líčí, jak to probíhá. To, jak často si pracovníci jaderných elektráren musí oživovat znalosti, je podle Nováka dané vnitřními organizačními předpisy a státními dozory, v českém případě Státním úřadem pro jadernou bezpečnost (SÚJB).

Blesk svědkem unikátního jevu: Takhle svítí jaderný reaktor

Know-how ale nevyžívají jen pracovníci jaderných elektráren a studenti, kteří do Prahy míří mimo jiné z Polska, Švédska, Francie, Slovenska či Finska. Fakulta například pořádá kurz pro české hasiče. „V každém kraji jsou hasiči, kteří jsou speciálně vycvičeni na práci s radioaktivními látkami,“ říká Novák. Tito hasiči se učí, jak hasit radioaktivní látky například v nemocnicích nebo v průmyslových objektech.

Jezdí i americká armáda

Zajímavostí je spolupráce s Američany. Kromě toho, že se sem jezdí vzdělávat budoucí jaderní inženýři z Tennessee, tak přijíždějí budoucí politologové z Kalifornie. „Oni tam mají zaměření na jaderné materiály, kontrolu jaderných materiálů a věcí kolem šíření jaderných zbraní. My pro ně děláme kurz na míru, aby věděli, co budou regulovat a na co budou dělat předpisy. Protože pro Českou republiku to není takové téma, ale pro Američany je to strašně důležité,“ podotýká Novák.

Také do Česka začali jezdit experti z americké armády. „Snaží se získat kompetence v případě kontroly jaderných zařízení na válečných územích, takže my ukazujeme, jak vypadá to jaderné zařízení, jak se v něm pohybovat,“ popisuje jaderný fyzik, jak spolupráce probíhá. Podle něj je pro zástupce americké armády velmi důležitá a zajímavá reálnost toho prostředí a Česko ho dokáže poskytnout.

Česko má nový jaderný reaktor, už se na něj tvoří fronty. Drábová mluví o světovém unikátu

V rámci armádních spoluprací na ČVUT jezdili i ponorkáři z Británie, kteří se tu učili fyziku. A pak je škola domluvena s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii, že skrze její platformu vytváří online kurzy pro studenty z méně rozvinutých zemí typu Tunisko, Bělorusko nebo Kazachstán.

Velká část jaderného světa tak získala znalosti právě v Praze. „Je to celkem úsměvné, už se mi třeba v Británii stává, anebo ve Finsku, že když někomu řeknu, že jsem odsud, tak mi buď řekne jo, já jsem tam byl na kurzu nebo můj kolega o tom vykládal,“ podotýká jaderný fyzik.

Korejci a Dukovany

Co se teprve rozvíjí, je spolupráce s Korejci. Jejich firma KHNP v Česku vyhrála tendr na stavbu dvou nových bloků v Dukovanech. „Tam se to ještě rozjíždí. Korejci jsou docela soběstační, oni mají hodně vyvinutý domácí jaderný potenciál,“ říká Novák.

ČVUT s nimi ale chystá společný studijní program, konkrétně se školou KINGS, kterou provozuje KEPCO, mateřská firma KHNP. „Oni mají velkou výhodu, že jsou propojeni s tím průmyslem a mají extrémně průmyslově zaměřený výzkum,“ popisuje odlišnosti mezi námi a Korejci.

Kvůli prohloubení spolupráce vzniká i Česko-korejské centrum, v rámci kterého sem již začínají jezdit korejští profesoři i studenti a ti čeští budou jezdit do Koreje. Vidět české prostředí je podle Nováka pro Korejce velmi důležité, protože kulturní rozdíly mezi oběma národy prostě existují. A pokud má dukovanský projekt proběhnout dobře, budeme si muset dobře porozumět.

Roli hrála Drábová

Právě tendr na Dukovany je podle Nováka důvodem, proč je o studium na fakultě momentálně tak vysoký zájem – zatímco dříve se hlásilo do prváku kolem 30 studentů, letos jich bylo 70. Stejné to podle něj bylo, když se stavěl Temelín.

Pomáhá také fakt, že Češi obecně vnímají jádro pozitivně. A na tom má zásadní podíl šéfka SÚJB Dana Drábová, která zesnula minulý týden. Pro spoustu lidí představovala jistotu, že jádro bude bezpečné. „Pokud je tam ona, tak je to v klidu. Brali, že to prostě bude dobré, a to se jí podařilo udržet. Měla autoritu a respekt u běžných lidí,“ vzpomíná Novák, který měl možnost se s Drábovou potkávat na půdě fakulty, jak ji lidé vnímali.